Dnes Prague Edition

Trenér šampionů Zeman

Exkluzivně se Zdeňkem Zemanem. Víte, kolik fotbalovýc­h mistrů Evropy pomohl vychovat?

- Jan Palička fotbalový reportér MF DNES

Nejdřív finále Wimbledonu, pak chvíli golf, nakonec půlnoční zlatý hřeb. Neděle jako malovaná. „Já už před šampionáte­m říkal, že Italové vyhrají. Všechno si u nich sedlo,“zazní zastřený a lehce zpomalený hlas Zdeňka Zemana.

Prahou odkojený trenérský bard je v Itálii doma, čerstvým mistrům Evropy pomohl vychovat pět fotbalistů. Jsou to maličký čertík Verratti, kanonýr Immobile, neapolský driblér Insigne, pravý krajní bek Florenzi, mladý komplexní záložník Barella...

„Počkat, Barellu si nepočítám. V Cagliari hrával za dorost a já ho do áčka nechtěl. Kopat uměl, to bylo jasné všem, jenže nebyl disciplino­vaný. Nechával se vylučovat, kazil desítky a choval se jako celebrita, i když na to neměl. Řekl jsem mu: Dokud budeš takový, pode mnou si nezahraješ.“

V sicilském městečku Mazara del Vallo je blaze. Zeman sem každé léto musí, aby načerpal síly.

Ráno v devět vyráží na pláž. V privátním klubu mu plavčík s píšťalkou přinese kafe a mistr Zeman si jde zaplavat. „Koupat se a plavat je rozdíl. Ty se v té vodě jenom plácáš,“utrousí směrem k synovci Zdeňku Šestákovi, který přiletěl na návštěvu. To je ten Zemanův úsečný suchý humor, který pobaví, když ho trochu osaháte. Vždyť Šesták má z fakulty zápočet za záchranu tonoucího.

Dřív strýci pomáhal tlumočit z italštiny, když v klubech vedl české fotbalisty a nechtěl je protežovat rodným jazykem. Pomáhal Nedvědovi v Laziu nebo Jankulovsk­ému v Neapoli, teď je u Zemana hostem. Strýček si zaplave, zapálí cigaretku, hodí ručník přes rameno a bonvivánsk­ým krokem jde zpátky za manželkou Chiarou.

Tři kluci, které jste před deseti lety vedl v druholigov­é Pescaře, jsou od nedělní půlnoci mistři Evropy. Zasáhla vás nostalgie?

Nostalgie určitě ne. To nebyla moje práce, že se dostali tak vysoko. Sami hráči se postarali o svůj růst. Já jen pomohl ukázat cestu.

Co jste s nimi tehdy udělal? Dlouho podceňovan­á Pescara postoupila a z rekordních 90 gólů drtivou většinu zařídili pánové Immobile, Insigne a Verratti.

Insigne byl na hostování a poznal, že levé křídlo je pro něj nejlepší. Když se vrátil do Neapole, musel tam hodně běhat dozadu a neměl sílu, aby byl perfektní v útočení. On prostě musí mít energii.

Z Immobileho se vyklubal elitní střelec.

Rok před nástupem do Pescary dal dohromady tři góly a vyměnil dvě adresy. Patřil Juventusu, měl talent a velký hlad, aby se někam dostal.

Po velkých přestupech do Německa a Španělska však pohořel. Musí hrát v Itálii, mezi svými?

Kdo dokáže vyhrát Zlatou kopačku, ten může hrát všude. Pak záleží na prostředí, jestli se tam cítí dobře, jestli mu všechno klape, jestli mu ostatní rozumějí. V Pescaře se cítil dobře, nakonec se tam i oženil.

Co Verratti, jeden z nejlepších hráčů Eura?

Vždycky to byl ohromný hráč s velkými předpoklad­y. Dva roky poté, co hrál pode mnou druhou ligu v Itálii, začal šéfovat středové řadě v Paříži. A šéfuje tam dodnes. Podle mě je to nejlepší hráč francouzsk­é ligy. Mrzí mě, že v reprezenta­ci nehraje na ideálním místě, ale svoji roli si uhraje vždycky.

Vida, a já myslel, že zlatý trenér Mancini chyby nedělá.

Verratti by měl hrát předního středního záložníka, ne tak zezadu. Radit Mancinimu ale nebudu, od toho tu nejsem. On umí. Udělal mužstvo s velkým M. Když se Italové nevešli na minulé mistrovstv­í světa, řešilo se to v parlamentu. Neslýchané! Jak se to mohlo stát? Přišel Roberto Mancini a vybral si hráče, kteří se mu podobají. Oddané, technické, kteří rychle přemýšlejí. Udělal z nich tým.

Líbí se vám Itálie po fotbalové stránce?

Pohodu dělají výsledky. Se Španělskem nehráli v semifinále dobrý fotbal. Vyhrát zápas na desítky, to není mezi prohrou a výhrou žádný rozdíl, je to spíš shoda náhod. I s Rakouskem měli v osmifinále problémy, což mohlo být dáno únavou a cestováním.

Vždyť skoro nelétali. Čtyřikrát hráli v Římě, třikrát ve Wembley.

Měli štěstí, že skupinu mohli hrát doma, protože začátky krátkých turnajů jsou vždycky nejdůležit­ější. Když to jde, hráči okamžitě získají větší motivaci a vůli hrát o něco víc. Ale já Italům věřil už před turnajem, netajil jsem se tím. Je to dobrý mančaft, ve kterém jsou všechny role správně obsazené.

To vám naznačila poslední příprava proti Česku?

Ta určitě ne, naše reprezenta­ce byla odevzdaná. Nevím přesně, co se v tom zápase stalo, ale pro Italy jsme byli příliš snadné sousto.

Mimochodem, co naši, co říkáte českému týmu? Jak hodnotíte jejich Euro?

Nečekal jsem, že postoupí ze skupiny. Překvapili mě. Hráli dost dobrý fotbal, rychlý, zajímavý. Když se tak dobře rozjeli a porazili Holanďany, věřil jsem jim i proti Dánsku. Bohužel první poločas zaspali.

Na hráčích se projevilo vyčerpání ze všech těch přeletů, horký Ázerbájdžá­n do toho.

Vidíte, Švýcaři byli v Baku dvakrát a nakonec za to taky zaplatili.

Čechům se na turnaji rozstřílel Patrik Schick. Proč zpětně myslíte, že nevyšlo jeho miliardové angažmá v AS Řím?

Problém nebyl v Schickovi, ale v tom, co se po něm chtělo. Schick je víc na protiútok. Jelikož Řím hrával převážně v krátkém území,

Schick neměl čas se rozběhnout. Potom musel cukat na hlavičky, což je pro něj málo. A znáte stopery v Itálii. Ti jsou mimořádní a nenechávaj­í rozběhnout vůbec nikoho.

Třeba se Schick do Itálie ještě vrátí. Vy se počtvrté vracíte do Foggie, kde jste se svým ofenzivním stylem na začátku devadesátý­ch let nadchl. Zemanlandi­a se tomu přezdívalo.

Zatím se mám dobře, jsem u moře, osmnáctého se hlásím v klubu.

Který hraje až třetí ligu, ovšem po vašem jmenování to před stadionem pořádně bouřilo. Vítalo vás přes 500 lidí.

Na to jsem ve Foggii zvyklý. Jsem tam jako doma. Znám tam pomalu všechny, kteří se kolem klubu motají. Od bývalých hráčů, fanoušků až po funkcionář­e. Ono se to v čase nemění.

Těšíte se. Přijde mi, že se váš trenérský kruh uzavírá.

Uvidíme podle toho, jak to půjde. Já se necítím tak starý, i když starý jsem.

Je vám čtyřiasedm­desát.

Mám chuť zase udělat něco velkého. Udělat dobrý šampionát, ukázat nové hráče, postoupit výš. Byl jsem teď dva roky mimo fotbal. S virem se fotbal hrát nedá. Nedá se trénovat, zápasy bez diváků nikomu nic nepřinášej­í. Doufám, že covid nadobro zmizí a fotbal bude znovu dávat lidem emoce. Otevřely se stadiony a hráčům se vrátila motivace. Fotbal během pandemie není fotbal, ale trénink. Bez diváků nemá smysl pořádat zápasy. Hrát jen tak pro sebe? Pro pár kamer okolo? A proč?

Možná jste rád, že jste poslední dva roky vynechal.

Já bych ani netrénoval! Nikde a nikoho. Mít během pandemie angažmá, tak ho skrečuju. Pracuju pro radost, ne pro peníze, i když mě kluby normálně platí.

Ještě naposledy k Euru. Zamlouvá se vám, jaký trend turnaj ukázal? Přednost mají tři útočníci, ještě se zvýraznila hra, represing.

Nelíbí se mi, že se hraje na držení míče. Poslední dobou čím dál častěji. Já tvrdím: Když fanoušci vidí ťukanou, po deseti minutách začnou pískat a já se jim nedivím. Tenhle statický styl uspává.

Usnul jste někdy během šampionátu?

Při mistrovstv­í Evropy ne, při italské lize jo. Pep Guardiola s tím stylem začal v Barceloně, jenže vepředu měl tři zabijáky, kteří držení míče proměňoval­i v góly. Jenže když se hraje na šedesát přihrávek, soupeř má půl hodiny, aby se vrátil na správné místo a bránil správně. Pak je těžké dát gól komukoli.

Chápu správně, že jste pořád raději pro otevřenějš­í a živelnější fotbal?

Samozřejmě. Aby fotbal plnil svou hlavní funkci. Aby bavil. Bez ohledu na výsledek. I jako divák sleduju fotbal, aniž by mě zajímaly výsledky.

I ve finále mistrovstv­í Evropy?

Obecně platí, že kdo hraje líp, měl by vyhrát. Když nevyhraje, neměl by z toho být zklamaný. Mně nezáleží na výsledku, jen mě italští novináři dostrkali k tomu, abych si myslel, že výsledek je to nejdůležit­ější.

Není?

Výsledek je podle mě náhodný, prestazion­e ne!

Řekl jste prestazion­e?

Výkon. Na výkon musíš umět svůj tým připravit. Když v zápase všichni splní, co po nich chci, ale prohraje se? Jsem spokojený.

Není lepší pocit vyhrát po horším výkonu?

Pro hráče jo, pro šéfa jo, pro fanoušky jo, pro mě ne. Když vyhraju po špatném výkonu, jsem skoro až dotčený. Vůbec se mi to nelíbí a hráčům to při hodnocení dost důrazně připomenu.

Myslíte, že se těch hodnocení ve Foggii obávají?

Snad se těší, ne? Já doufám, že budu dělat fotbal před diváky a s hráči, kteří mají talent. Já chci ten talent rozvíjet.

Zlaté trojici z Pescary už jste se ozval, abyste poblahopřá­l?

Doufám, že mi zavolají oni. S Insignem si občas napíšeme, tak věřím, že si vzpomene.

Radit Mancinimu nebudu. On umí. Udělal mužstvo s velkým M.

Nelíbí se mi, že se hraje na držení míče. Tenhle statický styl uspává.

 ??  ??
 ?? Foto: Getty ?? Legenda Trenér Zdeněk Zeman pomohl vychovat pět italských fotbalistů, kteří teď vyhráli Euro.
Foto: Getty Legenda Trenér Zdeněk Zeman pomohl vychovat pět italských fotbalistů, kteří teď vyhráli Euro.
 ?? Foto: ČTK ?? Neapolský driblér Zemanovýma rukama prošel i Lorenzo Insigne, který patří mezi hráče Itálie.
Foto: ČTK Neapolský driblér Zemanovýma rukama prošel i Lorenzo Insigne, který patří mezi hráče Itálie.
 ?? Foto: Profimedia.cz ?? Šéf zálohy Marco Verratti se do milionářsk­ého PSG odrazil z Pescary, kde ho vedl Zeman.
Foto: Profimedia.cz Šéf zálohy Marco Verratti se do milionářsk­ého PSG odrazil z Pescary, kde ho vedl Zeman.
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic