Svět už není, co býval, volají lidé na Linku důvěry
Pro jedince s velkou potřebou jistoty představuje covidová situace opravdu velký chaos, stres i utrpení, říká ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice.
Pandemie poškozuje zdraví nakažených, často dlouhodobě. Ale nejen to. Pro všechny lidi představuje současně obrovskou psychickou zátěž. Natolik závažnou, že to některé přiměje k vyhledání pomoci odborníků. Ordinace psychiatrů a psychologů jsou proto mnohdy beznadějně plné, což je nepříjemné i proto, že nemocnicím je stále lepší se vyhnout, když to jde. Alternativní péči o duši nabízí krizové linky, kde je možné nalézt potřebnou radu. „Zásadním problémem pandemie ale je, že lidé sami z vlastní vůle nástup na léčbu odkládají, i kvůli obavám z covidu,“říká ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý.
Jak jsou na tom Češi momentálně s psychikou?
Současná situace zasahuje nepochybně každého z nás. Zvyšuje nároky na naše schopnosti vypořádávat se se změnami a životní nejistotou. I samotné prodělání onemocnění covid-19 má negativní vliv na psychické funkce. Lze to rozdělit na tři oblasti zátěže. První je způsobena přímo samotným virem, druhá epidemickými opatřeními, zejména u dětí například sociální izolací v době domácí výuky. Poslední oblast by se dala shrnout tak, že svět není a nebude, jaký býval, ať už v rovině ekonomické, nebo společenské.
Pro koho se svět změnil hlavně, pro důchodce, či pro mladé?
Nedají se asi jednoznačně určit ti nejzatíženější, ale pro jedince s velkou potřebou jistoty a předvídatelnosti dalšího vývoje představuje covidová situace opravdu velký chaos, stres, a tím i utrpení. Jinak se svět změnil všem a je trochu vedlejší, zda se řadíme do skupiny potřebných nebo pomáhajících.
Znamená to tedy, že lidé volají na Linku důvěry během pandemie více?
Zaznamenáváme nárůst, který je ale v podstatě každoroční. Samozřejmě se mění téma hovorů, které se více vážou k současné situaci. Vše je každopádně omezeno kapacitou linky. Hovorů bylo dost už před pandemií a ne každý se na linku dovolá, takže o případném zvýšení zájmu bychom věděli víc, kdybychom ji zdvojili.
Napadá mě, že v současné chvíli si lidé chtějí na lince určitě víc povídat, někdy i hodiny. Jak tohle řešíte?
Uvědomujeme si, že není možné takto „obsazovat“Linku důvěry, na druhou stranu ale nemůžeme dávat striktní limity toho, jak dlouho mají hovory trvat. Lidé, kteří na linkách pracují, jsou speciálně proškoleni pro telefonní krizovou intervenci, součástí čehož je i strukturované vedení hovorů tak, aby se co nejlépe hledalo řešení. Pokud se zjistí, že hovor k vyřešení problému nepostačí, snažíme se hledat praktické řešení, například nabídneme osobní schůzku.
Pozná se vážný psychický problém už z telefonátu?
Můžeme usuzovat podle jistých znaků, například tempa řeči a obsahu sdělovaného ve smyslu netypických až bludných myšlenek, absence zdravé reflexe aktuálního stavu a náhledu na psychický stav, paranoidní, nadnesený či jinak nápadný projev.
Už dříve jste říkal, že zájem o linku se za posledních deset let zdvojnásobil. Co mohlo za nárůst v době před pandemií?
Nárůst podle mého názoru primárně souvisí s určitou mírou destigmatizace a sebeuvědomování si lidí v oblasti duševního zdraví. V celém státě tak stoupá počet lidí, kteří v této oblasti vyhledávají pomoc. Lidé už nepovažují návštěvu u psychiatra za tolik zahanbující jako před patnácti dvaceti lety, což je pozitivní.
Co vlastně obecně lidi při volání na Linku důvěry nejvíc trápí?
Těžko asi přímo tematizovat, protože příběh každého volajícího je unikátní. Můžeme to ale rozdělit například na vztahové, existenční a existenciální problémy. Naše linka v psychiatrické nemocnici je navíc dost zatížená telefonáty, které souvisí přímo s projevy duševních onemocnění nebo s jejich začátky nebo s hledáním přímé pomoci. Nyní v době pandemie se samozřejmě mění téma hovorů. Přidává se jednak strach z opatření a jednak strach z infekce, což kopíruje obavy ve společnosti. To ale neznamená, že by lidé neměli svoje běžné problémy, které odpovídají životu ve společnosti.
Nedal by se přesto uvést nějaký typický příklad volajícího?
V širším smyslu je to člověk, který se setkal se situací, kterou z nějakého důvodu nedokáže vyřešit vlastními silami. Ta škála je opravdu velmi široká, možná ve větší míře, než na jiných linkách to mohou být již léčení psychiatričtí pacienti, ale není to dominantní skupina.
Lidé pobývají v posledních dvou letech hodně doma, což může vést k určitému napětí. Volají na linku více kvůli domácímu násilí?
U nás se nejedná o žádný výrazný trend. To je ale do jisté míry způsobené tím, že na domácí násilí se zaměřují specializované linky, které naopak reportují nárůst těch telefonátů.
Jaké psychické poruchy momentálně lidi trápí nejvíce?
Jak už bylo řečeno, tato doba vytváří mnohem více stresových situací. Ze zvýšené stresové zátěže obvykle plynou poruchy typu úzkostně-depresivní. Zejména se jedná o poruchy spánku a denní úzkostné stavy, tam vidíme největší nárůst. Naopak nezaznamenáváme nárůst u psychotických poruch nebo u vážných poruch nálady, a to především proto, že tyto problémy jsou více biologicky a geneticky vázány.
Město Praha nedávno vyčlenilo půl milionu korun na provoz Linky důvěry. Proč to bylo potřeba?
Tyto finance nám umožnily nezkracovat provozní dobu linky. Magistrát posledních třináct let pravidelně naši krizovou linku podporuje. Ta je součástí Centra krizové intervence, kterou v naší nemocnici provozujeme už třicet let. Linku totiž těžko můžeme financovat ze zdravotnických prostředků, jelikož na ni lidé volají anonymně, a tak na ně nemůžeme vykázat žádné výkony. Proto ta dohoda, že magistrát linku zafinancuje, protože i když volají lidé ze všech koutů republiky, z valné většiny jde o Pražany. Každoročně probíhá dotační řízení, kde žádáme o pokrytí velké části nákladů spojených s krizovou linkou. V loňském roce ale byla dotace výrazně zkrácená oproti tomu, co jsme žádali.
Omezovali jste kvůli tomu provoz Linky důvěry?
Na měsíc jsme v loňském roce provoz linky omezit museli. Snažili jsme se však vyhovět situaci, takže jsme zachovali zejména noční a víkendový provoz, kdy se pomoc jinde hledá hůř. Magistrát nám později téměř dodotoval to, o co jsme původně žádali. Zdůrazňuji, že to není tak, že by linka nefungovala a díky těmto financím se opět spustila. Pořád funguje 24 hodin 7 dní v týdnu.
Vaše nemocnice dlouhodobě pracuje s lidmi závislými na alkoholu. Dohání pandemie lidi více k alkoholismu?
Po celou dobu pandemie jsme se snažili zachovávat možnost přijímat i ne zcela akutní případy. I tak jsme některé plánované hospitalizace museli odsunout. Zásadním problémem pandemie ale je, že lidé sami z vlastní vůle nástup na léčbu odkládají. V důsledku toho pak přicházeli v mnohem horším stavu, než tomu bývalo dříve. A pokud jde o to, zda přichází víc lidí, tak musím říct, že jakýkoliv nárůst opět naráží na hranice kapacity, tedy omezený počet lůžek. Obvykle jsme zatíženi ke sto procentům i bez pandemie.
Volají na vaši linku i alkoholici? Pokud ano, jak jim můžete pomoci?
Alkoholici představují nezanedbatelnou část klientely linky. Působit můžeme na poli osvěty, informací o léčbě, nejen v naší nemocnici, dále podpůrně pro klienty ve stavu bažení po alkoholu. Často je to práce s rodinou závislého a pomoc s tvorbou strategie, aby se s touto situací dokázala vyrovnat.
Podle čeho vybíráte, koho budete pro alkoholismus hospitalizovat?
Linka sama klienty pro léčbu vybírat nemůže, ale může zpřehlednit možnosti léčby pro vážné zájemce. Kontakt na pořadník, spolu s posílením motivace k nástupu, je patrně tou hlavní úlohou linky.