Odkud se vzal bin Ládin
Vzestup a pád inspirátora novodobého džihádu Zakladatele al-Káidy výrazně formovaly komplexy plynoucí z jeho nízkého původu. Lék našel až v džihádu.
Vlastně by se dalo říct, že to všechno je jeho dílo. Přesněji dílo hluboké zášti, kterou v sobě choval, a nadměrného ega, díky němuž se programově oděl do pláště vůdce světového džihádu.
To Usáma bin Ládin oživil myšlenky ozbrojeného boje s „nevěřícími“a dokázal je importovat do nejrůznějších koutů světa.
Právě bin Ládin založil a financoval al-Káidu, aby se později ukryl na Tálibánem dobytém území Afghánistánu. Odtud zorganizoval neúprosný útok na Ameriku z 11. září. Tím pádem je také prvopříčinou americké odvety a vlastně všeho, co následovalo po celých dlouhých dvacet let americké přítomnosti v Afghánistánu.
Nakonec ho sice Američané dopadli a zastřelili v nenápadném doupěti v centru pákistánského Abottábádu, jeho odkaz však žije dál v myslích a srdcích tisíců následovníků. I když jeho organizace dnes už nemá takový zvuk, stále je nebezpečná a nevyzpytatelná.
Co vlastně Usámu bin Ládina k tomu všemu vedlo, co ho motivovalo k tak nesmiřitelným postojům?
Díky stohům nejrůznějších dokumentů, které po sobě teroristický vůdce zanechal ve skrýši, kde byl zabit, můžeme dnes hlouběji nahlédnout do jeho komplikované duše. Ten pohled skýtá mnohá překvapení – rozhodně nejde o nějaký barvotiskový prototyp vzorového islamisty. Důležitou, možná zásadní roli v jeho formování k obrazu, jaký dnes známe, hrály komplexy, pocity křivdy a také nadměrné sebevědomí, jež si časem vypěstoval.
V detailním portrétu „arciteroristy“, nazvaném „Vzestup a pád Usámy bin Ládina“, ho respektovaný znalec džihádismu Peter Bergen líčí jako narcistu, kterému nesmírně záleželo na detailech prezentace před širokým muslimským publikem, jež ho mělo vnímat jako přímého pokračovatele válečných vůdců první islámské říše.
Jeho dikce, oratorní styl a neustálá recitace veršů, to všechno byla podle Bergena součást pečlivě konstruovaného obrazu osobnosti, současně hrdinské i tragické, která se vzdala všeho, aby se ujala vůdčí role v epochálním dramatu na obranu islámu, jež jednou vyústí v konečné vítězství nad „nevěřícími“.
Méně známé podle Bergena je, že bin Ládin v sobě hýčkal hlubokou zášť, která může pomoci vysvětlit jeho pohled na svět a hrůzné činy, jež zinscenoval. Byl například posedlý touhou zrušit kletbu svého nízkého původu. Jako jedno z 55 dětí z řady vztahů svého otce, se narodil služce původem ze Sýrie, náležející k alávitům, jež pravověrní muslimové považují za nevěřící. Otec, významný stavební podnikatel, pocházel z Jemenu. V přísné sociální hierarchii Saúdské Arábie z něho takový původ fakticky dělal páriu, navzdory značnému rodinnému a osobnímu bohatství.
Tento handicap se pak bin Ládin snažil celý život překonat. Třeba tím, že si bral ženy, jejichž rody se mohly pyšnit přímou linií k proroku Mohamedovi. Jiný způsob, jak se vyrovnat s „outsiderstvím“, byla sžíravá touha postavit se do čela boje za „osvobození muslimů“.
Zpočátku, až na patrnou náboženskou tvrdost, příliš věcí nenaznačovalo, kým se Usáma v budoucnu stane. Jako teenager byl poslán na letní školu do Oxfordu, kde trávil čas s podobně starými dětmi tehdejší globální elity. Přátelil se tam se dvěma Španělkami, vesloval na Temži a navštěvoval město Stratford v hrabství Warwickshire.
Nastartovali ho Sověti
Postupně prý zjistil, že Britové „morálně degenerují“. To už byl až „zuřivě věřící muslim“, jak ho popisovali jeho tehdejší známí. Jen o pár let později odjel jako poněkud výstřední mladý milionář do Afghánistánu financovat boj proti Sovětům. Ačkoliv si osobně mockrát nevystřelil, právě tam a tehdy se zrodil a rostl mýtus svatého bojovníka bin Ládina. Pozdější vznik al-Káidy pak byl jen nezamýšleným důsledkem.
Projevilo se bin Ládinovo mimořádné ego. Jak píše Peter Bergen, začal se vnímat jako velký vůdce, který porazil supervelmoc nevěřících (Sovětský svaz), jako velitel mudžáhedinů, kteří by mohli být nasazeni i v jiných konfliktech na obranu muslimů. Že on a jeho muži se do bojů příliš nezapojovali, nebylo podstatné. Bin Ládin měl svou verzi Muhammadovy vítězné bitvy u Badru z roku 624. Ve svých očích se stal světovou historickou postavou, jejíž očekávání pak musel po zbytek života naplňovat.
Když byl poté odvržen vůdci domovské Saúdské Arábie, již chtěl se svými bojovníky bránit před potenciální iráckou hrozbou, jeho radikalizace byla dovršena. S tím se zároveň dostavil i ten „správný“nepřítel. „Emír“se totiž obrátil proti Rijádu a hlavně proti jeho spojenci – Spojeným státům, v nichž začal spatřovat prvopříčinu veškerého zla. Byl přesvědčen, že když přinutí USA, aby opustily Blízký východ, tamní slabé vlády padnou a budou nahrazeny islamistickými režimy. Muž, který – jak se zjistilo z nálezů v Abottábádu – měl rád přírodní afrodiziaka, nejspíš aby dokázal učinit své manželky šťastnými, a používal barvivo na vlasy Just for Men, začal k ospravedlnění svých ambicí prosazovat názor, že muslimové jsou oběťmi západní nadvlády a materiálního vykořisťování a že jediným řešením je ozbrojený boj. Nesmiřitelný džihád, v němž bylo vše přípustné, včetně vraždění nevinných, a který charakterizoval sebevražedný atentátník.
Bin Ládin byl ochoten podpořit slova také činy. Situace tak nevyhnutelně spěla k 11. září. „Tento útok nebyl pro bin Ládina pouhým teroristickým činem, představoval velkolepou úvodní salvu násilné kampaně, která měla zahájit novou historickou éru,“napsala expertka na terorismus Nelly Lahoudová v časopise Foreign Affairs. Ačkoli se bin Ládin inspiroval náboženstvím, jeho cíle byly geopolitické – i to jasně vyplývá z obrovského množství písemných materiálů zadržených v Abottábádu. Posláním al-Káidy bylo podkopat současný světový řád a znovu stvořit historické umma, ideální celosvětové společenství muslimů nepodléhající hegemonii „křižáků“.
Přes značné počáteční podcenění fenoménu džihádistů ze strany Západu, zejména USA, se útok z 11. září ukázal být Pyrrhovým vítězstvím al-Káidy. Bin Ládin totiž podle všeho nečekal, že Spojené státy podniknou odvetou tak rozsáhlou vojenskou operaci. Bin Ládinova organizace se rozpadla bezprostředně po zhroucení spřáteleného Tálibánu, většina nejvyšších vůdců byla zabita nebo zajata.
Z dnešního pohledu lze říci, že bin Ládin svým nasazením změnil svět, ale ne způsobem, jakým očekával. Alespoň zatím. Válka proti džihádismu totiž zdaleka neskončila. Ostatky bin Ládina sice spočívají kdesi v Arabském moři, ale jeho ideologie, byť oslabená, dál inspiruje.