Nikdo nás nesmí podcenit, říká Satoranský před Tokiem
Kapitán basketbalistů
Vzápalu euforie a týmových oslav popadl telefon a vyťukal videohovor se spoluhráčem z Chicaga Zachem LaVinem. Ve dvě ráno. „Nevěděl jsem, že už je tolik, poznal jsem to až z jeho reakcí,“culil se Tomáš Satoranský. „Slavili jsme, tak jsme volali, komu jsme mohli. Chtěl jsem se o radost podělit a je z toho docela dobrá historka,“ohlížel se za jucháním českých basketbalistů z postupu na olympijské hry do Tokia.
„Nerozuměl jsem mu ani slovo, ale byl očividně šťastný,“líčil šestadvacetiletý Američan LaVine, jak došlo na nechtěné probuzení.
Při sportovním svátku v Japonsku, který začíná slavnostním ceremoniálem v pátek, už Satoranský nebude muset parťákovi volat. Potká se s ním přímo na palubovce.
Češi vyzvou hvězdný výběr USA, šampiony posledních tří her a největší favority tokijského turnaje, na závěr svého účinkování v základní skupině. Předtím se střetnou s Íránem a Francií.
„Američané v přípravě sice dvakrát prohráli,“upozorňuje Satoranský na nečekaná klopýtnutí s Nigérií a Austrálií, „ale budou se zlepšovat. Je to pro ně dobrá vlaštovka, aby se probrali. Třetí zápas s Argentinou už hráli dobře a vyhráli.“
Vedle LaVina budou Satoranský a spol. v Tokiu čelit třeba Kevinu Durantovi, vítězi NBA z let 2017 a 2018 a zlatému medailistovi z her v Londýně i Riu. „Je jasné, že to pro nás bude jeden z největších zážitků a čím více se to bude blížit, tím víc se to v týmu bude řešit,“přitakává kapitán národního družstva.
Jsme outsideři, ale...
I zdánlivě nedotknutelní borci ze zámoří však zpozorněli, když čeští basketbalisté na nedávné olympijské kvalifikaci přemohli favorizovanou Kanadu a vybojovali si účastnické místo v Tokiu.
„Spoluhráči z Chicaga byli překvapení, že jsme ji porazili,“přiznává Satoranský. „Zatímco z našeho týmu neznali skoro nikoho, Kanada měla v sestavě hráče z NBA, kteří mají ve svých týmech dobré pozice a jsou respektovaní.“
Uznání basketbalového světa si za výkony z posledních let vysloužila i semknutá a pracovitá česká parta. Nejprve senzační šesté místo na mistrovství světa 2019, poté snad ještě překvapivější postup do Tokia.
„Na olympiádu sice jedeme v roli outsidera, ale musí nás respektovat úplně všichni,“povídá Satoranský. „Nikdo nás nesmí podcenit.“
Se sebevědomím oprávněně rostou i ambice: když už se svěřenci izraelského trenéra Ronena Ginzburga do Tokia prodrali, rádi by se ukázali minimálně ve čtvrtfinále.
Co k tomu potřebují? Nejprve porazit Írán, s nímž změří síly na úvod turnaje. „Je to velmi zkušený tým, hráli na každém mistrovství světa, na asijských turnajích bývají až do konce,“upozorňuje Satoranský. „Hrají úplně jiný styl basketbalu, mají hodně běhavý tým, který střílí dost trojek. Sám jsem na ně zvědavý, budeme je muset naskautovat.“
Pokud Češi vstoupí do turnaje výhrou, výrazně přiživí své šance na čtvrtfinále, kam postupují dva nejlepší z každé skupiny a dva ze tří týmů na třetím místě. Proti favoritům z Francie a USA tak bude jejich hlavním úkolem především neprohrát vysokým rozdílem, který by pokazil výsledné skóre.
„Může nám hrát do karet, že hrajeme první zápas s Íránem, pak s Francií a nakonec s Amerikou. Budeme vědět, jaký výsledek bude případně potřeba k postupu,“přemítá Satoranský.
K finální přípravě před Tokiem se basketbalisté sešli minulý týden ve čtvrtek v Praze, po náročných bojích v Kanadě dostali desetidenní volno. „Ale moc jsem si neodpočinul, vzhledem k tomu, že jsme se kvalifikovali do Tokia, tak jsem jel ještě za rodinou, protože jinak bych je měsíc neviděl,“vykresluje Satoranský. „A navíc mě malý syn nenechal moc spát.“
Já a vlajkonoš? Byla by to pocta
Pauza reprezentantům prospěla mnohem více než další společné tréninky. Do systému se náležitě vžili už v Kanadě, před dnešním odletem části týmu do Japonska, další vlna poletí ve středu, se v přípravě soustředili především na oživení fyzické zdatnosti a herních automatismů. Jen na chvíli jim zkomplikovaly práci nejednoznačné výsledky testů na covid, ale nákaza se při opakovaných odběrech nepotvrdila.
„Když se moc nepřipravujete spolu, tak pak hrajete s větším nadšením a musíte to zahladit něčím jiným,“připomíná Satoranský, že před kvalifikací absolvovali Češi jen čtyři společné fáze. „Už jsme se teď v létě viděli, takže herní systém máme víc v hlavě.“
V myslích už se basketbalistům pevně uhnízdila i vidina tokijské slavnosti. Její přesné fungování za přísných opatření si však Češi představují jen ztěžka.
„Sami jsme zvědaví, co nás tam čeká,“dumá Satoranský. „Máme zprávy od ostatních olympioniků, že restrikce jsou hodně přísné a člověk musí mít hodně trpělivosti, aby to zvládnul. Příjezd na letiště, kde čekáte, než vás pustí, také není nic příjemného.“
A tak se čeští dlouháni snaží soustředit na veselejší aspekty her. Třeba olympijskou kolekci a zahajovací ceremoniál.
Při promenádování po stadionu však Satoranský může mít spoluhráče mimo dohled, vlajkonoš české výpravy z Ria Lukáš Krpálek totiž nadhodil, že letos by poctu třímat národní standardu svěřil právě kapitánovi basketbalistů.
„Nepřemýšlel jsem o tom, ale byla by to obrovská pocta,“přitakává Satoranský. „Nemyslím si, že si to v konkurenci ostatních skvělých sportovců zasloužím. Ale bylo by to úžasné, vždyť před týdnem jsem se teprve dozvěděl, že na olympiádu jedu.“
Může nám hrát do karet, že hrajeme nejdřív s Íránem, pak s Francií a nakonec s Amerikou. Budeme vědět, jaký výsledek bude případně potřeba k postupu.