„Policie není klacek na neposlušné hlavy“
Veřejná bezpečnost definitivně dosloužila před 30 lety, nahradila ji Policie ČR. Stalo se to v době, kdy zástupy amnestovaných zločinců i zahraniční gangy prudce zvedly hladinu kriminality.
na nichž se hodně vydělává. Což představovalo například machinace s lehkými topnými oleji či obchod s drogami.
Nejen detektivové v terénu, ale i experti z vědeckých kriminalistických center rozhodují o úspěchu vyšetřování. Platilo to i před 30 lety?
Pražský Kriminalistický ústav měl vždy excelentní renomé, zde pracovali odborníci, kteří s tím málem, co měli proti západním kolegům, dokázali obrovské věci. V roce 1991 jsem pobýval na stáži v USA. Tam nám ukazovali, jaké mají možnosti a prostředky oni. Američané přijali filozofii, že je potřeba opírat důkazy o materiální základnu. Ani ne tak o svědecké výpovědi, ale exaktní a nezpochybnitelné důkazy. Nalili obrovské prostředky do vědeckých pracovišť. Když nám předváděli, co mají, nestačili jsme se divit. U nás nebylo možné třeba snímat daktyloskopické stopy z předmětů, jež byly ve vodě, z kůže atd. Novinku představovala analýza DNA, ale to platilo také ve světě. Nabídla kriminalistům obrovské možnosti.
Navzdory nasazení kriminalistů a využití techniky z počátku 90. let dodnes zůstávají pomníčky, neobjasněné případy. Třeba série vražd z nočních linek v Praze 4 či kauza Dita, tedy vražda v průhonické oboře. Proč?
Každý ten případ je jiný a obecně lze těžko říci, proč tomu tak je. Zpravidla se v kauzách násilné kriminality doplácí na nedostatky při práci na místě činu. Chyby při zajišťování stop se nedají nikdy dohnat. Jen výjimečně se s odstupem pěti deseti let takový důkaz dá opatřit. Pokud místo činu nebylo zpracované takovým způsobem, aby se ke stopám dalo vrátit i s časovým odstupem, třeba právě k vzorku DNA, nelze je již znova zajistit. Zásada zní – pokud se zanedbá místo činu, má to dopad na objasňování a dokazování věci.
Restart před 30 lety prožívala i prokuratura, posléze státní zastupitelství a soudy. Fungovala jejich spolupráce s policisty?
Žalobce a soudy pracují s tím, co jim je policie schopná dodat. Osobně jsem nikdy špatné zkušenosti neměl. Zažil jsem dobu, kdy státní zastupitelství vykonávalo dozor tak, jak jsem si představoval. V té době fungovaly malinko neformální vztahy mezi policií a státním zastupitelstvím. Nebylo to postaveno na bázi byrokracie, ale společného zájmu.
Můžete to popsat třeba na kauze orlických vražd, na jejímž vyšetřování jste se podílel?
Spolupracovali jsme se státním zastupitelstvím velice těsně. Našich porad se účastnil náměstek krajského státního zástupce. To znamenalo výhodu, měl detailní přehled o tom, co děláme. Pokud bychom šlápli vedle, dokázal okamžitě reagovat. A naopak, my jsme měli jistotu, že když požádáme státní zastupitelství o určitou pomoc, se znalostí věci to udělají.
Orlické vraždy představují legendární případ také kvůli ochotě hlavního obviněného Karla Kopáče s vámi spolupracovat.
Nám bylo jasné, že pokud Karel Kopáč spáchá sebevraždu, přijdeme o velice cenný důkaz. Protože on už se předtím rozhádal s komplici, byl připraven všechno sepsat a publikovat. Bylo šťastné, že Karel Kopáč přežil. Nebyl sice první, kdo začal mluvit, ale když poslouchal, co povídají ostatní, rozhodl se do toho praštit.