Co jste ochotni odepřít si ze svého blahobytu
Zbývá minuta do půlnoci, musíme jednat hned teď. Ve skotském Glasgow od neděle běží dvoutýdenní konference OSN o změnách klimatu COP26. Britský premiér Boris Johnson varoval 130 světových lídrů před katastrofou, která nastane, pokud bude globální teplota nadále růst.
Podle klimatologů hrozí, že během 20 let se zvýší světová průměrná teplota o 1,5 stupně ve srovnání s obdobím před rozmachem průmyslu.Poslední pesimistický odhad mluví o roce 2030, což je za chvíli.
V současnosti již dosáhlo oteplení v industriální éře hodnoty 1,2 stupně. Na spadnutí je tedy velký problém a rozhodně je potřeba s tím něco udělat. Ale co? Evropská komise do toho šlape zostra a představila nápady na snížení emisí. Do roku 2030 chce Unie omezit produkci skleníkových plynů o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Jak toho dosáhnout? Tak například od roku 2035 by nové automobily nesměly produkovat emise oxidu uhličitého, což by fakticky znamenalo konec výroby benzinových a dieselových motorů.
Tento zákaz by ovšem předcházelo další omezení, již do roku 2030 by se měly automobilové emise omezit o 55 procent oproti dnešku. Jinými slovy, kdo si bude chtít za deset patnáct let pořídit nový automobil, bude muset sáhnout po elektromobilu. Ponechme stranou, zda si vůz poháněný elektřinou bude moci dovolit širší publikum, než je tomu dnes. Stejně důležité je to, že dnes nacházíme Evropu na pokraji energetické krize. Ceny energií letí vzhůru a to se může promítnout v cenách všeho. I při dobíjení elektromobilů. Možná je to krize výjimečná a vše se uklidní. Možná ale ne.
Unie by také ráda dosáhla v roce 2050 emisní neutrality. To znamená, že by se do ovzduší nesmělo dostat více skleníkových plynů, než se dá uskladnit nebo než může sama příroda vstřebat. Německo chce této neutrality dosáhnout již do roku 2045. Ještě o sedm let dříve má u našich západních sousedů skončit výroba elektřiny z uhlí.
Opatření, která se Unie chystá prosadit a uvést v život, se na globálním boji s klimatickou změnou nějak projeví, ale jistě ne dost na to, aby ji zastavila. EU jako celek se na produkci emisí totiž podílí jen necelou desetinou (9,6 %). Ze států Unie figuruje v první devítce největších světových znečišťovatelů pouze Německo. Země z tohoto Top 9 celkem vypouštějí dvě třetiny všech emisí (65,5 procenta). První místo patří Číně (29,3 %), následují USA (13,7 %), Indie (6,6 %), Rusko (4,8 %) a Japonsko (3,6 %). Šesté je Německo (2,2 %), o sedmé místo se dělí Jižní Korea a Írán (1,8 %) a devítku uzavírá Saúdská Arábie (1,7 %).
Zásadní slabinou klimatické konference v Glasgowě je fakt, že zde chybějí špičky velkých globálních „špindírů“. Čínský prezident Si Ťin-pching do Skotska nepřicestoval. Stejně tak ruský prezident Vladimir Putin, jehož země vypouští téměř dvacetinu světových emisí. Bez těchto hráčů se klimatický oříšek rozlouskne jen obtížně.
Výše zmiňované letopočty mohou vypadat jako vzdálená budoucnost. To je ale relativní. V roce 1990, ke kterému se vztahují emisní závazky, žilo na Zemi 5,28 miliardy lidí. Loni to už bylo 7,75 miliardy.
V roce 2027 by mohl počet obyvatel Modré planety podle odhadu překonat metu 8 miliard. V roce 2050, kdy by chtěla EU dosáhnout emisní neutrality, bude na světě 9,73 miliardy lidí. S ohledem na to, že je bude potřeba nasytit, obléct a ještě ke všemu budou chtít normálně žít, se jeví řada závazků k ozdravení klimatu utopií.
To spíš nastane okamžik, kdy bude vyspělý svět donucen změnit a přehodnotit svůj způsob života. A bude postaven před otázku: Co jste ochotni odepřít si ze svého blahobytu, abyste zachránili svět?