Kdo brzdí boj proti změně klimatu
Oba giganti stále sázejí zejména na spalování uhlí. Jsou rekordmany v produkci škodlivých emisí
Odborníci se vzácně shodují: Bez zásadního snížení škodlivých emisí především v Číně, ale také v Indii nemůže svět vyhrát boj proti klimatické změně.
Ta je realitou, jak minulý měsíc ve své zprávě varoval Mezivládní panel pro změny klimatu, a svými důsledky může na planetě rozpoutat pravé peklo.
Podle mnoha vědců se nyní nacházíme v situaci za minutu dvanáct. Šance zvrátit nepříznivý vývoj tu podle nich stále je, je však třeba konat neodkladně.
Největším „nepřítelem“klimatu se nyní jeví uhlí. Podle Mezinárodní energetické agentury je zodpovědné za třicet procent veškerých emisí oxidu uhličitého. V jeho využívání jsou největšími přeborníky právě Čína a Indie, země se stále narůstajícím apetitem po energii, který z velké části uspokojují právě spalováním uhlí.
To, jak se obě nejlidnatější země planety k úsilí o omezování skleníkových plynů postaví, ovlivní budoucí život nás všech.
Zejména čínské emise uhlíku jsou obrovské a stále rostou. Představují přes třicet procent globálních emisí (USA 14 procent, Indie zhruba 11 procent a Evropská unie 9 procent). Byť čínské emise v přepočtu na člověka jsou zhruba poloviční v porovnání s USA, v absolutních číslech předstihují všechny ostatní země o celé kilometry.
Čína a Indie jsou si v mnoha ohledech podobné, v jejich přístupech k řešení klimatické změny a z ní plynoucího globálního oteplování však také existují zásadní rozdíly.
Obě mají obrovskou populaci přesahující 1,4 miliardy, jsou energeticky hladové a významně sázejí na fosilní paliva. Jejich vedoucí představitelé dávají najevo, že se při snižování emisí nechtějí nechat šikanovat bohatými západními státy. V jednom se však výrazně liší: zatímco Indie se definuje jako rozvojová země s delší časovou osou pro snižování emisí a jako potenciální příjemce pomoci v podobě peněz i technologií, Čína by chtěla být celosvětovým vůdcem v oblasti boje s klimatickou změnou a poskytovatelem technologické a finanční pomoci.
Čínský prezident Si Ťin-pching letos prohlásil, že po roce 2025 začne jeho země snižovat spotřebu uhlí. Zároveň zopakoval svůj slib z loňského září, že v roce 2030 Čína vyprodukuje maximální hladinu emisí a ty se následně budou razantně snižovat tak, aby do roku 2060 dosáhla uhlíkové neutrality.
Nezbývá než věřit tomu, že to druhá největší ekonomika světa myslí vážně. Čínský vůdce totiž nespecifikoval, jak tohoto ambiciózního cíle hodlá jeho země dosáhnout. Ta ovšem mezitím stále buduje nové uhelné elektrárny.
Problém draka a slona
Na druhé straně Čína má na snižování emisí i svůj vlastní vnitrostátní zájem. Jak ukázaly třeba nedávné dramatické záplavy, její přelidněná města stojí před skličující novou výzvou přizpůsobit se extrémnímu počasí způsobenému změnou klimatu, což je záležitost, o které málokdo přemýšlel, když země zahájila svou mimořádnou ekonomickou transformaci. Čínská pobřežní megaměsta ohrožuje stoupající hladina moří a celkově zhoršující se dopad klimatické změny už nyní představuje velkou výzvu pro vládnoucí komunistickou stranu.
Toto všechno Čínu posunuje k silnější potřebě na negativní změny reagovat.
Ani Indie, jež vyrábí z uhlí přibližně padesát procent elektřiny, v zásadě neodmítá potřebu podílet se na snižování emisí. Nijak však nespěchá, neboť soudí, že rychlý přechod k bezuhlíkové ekonomice by se jí neúměrně prodražil.
Premiér Naréndra Módí na letošní klimatické konferenci pořádané americkým prezidentem Joem Bidenem stávající indické klimatické cíle nijak nevylepšil. „My v Indii děláme své,“uvedl lakonicky.
Indii, která je třetím největším producentem skleníkových plynů, jde o to, získat od bohatých států co největší finanční podporu. „Všichni musíme jednat, ale ti, kteří znečišťovali dlouho a víc, musí konat víc,“prohlásil Prakáš Džavadekár, indický ministr životního prostředí.
Potíž je v tom, že Indie zatím zjevně nedělá dost. Pokud by zachovala svůj současný přístup, podle projekce Mezinárodní energetické agentury vzrostou indické emise uhlíku do roku 2040 o padesát procent. To je víc než v kterékoli jiné zemi a stačí to vyrušit kompletní prognózovaný pokles emisí z celé Evropy.
Čínský drak i indický slon nyní zjevně představují pro boj s klimatickou změnou opravdový problém. Pokud však změní své uvažování, mohou se stát naopak i řešením.