Obyvatelé Prahy už nejsou zpovykaní?
Patří k lidské povaze, zvláště té české, kritizovat na každém kroku cokoliv, i kdyby byl cíl bohulibější. Na všem si něco najdeme, je to naše přirozenost. Kdo ví, zda Čechy právě tahle vlastnost zaujatých šťouralů, kverulantů a láteřících ufňukánků, kteří hlasitě štěkají, ale nekoušou, nezachránila na pozadí drsných dějin před krutým koncem.
Vzpomenete si ještě na Adrianu Krnáčovou? Před lety čelila jako pražská primátorka nebývalému tlaku veřejnosti za souběh rekonstrukcí, který paralyzoval dopravu v metropoli a způsobil několik nepříjemných kolapsů. Už nějaký ten pátek mám Twitter a nutno dodat, že nebývale aktivní jsou na něm pražské elity: kromě politiků také umělci, podnikatelé, novináři, akademici, studenti a další, kteří mají dennodenně potřebu vydávat „zásadní“prohlášení k záležitostem více či méně podstatným.
Že se zrovna před třemi lety stala hlavním tématem tweetování doprava, pro mě bylo překvapivým zjištěním, každopádně „elitní sociální síť“tehdy doslova zmodrala vzteky. Aniž bych se jakkoliv zastával tehdejší primátorky, z níž bylo při obsáhlejším rozhovoru obtížné vyždímat jakoukoliv zásadní informaci, bylo mi jí líto a vlastně se nedivím, že jí ruply nervy a nazvala obyvatele hlavního města „zpovykanými Pražany“.
Opravy se dělat musejí. Silniční infrastruktura v hlavním městě je neuvěřitelně zastaralá, pražské ulice a uličky nesmírně úzké a nalezení alternativních cest se rovná kvízové otázce za milion. Prostě když chcete v Praze rýpnout do země, nastane efekt motýlích křídel a zanedbatelné frézování na Žižkově může vyvolat během pár minut katastrofu na Průmyslové nebo Nuseláku. Taková je realita a nic s ní neudělá vztek Babišových, Bartošových či jiných fanoušků. Ani prezidenta Zemana. Ačkoliv i jeho hněv na současného primátora Zdeňka Hřiba má v sobě kus racionality. Rovná se ale stejnému plácnutí do vody jako vztek pražských elit z roku 2018 na Adrianu Krnáčovou. Nepochybuji, že to prezident dobře ví. Z jeho strany se totiž na první pohled jedná o záměrnou provokaci typu: „Tak co, kavárno? Tehdy jste na Krnáčové nenechali nit suchou. Zastanete se Hřiba jen kvůli tomu, že se do něj pustil vámi nenáviděný Zeman?“
A stejné je to s dálnicemi, silnicemi a jejich opravami i otevíráním těsně před volbami. Která vláda by si tak opulentní příležitost nechala ujít? Opak by byl sebemrskačstvím. Pásky stejně jako Babiš s oblibou přestřihávali Nečas nebo Topolánek.
Bydlím kousek za Prahou a do metropole už jezdím autem nějakou dobu. Brblalo se kdysi, brblá se dnes a brblat se bude i za pár let. Rekonstrukce se přes prázdniny málokdy stihnou, termíny se v Česku nikdy nedodržovaly a na začátku nového školního roku jsou ulice hlavního města zasekané pokaždé stejně. V pondělí jsem jel na Smíchov přes hodinu, ve středu dokonce hodinu a dvacet minut, přitom obvykle mi to trvá něco málo přes půl hodiny. Hřibův magistrát to dělá stejně jako jeho předchůdci, jen nenazval hudrující občany „zpovykanými Pražáky“. Současná koalice v tom není jiná než její předchůdci, modří, oranžoví nebo rudí.
Pražské elity, hájící před prezidentovým hněvem zuby nehty pirátsko-topkařskou radnici na Mariánském náměstí, se lapily do své vlastní pokrytecké sítě. Věřím, že občan, který netrpí zaujatou antibabišovskou slepotou, to rychle poznal. Pokud má všech pět pohromadě, bude si to pamatovat a napříště se vyvaruje poprázdninově-dopravního twitterového hněvu, lhostejno, zda bude primátorem Svoboda, Krnáčová nebo Hřib.