Proč Pogačar znovu ovládl Tour
Vybudoval si obří náskok. Neudělal chybu. Kontroloval, ale zároveň i oživil Tour.
Tour má stejného šampiona jako loni, jen s jiným příběhem. Minulý ročník byl o šokujícím zvratu v časovce den před koncem závodu. Letošní o naprosté třítýdenní dominanci Tadeje Pogačara.
„Loni přišlo vítězství náhle,“srovnává. „Bylo to tak bláznivé, že jsem si žlutý trikot ani nestihl užít. To se mi povedlo až letos.“
Zatímco například Australan Luke Durbridge o závěru Tour říkal, že mnozí cyklisté šlapou v „zombie módu“, Pogačar se na kole usmíval. „Ovšem to je matoucí. Usmívám se, i když trpím,“tvrdí Slovinec.
Ujišťuje, že je stále stejný jako před deseti lety. „Tak jako tehdy mám rád Big Mac s hranolkami, kolo je má nejmilejší hračka a každý závod se snažím vyhrát.“Tour ovládl o víc než pět minut. „Nepřipadám si jako boss pelotonu,“utrousil. Ale působil tak. Vše měl pod kontrolou. Útočil a vítězil. Přihlížející jen žasli.
Petr Vakoč: „Připadal mi, že závodí v jiné soutěži a dimenzi.“
Enric Mas, celkově šestý: „Jel, jako by ostatní ani neexistovali.“
Jonathan Vaughters, šéf týmu EF: „Závodil tak agresivně, že mnozí se na trati doslova uvařili.“
Přitom mohl ještě víc, tvrdí Iňigo San Millán, osobní kouč Pogačara ve stáji UAE Emirates a profesor Coloradské univerzity zaměřující se na výzkum rakoviny: „Tadej je zabiják. Je frustrující, že si lidé myslí, že letos podal na Tour nadpozemský výkon. Přitom on tu jezdil pod svým prahem a nikdy ani nedosáhl takových čísel jako loni. Nedosáhl jich, protože nebyl ostatními vyzván.“
San Millán trvá na tom, že Pogačarova dominance byla dána talentem, tréninkem a nevýrazností soupeřů při jejich útočných aktivitách. „Navíc Ineos druhý rok po sobě udělal chyby v přípravě na vysokohorských kempech,“soudí.
Klíčem k triumfu byla rovněž Pogačarova silná psychika.
„Nikdy se ničím nestresuje, což dává Tadejovi o pět procent síly navíc. Lépe se mu pak spí, lépe regeneruje,“podotkl šéf stáje Allan Peiper, který kvůli léčbě rakoviny prostaty řídil své jezdce na dálku a přicestoval na Tour až v sobotu.
Kdy mám zaútočit? Vyber si
Pogačarovi je jen 22 let, ale za svou krátkou cyklistickou kariéru jako by neustále předbíhal čas a přepisoval původní scénář kariéry.
Nepochází z kdovíjak sportovní rodiny. Otec je designérem nábytku se specializací na židle, matka učitelkou jazyků. Malý Tadej vyrůstal v městečku Komenda se dvěma sestrami a bratrem, hrál fotbal, rád běhal, než ho rodinný přítel zlákal do cyklistického klubu.
Coby desetiletého jej na žákovském závodě poprvé uviděl exprofesionál Andrej Hauptman, v současnosti slovinský národní trenér.
„Dorazil jsem pozdě a spatřil velkou skupinu jezdců, za kterou o 100 metrů zaostával malý, mnohem mladší kluk a snažil se je dohnat,“vypráví Hauptman. „Řekl jsem pořadatelům, že bychom měli toho malého povzbudit, aby se dotáhl na špici. Jenže oni mi odpověděli: To není tak, jak si myslíš. Ten klučina vede. Celé pole už na něj ztrácí skoro jeden okruh.“
Chlapec se jmenoval Tadej Pogačar. V 19 letech ho Hauptman přivedl do světa velké cyklistiky, zařídil mu kontrakt v UAE Emirates.
Zkraje své premiérové profisezony byl v únoru 2019 náhradníkem pro klání Kolem Algarve. Na poslední chvíli Pogačara povolali a on hned vyhrál.
Debut na podnicích Grand Tour pro něj plánovali až na rok 2020, aby eliminovali hrozbu předčasného vyhoření. V květnu 2019 se však stal historicky nejmladším šampionem Kolem Kalifornie. Za odměnu ho poslali na Vueltu, ať se ve službách lídra týmu Fabia Arua učí.
Dopadlo to úplně jinak. V den, kdy Aru odstoupil ze závodu, vyhrál Pogačar na Los Machucos už svoji druhou etapu.
Před závěrečnou horskou etapou potom kouči San Millánovi psal: „Dnes jsou čtyři stoupání, kdy mám zaútočit? Vyber si.“
Opatrnost odhodil na Peňa Negra, 34 kilometrů před cílem. Nevěděl, co s ním extrémně dlouhý útok provede, ale chtěl to zjistit.
„Připadal jsem si, jako bych házel kostkou. Co jsem mohl ztratit? Když máte hlavu na správném místě, není čeho se bát.“
Po strhující sólojízdě zvítězil v této etapě o 1:32 minuty a z páté příčky celkového pořadí Vuelty poskočil na třetí. Přitom vyhrát v tak mladém věku na závodě Grand Tour tři etapy dokázal před ním naposledy na Giru 1978 Giuseppe Saronni, současný manažer týmu UAE Emirates.
Pan bezstarostný
Loni na Tour už patřil do širšího okruhu favoritů. Po 17. etapě, kdy mu na Col de la Loze odskočil Roglič, za ním Peiper přišel na pokoj a spatřil ojedinělý jev: zklamání v Pogačarově tváři.
„Tadej se obvykle směje a vtipkuje, jenže po Col de la Loze na něj padla sklíčenost. Cítil, že se tam jeho šance na titul zmenšila.“
Do vše řešící časovky na Planinu krásných dívek poté vjel s mankem 57 sekund na Rogliče.
A přece svého krajana zničil. Tehdy mu prospělo, že si trať před Tour dvakrát projel. „Také jsme pro něj zamluvili hotel 1,5 kilometru od startu, aby si co nejvíc odpočinul a byl v klidu,“prozradil Peiper.
Ráno v den časovky tam Pogačar opět našel svoji bezstarostnost. Když si coby majitel bílého dresu pro nejlepšího mladíka všiml, že mechanici pro něj už chystají i bílé silniční kolo na poslední etapu do Paříže, vystrčil hlavu z autobusu a prohodil: „Cože? Vy si myslíte, že nemůžu vyhrát a mít kolo žluté?“
Tato bezstarostnost mu tehdy i teď pomohla na trůn.
Letos Peiper na konci třítýdenní poutě cyklistů z Brestu do Paříže prohlásil: „Tadej je ještě lepší jezdec než loni. Lépe zná sám sebe a ví už, do čeho jde.“
Nejbližší cíl se jmenuje zlato z olympiády v Tokiu.
Ale ještě předtím... hodinu poté, co dokončil sobotní časovku, mu přinesli milovaný Big Mac.