Hradec vs. Pardubice: azylové derby
Pardubice a Hradec. Koněpůlky a Mechov. Rivalita, která trvá od nepaměti a nic na ní nezměnilo ani vcelku nedávné povýšení Pardubic na krajské město.
My, kteří jsme zde jako náplava, se tomu můžeme shovívavě pousmát. Ale spousta lidí má v sobě tuhle rivalitu zakořeněnou jako nedílnou součást východočeské DNA.
Bez ohledu na věk, vzdělání či společenské postavení. Přesto, že spousta z nich v tom druhém městě chodila do školy, dojíždí tam do práce, má tam část rodiny a podobně. Přesto, nebo možná právě proto.
Ne, nemusíte se jako Pardubák bát vystoupit v Hradci na nádraží, stejně jako se Hradečák nemusí bát zajít v Pardubicích do hospody. Rivalita naštěstí zůstává povětšinou ve slovní rovině. Vtípky, hecování, občas nějaká urážka.
Zhmotnění se tomuto fenoménu dostává zpravidla jen při sportovních utkáních obou sousedních měst. Hokejové derby je pro fanoušky pořád událost, i když se hraje nejméně čtyřikrát za rok a mohlo by se zdát, že po osmi sezonách od vstupu Hradce mezi hokejovou elitu lehce zevšednělo, navíc když se v posledním roce muselo obejít bez diváků na stadionu.
Letos však věrné sportovní příznivce na obou stranách barikády čeká novinka. Po více než šedesáti letech se obě města střetnou v nejvyšší fotbalové soutěži. Pardubice do ní postoupily před rokem a jako nováček si vedly nad očekávání, když až do posledního kola měly šanci hrát o evropské poháry a skončily na sedmém místě.
Hradec letos suverénně opanoval druhou nejvyšší soutěž a do první fotbalové ligy se vrací po čtyřech sezonách.
Poslední východočeské derby v nejvyšší soutěži, tehdy samozřejmě ještě československé, se hrálo v roce 1960. Tehdejší Dukla Pardubice skončila poslední a pakovala se do suterénu, zatímco Hradec zapsal tuhle sezonu do své kroniky zlatým písmem. Získal totiž mistrovský titul, svůj první a zatím také poslední.
„Votroci“v sezoně 1959/60 získali o dva body více než druhý Slovan Bratislava a třetí Dukla Praha s hvězdným Josefem Masopustem, který o dva roky později přivedl Československo do finále světového šampionátu a získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu světa.
Cíle pro nadcházející ligový ročník budou zřejmě o něco skromnější. Jako každý nováček, i Hradec musí mít jako prvotní cíl záchranu v nejvyšší soutěži. Má ovšem stabilizovaný a dobře poskládaný kádr a jedinou peripetií se tak zdá být odchod úspěšného trenéra Frťaly, který paradoxně odešel poté, co přivedl mužstvo k postupu. Na lavičce jej nahradil velezkušený Miroslav Koubek.
Ovšem jak ukázaly Pardubice v minulém ročníku, ani nováček nemusí po postupu zuřivě nakupovat „hvězdy“, a pokud má jeho hra řád a potřebnou kvalitu, může se směle měřit s nejlepšími.
Ale zpátky na začátek. Důvodů, proč by se fanoušci obou rivalů měli těšit na novou sezonu a především na vzájemné zápasy, je mnoho. Kazí to jen dvě věci.
Zaprvé: koronavirus. Zda, kdy, za jakých podmínek a v jakém počtu se bude moci na stadiony asi nedokážou odhadnout ani zkušené věštkyně. Navíc se vše může měnit z hodiny na hodinu, jak už (nejen) sportovní příznivci nejednou zažili.
Zadruhé: stadiony. Pardubice ani Hradec nemají v současné době stadiony, které by splňovaly ligové podmínky. A ačkoli se v obou městech pilně buduje (nebo zatím spíš bourá, aby se mohlo budovat), jedno východočeské derby se odehraje v pražském Ďolíčku a druhé v Mladé Boleslavi.
Na to opravdové ligové derby si ještě pár let počkáme.