Romance Marťanské lodě skončí na mělčině křehkosti
Po dokumentární road movie Amerika přišel režisér Jan Foukal s celovečerní hranou prvotinou jménem Marťanské lodě.
Já nic, já muzikant
Při své premiéře na letošním karlovarském festivalu prošla soutěží sekce Na východ od Západu bez trofeje a zřejmě si nepěstuje ani většinové divácké naděje během nadcházejícího vstupu do kin, přestože jeden trumf by mohla směle uplatnit, totiž neselhávající Elišku Křenkovou v hlavní ženské roli.
Inspirací pro vznik moderní romance Marťanské lodě se stala stejnojmenná kniha básní Aleny Černé a Martina Kyšperského, navíc Kyšperský si tu zahrál protějšek Křenkové a současně sám sebe. Tedy muzikanta, jehož tvorba nese znaky podobně alternativní jako celý snímek.
Což by vůbec nevadilo, právě naopak: jeho kapela Květy má již své příznivce a ostatní diváci by mohli zajímavý typ hudby prostřednictvím filmu objevit. Bohužel však po herecké stránce Kyšperský zůstává daleko za Křenkovou.
Norský výlet
Nemá ani osobitý výraz, ani šarm, ani tajemství, ani jiskru, ani dráždivost, ani sebejistotu; zkrátka nic, co by diváka přesvědčilo, že vedle fanynek na koncertě dokázal okouzlit i mladou psycholožku.
A to je v žánru love story dost zásadní problém.
Ostatně zprvu Marťanské lodě vůbec připomínají spíše muzikantovu sebeprezentaci, třeba když dívka pozve jeho kapelu na svou osvětovou přednášku o světě duševních poruch. Pak se společně vypraví na Bergmana, aby bylo jasné jejich blízké intelektuální směřování, posléze ji muž navštíví na stáži v Norsku, které dodá komornímu vyprávění vděčné severské dekorace, a nakonec oba zjistí, že jeden bez druhého nemohou žít.
Ovšem také brzy poznají, že ani žít dohromady nemusí být úplně snadné, zvláště když se léčitelka lidských duší začne potýkat s vlastní záhadnou bolestí.
Vedle návratu nemoci, do níž jako by se hrdinka naprosto pohroužila a schoulila, vytrhne z nepřetržitého toku lyrických procházek, koupelí či dialogů ještě její epizodní pokus o dráhu zpěvačky.
Postrach cyniků
Pro hrdé moravské patrioty pak sbírá body navíc důvěrně známé, leckdy netypické prostředí tamní metropole; ostatně i distribuční slogan filmu hovoří o „hollywoodské romanci v kulisách Brna“.
Nicméně divák bez osobnější vazby k místu či tvůrcům nalézá v Marťanských lodích pouze další variaci na mnohokrát již viděný příběh, spadající do přihrádky snímků takzvaně křehkých. Čímž se chce naznačit, že kdo se u nich nudí, patří mezi cyniky postrádající srdce a smysl pro poezii, jejichž duševní obzor končí u akčních honiček.
Křenková nic nezkazí
Takový vyvrhel může jen nesměle poznamenat, že v současné záplavě pocitových studií třicátnických vztahů a nálad prostě nenašel motiv, jímž by se od nich zrovna Marťanské lodě lišily. S výjimkou Křenkové, ale ta nikdy nic nezkazí.
Marťanské lodě Česko, 2021 50%