Vypráví o hvězdách závodu, únavě i dalších svých plánech.
Jediný Čech na Tour Petr Vakoč
Po pěti letech se vrátil na scénu Tour de France a byl tu vidět. Pro Petra Vakoče nebylo rozhodujícím faktorem úspěchu vlastní umístění ve výsledkové listině, ale kvalita práce odvedené pro jeho tým Alpecin Fénix. A za tu slyšel chválu z mnoha stran.
Máte na samém konci Tour jiné pocity než při vaší zdejší premiéře v roce 2016?
Minimálně jsem uvolněnější a míň unavený než před pěti lety. Nepřipadám si jako chodící mrtvola. Ale zároveň jsem se i já těšil na konec. Bylo toho tak akorát.
Luke Durbridge z týmu Bike Exchange po sobotní časovce prohlásil, že závěr Tour už mnozí cyklisté jedou v zombie módu. To tedy nebyl váš případ?
Tentokrát ne. Na svém prvním Giru v roce 2015 jsem si tak v posledním týdnu připadal. Také ke konci mé první Tour bylo ranní vstávání z postele příšerné. Teď to i ve třetím týdnu docela šlo. Jo, občas jsem měl na startu pocit, že mám hrozné nohy, ale během etapy jsem se zase cítil dobře. Zato jsem začal zapomínat.
Co?
Mobil. Ve čtvrtek jsem ho po etapě zapomněl v autobuse. A vzápětí jsem ho nechal na večeři. Ale vždycky se zase našel. Za celou Tour jsem opravdu ztratil jen kartáček na zuby.
Byla jiná než vaše premiérová i intenzitou závodění? Řada jezdců tvrdila, že v tomto směru byl letošní ročník extrémní.
Souhlasím. Skoro v každé etapě se závodilo tak ostře, jako by šlo o jednorázový závod. Prvních devět dnů mělo až neskutečnou intenzitu. Ale i ty další byly tvrdé. Často strašně dlouho trvalo, než se zrodil únik dne. Pro nás závodníky nebyly letos žádné nudné nebo odpočinkové etapy. Všichni měli chuť závodit. I proto to byla mimořádně rychlá Tour.
A pro váš tým velmi úspěšná, že? V úvodním týdnu jste hájili žlutý dres van der Poela a slavili vítězství ve dvou etapách.
Však jsme také naprosto spokojení. Měli jsme splněno už druhý den (vyhraná etapa a žlutý dres van der Poela) a po třetím dnu jsme se dostali nad plán (vyhraný spurt Merliera). Ani pak jsme nepolevili a soustředili se na etapy s profily, v nichž jsme měli největší šanci na úspěch. Můžeme být hrdí, jakým způsobem jsme tu závodili. Lidé si ani neuvědomovali, že jsme druhodivizní tým. Vždyť ve spoustě etap jsme závodili takovým stylem, jako bychom byli jedna z největších worldtourových stájí.
Nemrzí vás, že sportovní ředitelé nepřipustili, abyste mohl odskočit do některého z úniků, protože chtěli, abyste se soustředil na práci pro tým?
To je asi jediné, co mě mrzí. Příležitosti k úniku by byly, třeba v etapě, kterou vyhrál Nils Politt. Nebo v té páteční, v té jsem ale před začátkem útoků dlouho tahal tempo na špici. Kdyby se mi povedlo dostat se do úniku, který dojede až do cíle, a mohl bych pak bojovat o některou z etap, byla by to pro mě přímo perfektní Tour. Ale šel jsem do ní s vědomím, že mám stanovené jiné úkoly a že tým je při dohledu na jejich dodržování striktní.
Suverénním šampionem se stal Tadej Pogačar. Čím si vysvětlujete jeho dominanci?
Ukázal, že má extrémní fyzické kapacity. Dokázal do všeho jít s ohromnou lehkostí. Jako by závodil v jiné soutěži a jiné dimenzi. Předváděl něco podobného jako Mathieu van der Poel na klasikách, kde Mathieu také ukazuje kousky, které jsou o úroveň výš a o kterých si ostatní mohou nechat jen zdát. Oba mají podobné povahy, závoděním se vyloženě baví.
Králem sprinterů je Mark Cavendish. Překvapil vás svým mocným comebackem?
To asi všechny, i když hned po jeho prvním vítězství jsem očekával, že chytí vlnu a bude ve spurtech k nezastavení. Ovšem ještě víc mě překvapilo, jak Mark fyzicky zvládal kopce. Klobouk dolů. Jen v etapě do Tignes se ocitl trochu na hraně
Jo, jedu se projet, mám průměr 35 kilometrů za hodinu a divím se, jak snadno mi to jde.
Do závodů se vrátíte kdy?
Za dva týdny mě čeká Arctic Race of Norway. Ten jsem už dávno chtěl jet, nejméně pět let mám severní Norsko na seznamu míst, kam bych se moc rád podíval. Loni jsem absolvoval závody Kolem Norska a Hammer Series ve Stavangeru a hrozně se mi tam líbilo, krajina i profily etap. Vůbec budu mít nabitý kalendář až do konce sezony. Doufám, že dobře zregeneruju a pak dokážu těžit z objemu, který jsem nabral na Tour.
A co královna klasik Paříž – Roubaix, přesunutá na konec sezony?
Ta je zatím ve hvězdách. Lákalo by mě jet Roubaix s Mathieuem, ale máme v týmu hodně kandidátů na start. Rozhodnutí bude na našich ředitelích. Buď pojedu Roubaix nebo klasiky v Itálii, jako je Lombardie.
Když se ještě vrátíme do srpna, žádná varianta s vaší účastí na Vueltě neexistuje?
Ne ne. Pokud by se to stalo, bylo by to pro mě docela překvapení.
Mnozí se těší na možný souboj Pogačar – Bernal – Roglič. Na koho z nich byste na Vueltě vsadil?
V tuhle chvíli asi zase na Pogačara. Rozhodně nevypadá tak, že by po triumfu na Tour měl problémy s motivací.