Crazy Slam. Aneb jak se dočista zbláznil ženský tenis

Kde jinde se mohlo přihodit něco tak šíleného než právě ve ztřeštěném New Yorku? US Open se v ženské dvouhře za všeobecného nadšení zvrtlo v Crazy Slam. Na Flushing Meadows se mluvilo o zemětřesení či úderu blesku. Že prý je vše vzhůru nohama.

Pravda, kdo by před třemi týdny tipoval, že osmnáctiletá Britka Emma Raducanuová, dívka ze 150. místa žebříčku, bez ztráty setu prokličkuje pavouky kvalifikace i hlavní soutěže?

Že jí po druhém grandslamu v životě bude gratulovat královna Alžběta, fotbalový fenomén Gary Lineker nebo Liam Gallagher z Oasis?

Že ve finále porazí Leylu Fernandezovou, o pár měsíců starší soupeřku ze 73. pozice v pořadí WTA, která ve čtyřech třísetových bitvách za sebou vyřadí Ósakaovou, Kerberovou, Svitolinovou a Sabalenkovou?

A že Kanaďanka s andělskou tvářičkou při závěrečné řeči kdekomu vyrazí dech dojemným vzkazem místním obyvatelům v den dvacátého výročí teroristických útoků na Ameriku?

Koho by 1. července při sledování mače Raducanuová – Vondroušová ve druhém kole Wimbledonu napadlo, že se střetávají letošní šampionka US Open se stříbrnou olympijskou medailistkou?

Jen o pár týdnů později Barbora Krejčíková, senzační vítězka jarního Roland Garros, na hrách v Tokiu zatočila s Fernandezovou 6:2, 6:4.

Útlou levačku posléze v Montrealu přemohla i britská kvalifikantka Hartová, číslo 172 na světě. Žádný z odborníků by se tehdy nevsadil, že se Leylah stane nekorunovanou hrdinkou newyorského klání.

Celá sezona vlastně znovu ukazuje, jak aprílově proměnlivá je situace na ženském okruhu a jak nepředvídatelný je její vývoj.

Karolína Plíšková před Wimbledonem vypadla na startu obou přípravných turnajů na trávě, načež jí v All England Clubu chyběl jediný set k vysněnému a dosud unikajícímu titulu.

Naomi Ósakaová po vítězství v Melbourne na žádné akci nepřekročila čtvrtfinále a vzhledem k neveselému stavu její mysli není jasné, kdy se znovu objeví na kurtech.

Ashleigh Bartyová, která se kvůli přísným proticovidovým opatřením půl roku v podstatě nesměla vrátit do rodné Austrálie, záhy vypadla na olympiádě i na US Open.

Ve vyrovnané konkurenci a změti navzájem se protínajících výkonnostních křivek leckdy rozhodují titěrnosti. Klidně i opotřebovanost mysli nebo stesk po domově.

Raducanuová v New Yorku potvrdila slova Krejčíkové po jejím pařížském triumfu: „Když jsem grandslam vyhrála já, může to dokázat každá z nás.“

Pro fanoušky z toho všeho vyplývá jediné: Očekávejte neočekávatelné.