Rozdejte úplatky, odmítače zahrňte penězi

Byl srpnový večer, napůl jsem doma koukal na zápas předkola Ligy mistrů, napůl do mobilu. Z přemýšlení mne vytrhly manželčiny věty, které si říkala spíš pro sebe. V počítači právě zkoumala rentgenové snímky – resty z práce, k nimž se chtěla ještě vrátit: „Tak ten už to asi také nedá, škoda, 36 let. Kdyby se nechal očkovat, mohl žít. Ty plíce jsou úplně v háji.“Po chvíli. „Tohle je to samé, mohla ještě žít. Hm, 42 let.“Věty se týkaly pacientů s covidem ze severu Čech. Možná přežijí, možná ne...

Jasně, klidně si říkejte, že jsem další směšný ovakcínovaný idiot, který nutí okolí, aby se očkovalo, a tenhle sloupek bude zase nějaká nechutná masírka, jíž může věřit jedině cvok, protože žádný covid neexistuje a blablabla. Klidně si to říkejte.

Ano, rozhodnutí o ochraně je věc každého, ale i kvůli vyššímu počtu neočkovaných mohou být na podzim opět problémy se zdravotní péčí. Proto míním, že nastává čas na tvrdou kampaň, která by pomohla k pětasedmdesátiprocentní proočkovanosti, podle odborníků důležité k ochraně společnosti před covidem.

600 korun by mohlo stačit

Nemám na mysli nic podobného, jako jsou známé televizní minipříběhy, kdy za volantem spěchající otec esemskuje čekající dceři a následně při havárii umírá, nebo pobídky typu losování tenisek či pár stovek korun pro doktory, kteří přesvědčí pacienty ze své kartotéky k očkování. Nemám ani na mysli popisy výhod cestování či účasti na kulturních akcích.

Jsem si jist, že nastal čas pro výrazné finanční kompenzace následující po vakcíně, tedy ochraně konkrétního jednotlivce a jeho rodiny, ale hlavně ochraně společnosti.

Sociologové hovoří o psychologické hranici 600 Kč, pak by už řada dosud neočkovaných lidí zřejmě s vakcínou souhlasila. Co se ale také zamyslet nad ročním odpuštěním jízdného v městské dopravě, daňovém zvýhodnění a vzhledem k nízké proočkovanosti ve čtvrtích a obcích, kde žije řada sociálně slabých, začít jednat o odpuštění některých dluhů či pokut? Stejně je radnice z průšvihářů dolují těžko.

Klíčová podmínka pro podobnou kampaň je dávno splněna – nulové fronty u očkovacích míst, možnost výběru vakcín, množství informací o nich i očkovací týmy pendlující po odlehlejších místech země či ghettech.

Pokud jde o soft kampaň, šlo by možná přesvědčit ty, kteří nemoc prodělali k výpovědím. Sociolog Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research nedávno při prezentování výzkumu nálad ve společnosti hovořil o tom, že mladým lidem, kteří odmítají očkování, chybí informace o dlouhodobých dopadech prodělání nemoci. „V Česku se nedostatečně mluví o ‚long covidu‘, který postihuje mladší lidi, ti pak necítí taková rizika, navíc v mladším věku mají nižší důvěru v instituce a tato kombinace způsobila sníženou ochotu,“uvedl.

Povinné očkování všech si v rozdělené společnosti navrhnout nikdo z politiků ve vedení státu nedovolí. A před volbami – a v téhle zemi jsou pořád nějaké – si žádný ministr nedovolí mluvit ani o povinné vakcinaci určitých profesí či věkových skupin, byť tahle diskuse dávno běží mezi ekonomy a lékaři. Řešením je tedy úplatek pro dosud nerozhodnuté či odmítající.

Všechno lepší než další zátěž nemocnic, odkládaná vyšetření a operace, opět zavřené hranice či lockdown s ekonomickými a společenskými škodami.