„Už mi to bodněte, ať můžu jít na pivo“
Mobilní tým objíždí republiku a bez registrace očkuje skeptiky a váhavce
Teploměr ukazuje pět pod nulou. Přesto se na náměstí v Holicích na Pardubicku u nárožního domu tvoří fronta, jako by zde něco rozdávali. A ona je to vlastně pravda. Lidé si sem bez registrace přicházejí pro vakcínu proti covidu. Řadu měsíců poté, co ji už mnozí mohli mít.
„Já na to nevěřím. Je to jen byznys farmalobby,“típá podrážkou cigaretu na zledovatělý chodník Josef, nástrojař z místní fabriky. Od úst mu jde pára. „Ale už jsem si připadal jako vyvrhel společnosti,“dodá vysvětlení, zatímco fronta před ním se nezmenšuje.
Mobilní očkovací místo neziskové organizace Podané ruce cílí mimo jiné právě na lidi jako on. Takové, kteří vakcínu odkládali, vymlouvali se nebo nemohli být dřív očkováni. Mezi ty patří třiašedesátiletý důchodce Zdeněk, který loni prodělal onkologickou léčbu. „Tadyhle mi vzali dva metry střeva,“ukazuje při čekání na vakcínu jizvu na břiše.
„Teď to trošku píchne,“varuje ho mladá medička Michaela, která vakcíny podává. „Ale prosim vás,“ušklíbne se muž. „No nesmějte se, právě chlapi, ti největší borci, se nám tady při pohledu na ten arzenál jehel rozklepou,“zaculí se budoucí lékařka.
Pro vakcínu kvůli hokeji
Zájem o očkování bez registrace je velký. „Rekord byl v malé obci Velká nad Veličkou, tam jsme podali 450 dávek. Stojí tam totiž velká fabrika, kde promovali, že tam přijedeme,“vysvětluje koordinátor očkovacího týmu Vít Šaroun.
Pan Jaroslav si vyhrnuje rukáv už ve dveřích. „Už mi to bodněte, ať můžu jít na pivo,“chvátá.
„Po očkování alkohol dva dny nesmíte,“uzemní ho Michaela.
„I pivo se počítá?“zkouší to muž. „I pivo,“odvětí nesmlouvavě medička.
„No, stejně na něj půjdu,“odsekne muž a mizí.
„Tohle je nejčastější dotaz chlapů. Jsou schopni se ptát při každé dávce,“diví se Michaela a přidává k dobru historku o muži, který nechtěl stát ve frontě a pokaždé si odskočil na půl hodiny „na jedno“. Když fronta už nebyla, měl jich v sobě šest. Očkován už být nemohl.
„Proto taky 30. prosince skoro nikdo na očkování nepřišel,“lakonicky konstatuje Šaroun.
Do křesla usedá obráběč Jiří. Též jde na první dávku. „A na co jste tak dlouho čekal?“ptá se Michaela, aby řeč nestála.
„Potřebuju to, abych mohl jezdit na hokej, bez toho mě na stadion nepustěj. Jinej důvod nemám,“oznámí suše muž.
V chladicím boxu na zemi jsou vyskládané lahvičky s nápisem Pfizer, Moderna a Janssen. Poslední zmíněnou vakcínu ale nikdo nechce, po dvou měsících by totiž musel být přeočkován. Výjimkou je tříčlenná skupinka Srbů. Řidiči kamionů Dragoslav, Miloš a Zoltan potřebují vakcínu, aby mohli jezdit po Evropě. Jedině jednodávkový Janssen by jim otevřel okamžitou cestu. Janssen však neuznává náš jižní soused Rakousko, přes které muži jezdí. Trojice Srbů navíc již byla očkována čínským Sinopharmem, který pro změnu neuznává Evropa s výjimkou Maďarska.
„Tak co máme dělat?“ptá se lámanou češtinou Zoltan. „Můžeme vám píchnout jedině Pfizer, jako by to byla první dávka, ale certifikát by vám platil až po druhé dávce,“vysvětluje mu lékař.
„No jo, já nejsem Djokovič,“odsekne Srb v narážce na svého krajana Novaka Djokoviče, který obdržel před několika dny výjimku z očkování, aby mohl hrát na Australian Open.
Ve frontě stojí i Rus Sergej. Česky nemluví, přivedl si tlumočnici. Už je prý očkován, nedokáže ale vysvětlit, co za vakcínu v sobě má, a tak se těžko rozhoduje, jakou další může dostat. „Sputnik vám neuznáme, to už tady zkoušeli jiní,“varuje koordinátor Šaroun. Musí volat do Brna, aby v informačním systému vyhledali podle Rusova rodného čísla, jakou vakcínu vlastně má. Systém je ale zpomalený a lidé ve frontě už nervózně pokašlávají.
„Já ti říkala, ať se registruješ do Pardubic do nemocnice,“vyčiní starší žena svému manželovi.
Pak se ale jedničky a nuly v digitálním systému umoudří a Rus může spokojeně jít pro dávku Moderny.
Moc mladý na další dávku
S kartičkou pojišťovny v ruce postává nervózně u dveří šestnáctiletý Martin. Už má dvě dávku Pfizeru, ale teď nelibě zjišťuje, že posilující třetí mu zde nepodají. „Bohužel ta je až od osmnácti let,“informují ho administrátorky u vstupu.
Poslední ve frontě je paní Zuzana, bankovní úřednice z Holic. „Nejsem konspirátorka, ale nevěřím na to. Furt jsem váhala. Do poslední chvíle jsem chtěla mít možnost si to rozmyslet. Jenže zaměstnavatel teď zavelel, že jinak mě přeloží,“vysvětluje. Svou pětiletou dceru očkovat rozhodně nenechá.
Smráká se a chladicí box je téměř vyočkován. Zítra mobilní tým zamíří zase jinam. Králíky, Choceň, Vysoké Mýto nebo Polička. „Tak se běžte bodnout,“loučí se členové týmu pozdravem, který mezi očkujícími lékaři zlidověl.