Do jednoho pokoje dostanou hřbitov i doupě opilce
Vydat se jednou za sedm let v noci na hřbitov a vykopat dostatečně uleželé ostatky, aby bylo místo pro nově zesnulé, je práce jako každá jiná. Alespoň tak k ní přistupuje Mick Dowd (Tomáš Karger), který má tuto činnost v irském Connemary na starosti.
Když ovšem v aktuálním sedmiletí dojde i na kosti jeho tragicky zesnulé manželky, nevypadá to na rutinní záležitost. Zvlášť když se mu k ruce hlásí lehce opožděný mladík Mairtin (Kristián Stolařík), jehož bratr, místní strážník Thomas (Jan Meduna) jakoby náhodou hřbitovem zrovna obchází.
Pražský Divadelní spolek Kašpar se letošní léto rozhodl zkompletovat takzvanou Leenanskou trilogii a na šest let starou inscenaci Osiřelého západu navázal Kráskou z Leenane (premiéra v červnu) a právě aktuální Lebkou z Connemary.
Teprve potřetí
Režisér všech tří kusů a šéf scény Jakub Špalek tak nabízí divákům jedinečnou možnost seznámit se s celým světem jednoho irského Zapadákova, jak jej v druhé půli devadesátých let vykreslil britský dramatik Martin McDonagh. Jeho dílo plné vulgární mluvy, cákanců krve i rozlité pálenky, bizarních situací a především postav na hraně společnosti je u nás velice populární: vedle Kašpara má dlouhodobě hned několik kusů na svém repertoáru Činoherní klub, něco z McDonaghova rejstříku ovšem v posledních desetiletích uvedla většina scén po celé zemi.
Lebce z Connemary se ale nyní dostává teprve třetí české inscenace. Předtím ji uvedlo pouze Švandovo divadlo a ústecké Činoherní studio. Kašpar je i proto prvním divadlem, kde lze celou trilogii zhlédnout souvisle a v jedné režii.
Špalek zasadil komorní příběh, který se kromě jedné hřbitovní scény celý odehrává v Dowdově příbytku, do prostor Klubovny. Malá scéna a zdejší „bytové divadlo“je sice k přestavbě jeviště zcela nevhodná, ovšem Špalek neváhá do poměrně náročné akce zapojit diváky. Což ve výsledku večer příjemně oživí. Opilcovo
doupě i connemarský hřbitov se tak do jedné malé místnosti, kterou Klubovna disponuje, docela dobře vejdou.
Nejednoznačný hrobník potěší
Lebka z Connemary však stojí především na skvělém textu. A hercům se ve Špalkově režii daří McDonaghovy brilantní dialogy přesně pointovat. V tomto ohledu vede Jan Meduna, který svého policistu lačnícího po životním případu představuje ve víceméně komediální rovině. Stačí mu přitom jen drobná mimika a pohyby očí.
Stolaříkův nekňuba vzbuzuje především lítost, Karger pak svého hrobníka drtícího staré kosti palicí ztvárňuje příjemně nejednoznačně. Na jednu stranu z něj čpí chlast a s ním spojená nejasná minulost, ale na druhou i sympatická vychytralost, díky níž si s oběma omezenými bratry pohrává. Je to ostatně jeho postava, okolo které divák do poslední chvíle tápe. Galerii bizarních postaviček pak doplňuje Maryjohnny, babička bratrské dvojice v podání Jeleny Juklové.
Nevyřčenost některých pravd a bezradnost jejich nositelů diváka doslova lákají k návštěvě zbývajících částí McDonaghova triptychu. I když málokdo by asi očekával, že z téhle irské díry vyjde po seznámení s dalšími hrdiny nějak výrazně moudřejší.