Volební povodňová zkouška

Už to vypadalo, že Zelení v Německu ve volbách přejedou konzervativce. Stačilo však pár přešlapů jejich předsedkyně a zase se zdá, že po říjnových volbách bude mít opět hlavní slovo šéf CDU/CSU Armin Laschet. Vše však může ovlivnit to, jak vláda zvládne p

Suvolňováním koronavirových opatření a postupující vakcinací vstupuje Německo v letních měsících do horké předvolební kampaně, na jejímž konci se dozvíme, kdo zasedne v budově německého kancléřství po „věčné“Angele Merkelové.

Už hledání jejího nástupce v čele CDU/CSU se změnilo v napínavý film. Po neúspěšném dvouletém předsednictví Annegret Kramp-Karrenbauerové došlo při výběru nového kandidáta na kancléře letos na jaře k poměrně výraznému rozštěpení konzervativců, které se časově překrývalo s gradující třetí vlnou pandemie.To vedlo k propadu volebních preferencí CDU/CSU v některých průzkumech až na druhé místo za Zelené. Ti zažívali svůj dosavadní politický vrchol a na chvíli se zdálo, že mají kancléřství na dosah.

Nakonec post šéfa konzervativců získal Armin Laschet, proti němuž stanula Annalena Baerbocková za Zelené. Dva kandidáti na budoucího kancléře ztělesňující dva odlišné světy německé společnosti. Prvně jmenovaný, pocházející ze spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, je především vytrvalým konsenzuálním pragmatikem, který politickým stylem navazuje na současnou kancléřku. Spolehlivostí a paradoxně i nedostatkem charizmatu se jeví vhodnou osobností, která má po volbách potenciál k uzavření obtížných budoucích kompromisů s možnými liberálnějšími koaličními partnery.

Jeho protikandidátka ze spolkové země Braniborsko reprezentuje společensky progresivní modernizační proud, který kromě tradičního tématu ochrany životního prostředí poukazuje i na relativní německé zaostávání v mnoha oblastech, jako je vzdělávání nebo digitalizace. Nablýskaný obrázek svěží a neokoukané lídryně však v posledních týdnech mizí jako pára nad hrncem.

Po sérii mediálních skandálů, které souvisejí s údajným plagiátorstvím, problematickým čerpáním stipendia bez dokončeného výstupu z něj nebo pozdním přiznáním vedlejších příjmů, na ni veřejnost přestala koukat růžovými brýlemi. To nepochybně přispělo k návratu konzervativců do čela žebříčků volebních preferencí na úroveň okolo 29 procent s náskokem 7 procent na Zelené.

A na druhé straně politického spektra stagnuje i Alternativa pro Německo, která se nejvíce vymezuje vůči směřování země. Tu by volilo 10 procent lidí. V současnosti se nachází v defenzivě, protože postrádá podobně silné téma, jako byla v minulosti uprchlická krize. Její podpora je dominantně situovaná do spolkových zemí bývalé NDR, kde ovšem podle výsledků posledních zemských voleb v Sasku-Anhaltsku také mírně ztrácí podporu a získává CDU/CSU.

Část jejich méně radikálních voličů mohl ovlivnit vzestup Zelených a pravděpodobně uvažují, že ve spolkových volbách raději podpoří Armina Lascheta, než aby vlivem svého protestního hlasu bez koaličního potenciálu dovolili nástup levicové Annaleně

Baerbockové do kancléřství. Klíčovým faktorem definujícím tuto kampaň je zatím postoj k politickému odkazu Angely Merkelové, za jejíž vlády padlo mnoho konzervativních hodnot – povinná služba v armádě, obrat v postoji k atomové energii nebo legalizování sňatků homosexuálních párů – což vyvolalo kritiku.

Dá se říct, že klíčem pro vítězství Armina Lascheta tak bude správný odhad postojů společenského středu s největším rezervoárem hlasů. Nesmí však při naplňování hlavního volebního cíle, tedy zajištění, aby žádná vláda nemohla vzniknout bez CDU/CSU, vyklidit politický prostor vpravo vůči AfD ani vlevo vůči Zeleným. Musí být přijatelný „pro všechny“.

Tady však vstupují do hry nedávné ničivé povodně s vysokým počtem obětí, které mohou znovu zamíchat kartami a ještě více ztížit Laschetovo balancování mezi dvěma mlýnskými kameny. Rozsah škod a jejich mediální pokrytí ho mohou dotlačit k více progresivním postojům. Doposud zastával spíše umírněná stanoviska a měl tendenci brzdit radikálnější ekologické plány přicházející z Evropské komise. Ochrana klimatu však v Německu rezonuje více než v Česku. Vládní klimatické cíle dokonce letos v dubnu přezkoumával Ústavní soud, který nařídil jejich jasnější definování po roce 2030 s ohledem na mezigenerační solidaritu.

Nebylo by to poprvé, kdy přírodní katastrofa způsobila tektonický pohyb v německé politice. Naposledy k tomu došlo po fukušimské havárii, kdy Angela Merkelová oznámila plán na odstavení jaderných elektráren do roku 2022.

Když charizma nepomáhá

Jisté je jedno: po volbách se očekávají složitá vyjednávání a tomu je přizpůsobena rétorika stranických lídrů. Vědí, že spolu budou muset zasednout za jeden stůl. Pokud by to některý z nich přehnal, snížil by tím svůj koaliční potenciál. To byl jeden z důvodů, proč nevýrazný Armin Laschet dosáhl na kancléřskou nominaci své strany oproti charizmatickému Markusu Söderovi z CSU.

V případě úspěchu CDU/CSU však může čekat stranu velké dilema, jestli zvolit cestu potenciálně nestabilní trojkoalice, kterou se nepodařilo dojednat po minulých volbách, nebo po rakouském vzoru uzavřít koalici s ideologickými soupeři Zelenými a riskovat tím soudržnost vlastní strany.

Německá veřejnost bude po volbách od svého kancléře nepochybně chtít novou vizi budoucnosti, protože symbolicky končí jedna velká éra. Případný úspěch Armina Lascheta by pravděpodobně znamenal kontinuitu v mírně pokrokovém směřování německé politiky a převzetí nekonfliktních postojů v zahraniční politice. Vůči Česku však jeho vztah nebude tak osobní jako v případě Angely Merkelové.

Rozsah škod po povodních může Lascheta dotlačit k více progresivním postojům.