Jak František Nedvěd vystoupal na strahovský Olymp
V neděli zesnulý František Nedvěd patřil mezi nejvýznamnější postavy našeho folku a trampské písně. K notoricky známému dílu bratří Nedvědů se hlásí i současná generace.
Spolu s bratrem Janem zkoušeli jako osmnáctiletí bigbeat, proslavili se však až ve folkové kapele Spirituál kvintet a především v trampských Brontosaurech, kde byli dokonce ústřední dvojicí.
V legendární formaci, která se na úplném začátku jmenovala Toronto a působila mezi lety 1972 a 1994, měli oba na starosti hudbu, texty, kytaru a zpěv. Písně jako Na kameni kámen, Tulácký ráno, Igelit, Valčíček, Kytka, Frankie Dlouhán či Ptáčata patří mezi klasiky žánru. U táboráků dávno zlidověly a spoluvytvářely celkový obraz fenoménu českého trampingu. Jak trefně poznamenala ČTK, jejich písně „hrával u táboráků každý, kdo uměl na kytaru aspoň tři akordy“.
Tisíce světýlek
Sám František Nedvěd nejraději vzpomínal na období mezi lety 1978 a 1990. „To bylo všude narváno a všude úspěch. Lidé vstřícní a milí. Hráli jsme třeba v Plzni-Lochotíně na Portě, bylo tam 30 tisíc diváků a každý měl zapalovač a svítil. Tisíce světýlek! To byla taková nádhera!“Právě díky Brontosaurům a jejich vystoupení na Portě v roce 1975 si bratrů všiml Jiří Tichota a všechny je pozval do legendárního Spirituál kvintetu.
S bratry Nedvědovými ale celou kariéru zůstala spjata především tvorba Brontosaurů. A to i po roce 1992, kdy už vystupovali pouze v duu. Největším úspěchem patrně zůstane vyprodaný strahovský stadion z 21. června 1996. Koncertem, kterým slavili Janovy padesátiny, se totiž bratři Nedvědové zařadili po bok Rolling Stones, Pink Floyd či U2. Nikomu jinému se Velký strahovský stadion vyprodat nepodařilo. S více než šedesáti tisíci prodaných vstupenek tehdy jejich sláva kulminovala. „Vůbec nic si z toho nepamatuju. Viděl jsem tisíce lidí a bylo strašně těžké, abych se nerozbrečel, abych neudělal chybu, aby mi to dobře hrálo a zpívalo,“vzpomínal František ještě v červnu v rozhovoru pro časopis Téma. „Bylo to fantastické a měli jsme ohromný úspěch. A bylo to trošku i takové zadostiučinění. Vystoupali jsme na Olymp, i když o nás do té doby hodně lidí pochybovalo a házelo nám klacky pod nohy. Prostě jsme pro ně byli jen dva trempíci,“dodal tehdy.
Bratři později vystupovali každý zvlášť. František se na sólovou dráhu vydal v roce 1998 vydáním desky Neváhej a vejdi. O rok později následovalo album Druhé podání a následně další čtyři počiny. Z této etapy utkvěly posluchačům country v uších písně jako Kočovní herci, Cherokee Bill či Řemeslo. Svého o rok staršího a do té doby známějšího bratra v této fázi kariéry František překonal počty koncertů i vydaných desek. Cesty bratrů se po roce 2011 načas spojily při vydání desky Souhvězdí jisker, později však opět vystupovali odděleně.
Oslovili písněmi i tématy
K jejich odkazu se hlásí i současná generace písničkářů a kapel s folkem minimálně koketujících. „Je to odkaz, který opravdu ohromně ctíme. Písně v češtině, které osloví lidi, které si mohou zazpívat, které se dotýkají témat, které všichni známe. Prostě přesně to, co chceme dělat,“zdůraznil za kapelu Jelen její lídr Jindra Polák. „Bylo mi obrovskou ctí,“uvedl pak k úmrtí folkové legendy písničkář Pokáč, který přímo s Františkem Nedvědem a kapelou Slza koncem roku natočil živou verzi hitu Stánky.
František Nedvěd se narodil 19. září 1947. S manželkou Marií, se kterou nedávno po padesáti letech obnovili manželský slib, vychovali dva syny. Z nich v muzikantské tradici pokračuje Vojtěch, občas hrával i s otcem. Právě on v neděli zveřejnil zprávu, že František Nedvěd zemřel ve věku 73 let na komplikace spojené s léčbou rakoviny plic.