Kosmické závody stárnoucích boháčů

Kosmické lety se včera vrátily ke kořenům létání. Je to podobné jako v samotných počátcích aviatiky, kdy létající stroje sedlali zámožní dobrodruzi.

O své místo v historii dobývání kosmu se včera přihlásil miliardář Richard Branson, když se svým raketovým letadlem SpaceShip úspěšně dosáhl oficiální hranice vesmíru. A další ultraboháč, Jeff Bezos, se na to se svou raketou New Shepard chystá příští týden.

Stejně jako v dobách plátěných aeroplánů jde ovšem také o jistou verzi soutěže „kdo dočůrá výš“. A o výšku jde v tomhle případě doslova.

Miliardáři Branson a Bezos si totiž hranici vesmíru stanovili každý jinde. Pro Bransona vesmír začíná ve výšce osmdesát kilometrů nad zemským povrchem. Tak, jak to kdysi určil americký letecký úřad. Bezos namítá, že zbytek světa americkou definici odmítá – skoro všude mimo USA panuje shoda, že vesmír začíná na takzvané Kármánově hranici mezi atmosférou a meziplanetárním prostorem ve výšce sto kilometrů. A přesně tak vysoko by měla Bezosova raketa vyletět, než se zase snese zpátky na Zemi.

Oběma mužům jde samozřejmě také o marketing. Bransonův miniraketoplán a Bezosova raketa si totiž přímo konkurují. Jsou to komerční atrakce pro vesmírné turisty a mají vydělávat. A hodně. Letenka na SpaceShip stojí v přepočtu pět a půl milionu korun, cena běžného lístku v turistické třídě rakety New Shepard dosud známa není, ale zájem bude. Za jedno místo na prvním letu zaplatil zájemce v dražbě 28 milionů dolarů – 606 760 000 korun. Třikrát jsem to kontroloval, než jsem to sem napsal, tak absurdní ta suma je.

Nesmírně bohatých lidí je zřejmě mnohem víc, než si běžně vydělávající občan dokáže představit. Přesto mají odborníci pochybnosti, zda se byznys s kosmickou turistikou může vyplatit. Ne každý, pro koho jsou pět a půl milionu drobné, totiž po letu na hranici vesmíru prahne – jakkoli to nám, fanouškům kosmonautiky, kteří bychom za let do vesmíru dali ledvinu, připadá zcela nepochopitelné.

A když už tam někdo poletí, nejspíš tam už nepoletí podruhé. Návratnost astronomických investic do turistických raketoplánů a raket je ve hvězdách.

Už teď jsou sice místa v nich zarezervovaná na roky dopředu, jenže se může brzy stát, že se bohatí nadšenci nabaží a krátké skoky k hranici atmosféry vyjdou z módy.

Takže je jasné, že za oběma podniky rozhodně není jen chladný ekonomický kalkul. Žene je fanfaronství, furiantství, ego.

Ono to ale ničemu nevadí. Oba stroje využívají nové technologie, oba podniky vesmírnou techniku zase o kousek posouvají. A o to přece jde – ať už je palivem pokroku prestiž supervelmocí, byznys, nebo rozmary stárnoucích mužů.

NASA, tahoun vesmírného výzkumu, ostatně s oběma firmami na menších vědeckých projektech spolupracuje.

Dohady miliardářů o tom, kdo z nich doletěl o nějaký ten kilometr výš, jsou především zábavný folklor. Navíc jsou trochu legrační, protože když se dva hádají, třetí se směje. Ten třetí je Elon Musk.

Rakety jeho společnosti SpaceX totiž už dávno do vesmíru létají – a ne jen na pár minut na pomyslnou hranici kosmu, ale opravdu na oběžnou dráhu Země. Musk z legrace vystřelil své auto až někam k Marsu, Musk se chystá poslat vesmírné turisty na oblet Měsíce. A s NASA má čerstvý kontrakt na přistání přímo na Měsíci. To Branson ani Bezos zdaleka nedokážou.

Ani kdyby se na hlavu stavěli.