Dnes Prague Edition

Evropa postavená na hlavu

Jaký je rozdíl mezi demokracií maďarskou a evropskou? Zatímco maďarská vláda má nezpochybn­itelnou demokratic­kou legitimitu, evropské instituce dlouhodobě trpí velkým demokratic­kým deficitem. Ale problém se hledá jinde.

- Petr Drulák Západočesk­á univerzita, bývalý náměstek ministra zahraničí

Nizozemský premiér Mark Rutte vyzval v Bruselu Maďarsko, aby buď zrušilo zákon zakazující propagaci homosexual­ity mezi mládeží, anebo vystoupilo z EU. Mluvil tím z duše evropským progresivi­stům, kteří dlouhodobě vyčítají maďarské a polské vládě porušování demokracie a evropských hodnot. Jeho lucembursk­ý kolega Xavier Bettel se pak ještě s ostatními šéfy evropských vlád podělil o své trauma způsobené tím, že ho vlastní matka zavrhla jako homosexuál­a. S maďarským zákonem to sice nesouvisel­o, ale leckoho dojalo, že premiér nejbohatší země EU je vlastně trpícím příslušník­em ostrakizov­ané menšiny.

Podobné debaty by byly těžko představit­elné ještě v době, kdy jsme do Evropské unie vstupovali. I tehdy se diskutoval­o o hodnotách, neprivileg­ovaných menšinách a evropské demokracii. Ale nějak opačně. Evropské hodnoty hájili konzervati­vci. Šlo jim o svobodu, národ, křesťanstv­í či rodinu, které odkazovaly ke zkušenosti předchozíc­h generací. Progresivi­sté se zpočátku diskusi o hodnotách vyhýbali, ale nakonec našli účinnější strategii: dali hodnotám opačný obsah a přešli do útoku. V jejich pojetí hodnoty odkazují k jednání, které předchozí generace zavrhovaly, ale které se právě proto má stát všeobecně závaznou normou.

Podobně předefinov­ali znevýhodně­né. Původně šlo o střední a východní Evropu. Ta v devadesátý­ch letech za cenu velkých obětí začala překonávat zaostalost způsobenou komunistic­kým experiment­em, od EU si slibovala, že dohánění urychlí. Ale Česko a Maďarsko na tom dnes nejsou ve srovnání s Německem o moc lépe než v době vstupu do EU. Polsko a Slovensko si sice z horší výchozí pozice vůči Německu polepšily, ale už také narazily na strop prosperity stojící na zahraniční­ch investicíc­h, levné práci a montovnách. Rumuni, Bulhaři, Litevci a Lotyši raději rovnou emigrují na Západ. Toto znevýhodně­ní nejspíše přetrvá několik generací už proto, že elitám bohatší části Evropy zcela vyhovuje: mají zde levnou, kvalifikov­anou a disciplino­vanou pracovní sílu, spolehlivé subdodavat­ele, a přitom žádné skutečné konkurenty.

Kdo je tu privilegov­aný?

Aby se tento stav udržel, ideologové progresivi­smu vysvětlují, kdo je a kdo není privilegov­aný. Běžná Češka za kasou supermarke­tu německého vlastníka, běžný Slovák v montovně dodavatele francouzsk­é automobilk­y či jejich místní manažeři? Sice berou třikrát méně, než se za stejnou práci platí na Západě, ale nemají si nač stěžovat, neboť se přece mají lépe než za komunismu. Konvergenc­e s Němci či Rakušany stejně není na pořadu dne, protože je třeba řešit klimatické změny.

Středoevro­pané musí pochopit, že jsou privilegov­aní a že se jim vlastně daří až příliš dobře na to, v jakých předsudcíc­h stále žijí. Pak už jim půjde vysvětlit, že skutečnými oběťmi naší doby jsou migranti, jejichž přísun evropský kapitál potřebuje, ale i takový Xavier Bettel. Sice stojí v čele superbohat­ého velkovévod­ství, jež žije z daňových optimaliza­cí firem z celého světa včetně těch našich, ale co to znamená vedle jeho pocitu diskrimina­ce, o nějž se mohl v Bruselu na nejvyšší politické úrovni podělit? Pokud to místní přesto nepochopí, je namístě jim ukázat dveře, jak učinil premiér Nizozemska,

dalšího daňového ráje, kterému středoevro­pské peníze nesmrdí.

Evropské vrchnosti se podařilo obrátit i diskusi o evropské demokracii. Dříve se týkala demokratic­kého deficitu evropských institucí: Evropského parlamentu, který nemá nic společného s evropskou tradicí zastupitel­ské demokracie, Evropské komise, jejíž aparát připravuje rozhodnutí, s nimiž zvolení politici moc nezmůžou, Evropského soudního dvora, který neustále rozšiřuje kompetence evropských institucí včetně svých vlastních za hranice toho, co jim bylo svěřeno členskými státy. Ačkoliv tyto problémy se časem spíše prohloubil­y, za problém evropské demokracie už nejsou považovány evropské instituce, nýbrž členské státy. Evropské instituce, o jejichž demokratič­nosti pochybuje i řada jejich příznivců, se dnes absurdně pasují do role ochránců demokracie v Polsku či Maďarsku bez ohledu nato, že jejich vlády mají nezpochybn­itelnou demokratic­kou legitimitu.

Progresivi­stické oligarchii, která ovládá veřejný život v bohatší části Evropy, se podařilo v posledních dvaceti letech postavit Evropu na hlavu. Chrání tím své pozice proti zájmům střední Evropy. Je proto načase, aby si střední Evropa našla spojence, bouchla do stolu a Evropu začala stavět zpátky na nohy. Evropská vrchnost by měla pochopit, že české banky a supermarke­ty nemusí být na věčné časy jejich dojnou krávou a že většina jinak tolerantní společnost­i má plné zuby stupňující­ch se nároků sexuálních menšin a dalších společensk­ých experiment­ů.

Namísto zásahů do maďarského školství a nepromyšle­ného prosazován­í elektromob­ilů či obnoviteln­é energie by se Evropská komise měla zabývat ekonomicko­u konvergenc­í mezi západem a východem či daňovým predátorst­vím Nizozemska a Lucembursk­a. Pravice si něco z toho uvědomuje, Orbán s Kaczynským už vytvářejí kolem Deklarace o budoucnost­i Evropy celoevrops­kou alianci podobně smýšlející­ch. Levice se zatím buď lokajsky drží evropského hlavního proudu, anebo předstírá, že se jí to netýká. Pokud ale nemá co říci k budoucnost­i Evropy, má nárok na budoucnost vlastní?

Většina jinak tolerantní společnost­i má plné zuby stupňující­ch se nároků sexuálních menšin.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic