Rusko nabízí USA svoji základnu kvůli Tálibánu
Také Moskva má špatné spaní při představě, co bude dál v Afghánistánu
MOSKVA Kdo bude bránit hranice s Afghánistánem a kdo bude mít ve středoasijském regionu hlavní slovo? Dilemata, která otevřelo stažení spojeneckých vojáků z bouřlivé oblasti a s tím související rozsáhlá ofenziva Tálibánu, vyvstávají nejen před afghánskými sousedy. Neklidné zůstává i Rusko, na jehož „zadním dvorku“se napětí stupňuje.
Problémem není jen hrozící migrační vlna, nárůst kriminality či šíření extremismu, ale také další role Spojených států v regionu. Právě Washington viní Rusové z nejnovějšího vývoje a nestability v zemi.
„Na pozadí spěšného stažení kontingentu USA a NATO se nejistota kolem vývoje vojensko–politické situace v této zemi a jejím okolí prudce zvýšila,“lamentoval nedávno šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov na konferenci v uzbeckém Taškentu. Američanům vytkl, že v zemi selhali, a Rusko tak prý nevidí důvod pro americkou vojenskou přítomnost v okolních státech.
Narážel tím na zájem USA o vybudování vlastních základen v Tádžikistánu a Uzbekistánu. Jenže k tomu by potřebovaly ruské svolení, a to se za současných vyhrocených vztahů mezi oběma zeměmi nezdá být příliš pravděpodobné. Kreml však podle zdrojů ruského listu Kommersant překvapivě nabídl alternativu – společně koordinovaný sběr informací s možností využívat ruské základny v Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. Americkému prezidentovi Joeovi Bidenovi to měl navrhnout na červnovém summitu v Ženevě sám Vladimir Putin.
Moskva přitom v minulosti americké vojenské přítomnosti právě v Tádžikistánu a Uzbekistánu nebránila – po teroristických útocích z 11. září měli Američané po několik let k dispozici v obou zemích leteckou základnu. Rusové se ale netají tím, že teď to nepůjde. Mezinárodní rozpoložení se změnilo, zatímco Moskva zůstává garantem bezpečnosti s hlavním slovem v bývalých sovětských republikách.
Když nic jiného, Tádžikistán je členem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti a ke vzniku vojenského zařízení jiného státu tak potřebuje souhlas od dalších členů bloku. Uzbekistánu zase rozmisťování zahraničních vojenských základen formálně neumožňuje ústava.
Pokud by Američané nabídku ruského prezidenta přijali, spolupracovat by mohli na největší ruské zahraniční základně nedaleko tádžické metropole Dušanbe. Podle odhadů na ní slouží 6 000 až 7 000 vojáků. V Kyrgyzstánu pak mají leteckou základnu nedaleko Birškeku.
Násilí a migrace
Zatímco Washington se k údajné ruské nabídce dosud otevřeně nevyjádřil a patrné jsou spíše snahy dohodnout se se středoasijskými partnery, bývalé sovětské státy se kvůli ofenzivě tálibů obávají nejhoršího a oči upínají k Moskvě. Země chystají v následujících týdnech společné vojenské cvičení v Tádžikistánu nedaleko afghánských hranic. Dušanbe zároveň počátkem července posílilo kontrolu společných afghánských hranic, kam poslalo až 20 tisíc vojáků ze záloh.
Středoasijské státy mají před sebou také hrozbu migrace, která se netýká jen žen a dětí, které prchají před násilím, ale i afghánských vojáků a těch, kteří misi USA pomáhali. Washington totiž podle informací některých amerických médií žádá, aby sousední státy dočasně přijaly tisíce Afghánců i s rodinami. Tomu se Rusko prý nebrání, otázkou však je, kdo to zaplatí a kdo bude garantovat bezpečnost takové akce.