Jumbo letí. Bez motoru i kapitána
Přišla o Primože Rogliče, přesto exceluje. Nizozemská stáj útočí na Tour na etapy i stupně vítězů
Prožili mizerný první týden. „Doslova příšerný,“přitakal Jonas Vingegaard. Tým Jumbo se po něm na Tour rozloučil s mužem, pro kterého mělo zbývajících sedm jezdců šlapat i dýchat.
Velký favorit Primož Roglič vyvázl z karambolu třetího dne s naraženou kostrčí. S neustupujícími bolestmi po 9. etapě vzdal. Kvůli zlomenině klíční kosti opustil závod i vrchař Robert Gesink. A další těžký pád vyhnal z trati německé perpetuum mobile Tonyho Martina. Zbylo jich jen pět.
Byli bez kapitána, bez motoru. Letadlo na odpis.
Ale oni letí. A jak. Společně s UAE Emirates jsou nejúspěšnějším týmem této Tour. Pokud stojíte o návod, jak se vzpamatovat ze ztráty lídra a zanechat na Tour výraznou, přímo mamutí stopu, pak vám ho stáj Jumbo Visma servíruje.
Jen považte. Čtyřiadvacetiletý Jonas Vingegaard je při druhém startu na Grand Tour celkově třetí a vytrvale ukazuje útočný apetit.
Král univerzálů Wout van Aert nejprve v rovinaté, 10. etapě spurtoval druhý za Cavendishem, načež o den později po sólové akci dominoval brutální etapě s dvojitým výšlapem na Mont Ventoux.
A do třetice Sepp Kuss. Po parádním útoku ze skupiny uprchlíků v nedělním pyrenejském dějství projel také on sám cílem. Vyhrál etapu Tour coby první Američan od sprintera Farrara v sezoně 2001.
Za normálních okolností by dřeli pro Rogliče. Jeho absence jim umožnila rozpřáhnout křídla.
Jako by šéfové Jumba rozhodli: A teď hrajeme all-in. Chceme vše. Etapy i celkové stupně vítězů.
Jen jedna věc je zřejmě mimo jejich dosah. Na žlutého Pogačara ztrácí Vingegaard pět a půl minuty. A jak tvrdí mazák Chris Froome: „Pokud se Pogačar udrží na kole a nestane se mu něco katastrofálního, tato Tour je rozhodnuta.“Jinak je Jumbo nenasytné.
„Je to pro nás tvrdé, už máme jen pět chlapců,“připomněl Kuss. „Snažíme se ale usilovat o etapy a zároveň máme Jonase, který je tak silný. Já už svoji etapu mám, ve zbytku závodu budu k ruce jemu.“
Narážel tím na situaci z nedělní etapy, kdy Jumbo vyslalo své dva vrchaře do úniku a boje o etapu a Vingegaarda nechalo s omezeným kontingentem pomocníků vzadu.
„Ale nepřipadal jsem si izolovaný. Kdybych byl v potížích, měl jsem dva kluky v úniku, kteří na mě mohli počkat,“řekl Dán.
O jejich pomoc nepožádal. Naopak, skvěle se vypořádal s ostrým tempem Ineosu a dvakrát útočil na Pogačara a spol., byť neúspěšně. „Zdálo se, že v naší skupině favoritů nebyl nikdo silnější než ostatní, ale aspoň jsem to zkusil,“pronesl.
Mohu do úniku?
Profesionálem je Vingegaard teprve tři roky. Šestadvacetiletý Kuss se jím stal v roce 2017 a už loni na Tour zářil v roli Rogličova superdomestika, přičemž sám skončil patnáctý. Letos se sice v prvním týdnu trápil, ale postupně se rozjížděl. A jelikož rodák z Colorada nyní žije v Andoře, rozhodující nedělní kopec Beixalis znal důvěrně z tréninku. „I když jsem ho vždycky jezdil s přemáháním, protože je tak strmý.“
Přesto působil Kuss v jeho závěru při 15. etapě natolik svěže, jako by právě jel po falešné rovince.
Podobně ohromující byl před týdnem i pohled na stejně starého van Aerta na Mont Ventoux, když se tu trojnásobný mistr světa v cyklokrosu zbavil všech protivníků.
Také Belgičan loni překvapil, jak mocně dokázal Rogličovi tahat tempo v horách – a navíc vyhrávat sprinterské etapy. Letos v květnu musel van Aert na operaci slepého střeva, totálně si rozboural přípravu, tvrdou prací na vysokohorském kempu se však vracel zpět.
„Že vyhraju etapu přes Ventoux, by mě ani ve snu nenapadlo,“přiznal. „I když je pravda, že jsem před ní tým požádal, zda mohu jít do úniku. Jde o jedno z nejikoničtějších stoupání světa a já na něm teď zažil svůj možná největší triumf.“
V souvislosti s výkony všech tří se rázem objevila otázka: Mohou se v budoucnu stát šampiony Tour?
S Vingegaardem mají manažeři Jumba velké plány. Sám soudí: „Potřebuji ještě na letošní Tour pár dnů, abych se vžil do postu lídra. Je to velká změna v mé mysli. Ale myslím, že do té role dozrávám.“
Rovněž Kuss netají ambice v celkové klasifikaci, možná už na letošní Vueltě si pozici lídra vyzkouší.
Naopak van Aert tvrdí, že vyhrát Tour není jeho priorita.
Hned vysvětluje: „Abyste dosáhli na celkový titul z Grand Tour, musíte jezdit na vysoké úrovni celé tři týdny. Já byl po Ventoux úplně vyřízený. A hlavně, mám v kariéře jiné ambice. Kdybych se tu rozhodl usilovat v budoucnu o celkové pořadí, dostanu se do bodu bez návratu. Mé tělo by se muselo změnit, musel bych shodit kila, čímž bych přišel o přednosti pro boj o vítězství v klasikách a sprintech. To nechci.“
Váží 78 kil a vždy bude v horách trpět. Od 80kilového superčasovkáře Miguela Induraina a jeho slavné éry v 90. letech nikdy nevyhrál Tour tak těžký jezdec.
Naopak, průměrná váha šampionů v posledních letech padala dolů. Počínaje sezonou 2004 vítězili na Tour pouze cyklisté vážící méně než 70 kilogramů.
Ovšem Wout van Aert už opakovaně ukázal, že je jezdcem vymykajícím se statistickým propočtům.
Kdo ví, třeba změní názor.