Devadesátky: válka orlických policajtů
V seriálu z nás udělal lumpa a pitomce, stěžuje si na svého kolegu kriminalista
Seriál Devadesátky skončil obrovským úspěchem. Každý ze šesti dílů sledovalo v České televizi v průměru 2,3 milionu diváků, čímž série trhala rekordy. Zároveň však filmové ztvárnění toho, jak v polovině 90. let rozkrývali řádění gangu orlických vrahů, vyvolalo sváry mezi bývalými kolegy z pražské mordparty, kteří se na vyšetřování skutečného případu podíleli.
Na tehdejšího vyšetřovatele, později šéfa pražského oddělení vražd a nyní scenáristu seriálů Devadesátky a Případy 1. oddělení Josefa Mareše jsou naštvaní hlavně dva policisté, František Havlovič a Jan Štoček. První byl částečným předobrazem postavy Františka Tůmy v podání herce Ondřeje Sokola. Štočka hrál v Devadesátkách Martin Finger, postava se v seriálu jmenuje Václav Plíšek.
Oba dva a spolu s nimi i některé další detektivy z dob orlických vražd popouzí, jak byli v seriálu ztvárněni. Hlavně to, že se postava detektiva Tůmy zaplete s arménskou mafií, kvůli tomu u policie skončí a nastupuje do služeb někdejšího bossa podsvětí, později zastřeleného Františka Mrázka.
Štoček i kvůli tomu MF DNES poskytl vůbec první rozhovor od chvíle, kdy se Devadesátky začaly vysílat. „To, co scenárista a náš bývalý kolega Mareš udělal v seriálu Frantovi, je hrozný. Speciálně Franta Havlovič byl takový poctivec, dělník u policie. Nevěřícně jsem koukal. Kdybych psal scénář a měl potřebu udělat z někoho lumpa, vytvořil bych fiktivní postavu a navlékl to na ni. Ale proč si vybral zrovna Frantu Havloviče a takhle ho zneuctil? To si nedovedu vysvětlit,“řekl Štoček.
„Ze mě Mareš v seriálu také udělal blbce. Nechápu, proč tam měl potřebu dát, že neumím řídit a střílet. Přitom jsme spolu u policie komunikovali normálně. On byl začátečník, který přišel snad rovnou z vysoké školy. Proč z Havloviče udělal úplného lumpa, ze mě totálního pitomce? To si léčí komplex? Měl by se na něj podívat psycholog,“dodal Štoček.
Havlovič si na vývoj seriálové postavy Františka Tůmy stěžoval už minulý týden v Právu. „Naštvalo mě to. Myslím si, že mě měl (Mareš) alespoň upozornit, zavolat a říct: Hele, chci se ti omluvit, neber to osobně, je to umělecká licence, ale jsi tam vyobrazen tak a tak. Mohl jsem být na to připravený,“uvedl.
Členem pražské mordparty byl Havlovič v letech 1990 až 2007. Poslední rok z toho byl ale převelen do Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, kde se podílel na vyšetřování Mrázkovy vraždy. Teprve poté odešel do civilu a podle svých slov pracuje v soukromé sféře.
„V současné době jsem terčem posměchu i urážek, protože jsem se tam projevil jako korupčník, který vzal úplatek a spolupracoval s mafií. Volají mi lidé, píšou SMS zprávy a ptají se i podivují. Včetně sestřenice, která má děti, jež slouží u policie, a teď se jim tam smějí taky: To je váš příbuzný a podívejte se, on bere peníze!“zlobí se Havlovič.
Je to jen fikce, říká scenárista
Bývalý šéf mordparty a scenárista Josef Mareš se ale výtkám někdejších kolegů brání. Také on v poslední době odmítal veškeré rozhovory a výjimku pro MF DNES udělal až po veřejné kritice od kolegů.
„Mrzí mě, že si to berou osobně. Nejde o životopisný film o Štočkovi a Havlovičovi. Nikde není napsáno, že právě oni dva jsou obrazy Plíška a Tůmy. Na příkladu Tůmy ukazuji, čemu všemu museli tehdejší detektivové čelit,“uvedl Mareš.
„To se týká i postavy Kozáka. Jestli si někdo myslí, že nějaká prostitutka zvonila na dveře mého bytu, tak ho musím zklamat. Jenže já to na rozdíl od kolegů neřeším, protože vím, že je to fikce,“vysvětlil Mareš v narážce na další zápletku ze seriálu.
Na každý díl seriálu Devadesátky o případu orlických vražd se dívalo v průměru 2,23 milionu diváků. Cítíte hrdost, že váš případ a práce na něm i po letech lidi tolik zajímá?
Hrdost asi ani ne. Ale mám vyzkoušené, že jak je někde krev, tajemno, tak to lidi hodně zajímá. Nedivím se jim, je to zajímavý seriál i kauza, navíc mrtvoly v sudu…
Za svoji policejní kariéru jste vyšetřoval řadu známých případů. Sériového vraha Ivana Roubala, který mrtvolami krmil prasata, nachomýtl jste se u odhalení sadistického vraha žen Ladislava Hojera, který oběti jedl s ďábelskou hořčicí, zatýkal jste Ivana Jonáka… Proč budí tolik emocí právě orlické vraždy?
Těžko říct. Asi je to i prostředím, Orlík je atraktivní lokalita. A jak říkám, hodně asi dělají ty sudy.
Už režisér Jiří Svoboda natočil o případu film Sametoví vrazi, kde jste s kolegou Františkem Havlovičem spolupracovali na scénáři. Teď podle scénáře vašeho bývalého kolegy Josefa Mareše vznikly Devadesátky. Co víc odpovídá realitě?
Sice to říkám nerad, ale Devadesátky. V seriálu jsou skutečněji udělaní vrazi. Sametoví vrazi jsou spíš umělecké dílo, hodně se tam vykreslují jednotlivé postavy, policejní práce je tam méně. Z Karla Kopáče tam udělali skoro klaďase, respektive scenárista ho nevybarvil úplně do špatných detailů.
To ani v Devadesátkách, ne? Když ho tam kriminalista František Tůma v podání Ondřeje Sokola vyslýchá, vykládá mu přece, že není úplně špatný, že je jiný než ostatní…
To je vždy otázka taktiky výslechu. Někdy nemůžete zahájit výslech pachatele vraždy slovy: Proboha, cos to udělal, to je hrozný! Musíte se naladit na jeho strunu, víceméně každý vrah se potřebuje někomu vyzpovídat. Nakonec mu zbude jen policajt. Ten musí umět poslouchat a odhadnout jeho mentalitu. Nabídnout mu možnost komunikace. Třeba vlídnou frází. Ne u každého to platí, ale u Kopáče dvojnásob. U něj bylo totiž jak jeho postižení, tak vidina, že bude souzen za pět vražd. Tak proč mu říkat, že dostane paletu? S Frantou (Havlovičem, částečným předobrazem seriálového Tůmy – pozn. red.) měli společné téma posilování. To znamená hodně. Já si s Kopáčem moc nerozuměl. Zaprvé jsem do posiloven nechodil, zadruhé jsem hned na začátku udělal nešťastnou chybu.
Jakou?
Když jsme Kopáče převáželi na Kongresovku po jeho ošetření (Kopáč se při zatýkání postřelil do stehna – pozn. red.), tak hned první minutu, co jsme s ním byli v kanceláři – on na vozíku, kolem všechny ty hadičky – mi koukal na boty a říká: Takové boty už na noze nikdy mít nebudu. Přitom nebyly nijak extra. Já udělal profesní chybu a odpověděl: Ty vole, kdybys nevraždil lidi a neřídil ožralej, mohls jich mít spoustu. Tím už jsem naši komunikaci narušil.
Zaznamenal jsem, že někdy si kriminalisté s vyslýchanými zločinci začnou být blízcí. Například bývalý šéf oddělení vražd Jiří Markovič vyprávěl, že si „sedli“se sadistickým vrahem Vladimírem Tekverkem. Po jeho propuštění z vězení za ubodání šestnáctileté dívky se dokonce navštěvovali na chalupách. Nebyl jediný. Připadá vám to normální?
Nepřipadá. Mě by spíš zajímal názor pozůstalých, rodičů té holky, co říkají na to, že Markovič jezdí s pachatelem po chalupách. Obecně ale platí, že ne každý, kdo je vrah, je zavrženíhodný. Vrahem může být každý. Může jít o momentální afekt. Něco jiného je, když si parta usmyslí, že někoho zabijí, oberou a pak dají do sudu.
K tomu jsem směřoval. Z orlických vrahů už jsou všichni z vězení venku. Pochopitelně až na Kopáče, který se oběsil, a na Černého, který nejspíš nikdy nevyjde…
(skáče do řeči) No, abychom se nedivili.
Myslíte, že by se mohl dostat ven?
Ze zákona má nárok si požádat o propuštění. Není vyloučeno, že jednou narazí na soudce lidumila, který ho pustí. Ukázal lítost, dal se na víru, změnil si jméno, ve věznici prý nemá zásadní problémy. Podle mě by to byla smutná záležitost, ale možnost tu je.
Je podle vás fér, když se vrah po propuštění přejmenuje? Kromě Černého třeba spartakiádní vrah Jiří Straka, který žije pod jinou identitou a říká si Jiří Novák?
Podle mě to fér není, i když si svůj trest odsedí, a tedy má právo normálně žít. Ale já v tomto nejsem moc humánní. Když jednou někdo zabil, zvlášť když šlo o úmyslnou promyšlenou vraždu, tak to se neodpouští. Několikrát jsem zažil, kdy člověk musel rodiče, manželky, blízké vyslýchat, oznamovat jim to. Nezapomenu, jak jsme u případu spartakiádního vraha dělali ohledání a neměli totožnost oběti. A přiběhl kluk z policie, že tam mají paní, jejíž dcera odešla do práce a nevrátila se. Paní už tušila, že se asi stalo něco špatného. Šel jsem s ní domů pro věci a oblečení, byly tam i dvě holčičky.
Také už se tvářily zhrouceně. Nezapomenu, když jedna z nich řekla: A babičko, kde je maminka, co s ní je? To je hrozně smutný. Spoustu věcí jsem zapomněl, ale takové dětské výjevy ve vás zůstanou. Tehdy jsme ještě nevěděli, kdo to dělá, ale já si říkal: Hajzle, až tě chytíme, měli by tě pověsit! No, a za devět let vidíte, jak Straka sedí v televizi po boku s přítelkyní, nesoudně vyjmenovává svoje práva a nároky včetně toho na propuštění, protože prý chce žít coby napravený rodinným životem. Co na to máte říct? Ve výjimečných případech bych pro absolutní trest byl.
Nechtěl byste se setkat s některým z orlických vrahů, pobavit se s nimi po letech?
Ne, to mě nenapadlo. Nezajímá mě, co dělají. Pro mě to je uzavřená kapitola.
V seriálu vrahy prozradil Lumír Werner z posilovny, který k výpovědi donutil Petra Chodounského. Ve filmu sám Chodounský, který se prý bál, že ho oddělají. Váš bývalý kolega František Jonáš zase vyprávěl, že vás na stopu přivedl jakýsi opilec se psem ve snack-baru Diana, který vyprávěl, kterak jakýsi Černý vraždí lidi. Jak to tedy bylo?
Úplně prvotní poznatek dal nějaký gangster z Liberce nebo Jablonce. Pak přišel ten opilec s pitbulem. Zaplatil jsem za něj osmnáct jägermeisterů. Vykládal, že je Černý známý nájemný vrah. Následně jsem koukal na pořad Na vlastní oči na Nově, na reportáž Radka Johna s Josefem Klímou. Měli tam záběr, kde v pozadí stála partička borců a jeden z nich vypadal jako chlap, na kterém jsme dělali kvůli vraždám, ale neprokázalo se mu to. Byl nápadný malou postavou a velkou hlavou. Tak jsem šel na Novu a nechal záběr nazvětšovat. A viděl jsem tam tohoto borce, plus Wernera, plus další známé pražské bouchače a vymahače. Černého u nich. To něco značilo. Byl to impulz, pak už jsme se o to začali zajímat hodně. Původně jsme se upnuli na Wernera, protože jednomu z té party půjčil milion. Kde byly tehdy takové peníze, nebylo vyloučeno, že se může vraždit. Werner se s námi napřed nechtěl bavit, ale pak nabyl dojmu, že by mohl být jednou z obětí. Tak mluvit začal. Oni i ti lidé se Černého báli, když věděli, že dokáže někoho zabít bez mrknutí oka. Třeba úplně prvotní zdroj ze severních Čech, který s ním jel v nějakém kšeftu s drogami.
Povídejte…
Jeli na nějakou předávku, měli asi půl kila pervitinu. Najednou mu prý Černý řekl, ať zajede pod most v Libni. Odlehlé místo, noc. A ten člověk nám pak říkal: Nabyl jsem dojmu, že mě chce udělat. Tak jsem šlápnul na brzdy, vyskočil
Víceméně každý vrah se potřebuje někomu vyzpovídat. Nakonec mu zbude jen policajt.
z auta a utekl. Obdobný pocit měl asi Werner. Ostatně později to řekl i Kopáč. Chtěli se ho zbavit, ale nikdo nechtěl začít mluvit jako první.
V seriálu Devadesátky běželo paralelně s vyšetřováním orlických vrahů vyšetřování kauzy, v níž se v bordelu Kleopatra postříleli příslušníci ruskojazyčných mafií. Bylo to tak?
Ne, případ Kleopatra byl až poté. A dělal to jiný tým, my jim jen jednou pomohli. Byli jsme u ohledání mrtvoly na parkovišti motolské nemocnice, nějaký ruskojazyčný muž. Víc si z Kleopatry nepamatuji.
V seriálu to bylo rozvedeno tak, že postava herce Ondřeje Sokola alias Františka Tůmy, tedy vašeho tehdejšího kolegy Františka Havloviče, kvůli této kauze začala spolupracovat s arménskými mafiány. Co vy na to?
Určitě ne. Mám pocit, že Franta Havlovič na Kleopatře ani nedělal. To, co scenárista a náš bývalý kolega Mareš udělal v seriálu Frantovi, je hrozný. Protože speciálně Franta Havlovič byl takový poctivec, dělník u policie. Nevěřícně jsem koukal. Kdybych psal scénář a měl potřebu udělat z někoho lumpa, vytvořil bych fiktivní postavu a navlékl to na ni. Ale proč si vybral zrovna Frantu Havloviče a takhle ho zneuctil? To si nedovedu vysvětlit.
Neříkám, že mezi všemi, kteří tyto případy dělali, byly extra přátelské vztahy, ale když šlo o věc, drželi jsme při sobě. Ze mě Mareš v seriálu také udělal blbce. Řídím od osmnácti, najezdil jsem víc než on. Tak proč tam dal repliku, že když Plíšek vyjel před čtyřmi hodinami do Ostravy, tak bude teprve u Devíti křížů? To znamená, že jsem neuměl řídit auto? Nebo proč je tam scéna, kdy si Plíšek prostřelí kapsu? Víte, co jsem toho nastřílel? Nevím, proč to dělá, jestli si léčí nějaký komplex nebo co.
Zůstaňme ještě u Havloviče. Traduje se, že po vraždě bosse podsvětí Františka Mrázka v roce 2006 odešel z oddělení vražd na stáž k Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), kde působil coby člen týmu Pokr vyšetřujícího Mrázkovu vraždu. Asi po roce odešel od policie a začal spolupracovat s některou z firem v Zámečku, jak se říkalo Office Park Nové Dvory, před kterým byl Mrázek zastřelen. Bavili jste se o tom spolu?
Bavili. Franta byl vždy trochu rebel. Když se ze spravedlnosti uhýbalo, měl výhrady. Což je správné. Zkrátka poctivej kluk, kterej se dokázal ozvat. Holt z něj Mareš udělal nespravedlivě blbce. My na Mrázkovi dělali asi týden, pak nám případ sebrali a dali ho na ÚOOZ. Bylo domluveno, že z našeho týmu tam půjdou dva lidi. Franta Havlovič byl jedním z nich. Dělal na tom asi rok, vím, že tam byly problémy s Inspekcí ministra vnitra, ale už nevím proč. Franta pak z týmu zhruba po roce odešel do civilu. Do Zámečku určitě dělat nešel.
V seriálu Devadesátky nastupuje „jeho“postava hraná Ondřejem Sokolem přímo do služeb Františka Mrázka, se kterým se tam v závěru objímá. Co vy na to?
No, to je hrozný! Lépe ten seriál skončit nemohl. K Mrázkovi určitě dělat nešel, vylučuji, že by s ním měl cokoli společného. Kromě toho, že dělal rok na jeho vraždě.
Mimochodem, když od policie odcházel šéf středočeských vyšetřovatelů Josef Doucha (v seriálu šéf středočeských vyšetřovatelů Duchoň), někdejší ministr vnitra Jan Ruml řekl, že to bylo kvůli kontaktům s ruskojazyčnou mafií. Spekulovalo se, že měl někoho z nich upozornit i před slavným policejním zásahem v pražském podniku U Holubů v květnu 1995, kde se tehdy scházeli. Později ho z nekalostí podezíral i Václav Havel. Za Douchu byste dal ruku do ohně, že s ruskojazyčnými mafiány nespolupracoval?
Ne. Pana Douchu znám akorát z kauzy Orlík. Co měl za aktivity kolem, nevím. Vždy jsem ho bral jako zkušeného policajta. Je záhada, proč najednou odešel. Ale to jsou věci, do kterých mi nic nebylo. Odešel, odešel. Náhlé odchody do civilu se stávaly, takových případů bylo hodně.
Na oba pány jsem se ptal i proto, že teď shodně „napálili“bývalého kolegu, pak šéfa mordparty a scenáristu Devadesátek Josefa Mareše, že v seriálu prezentuje svoji postavu vyšetřovatele Kozáka téměř jako toho, kdo orlické vrahy pomáhal usvědčit, ačkoli se na případu téměř nepodílel. Jak si na to vzpomínáte vy?
Co já vím – a byl jsem v tom týmu celou dobu – pan Mareš na celém Orlíku napsal tři domovní prohlídky. Možná, že napsal i souhlasy k zadržení pro státního zástupce. A jednou přijel s Markovičem na ponton a naměřil pomocí GPS bójku, která byla navázána na sud. To bylo všechno, co tam udělal. Pak si to vzali středočeští vyšetřovatelé pod vedením Douchy. My tak byli domluvení. Dělali jsme jim operativu a fungovalo to bezvadně, hlavní vyšetřovatel Pavel Kučina byl borec, který uměl. Takže nevím, proč Mareš vykládá, že dělal Orlík. Zodpovědně říkám, že nedělal.
Fakt jste nebyli naštvaní, že vám Středočeši případ de facto sebrali, ačkoli dřív na jednotlivých vraždách orlických vrahů dělali, dotčené lidi vyslýchali, nezjistili nic a případy odkládali?
Vážně ne. Jsem dalek hodnotit, jestli byl spis vyšetřován dobře. Ale v rámci možností asi ano. Tehdy si nikdo nedokázal spojit všechny ty případy dohromady, což nemám nikomu za zlé. Bylo to děláno na vícero okresech. Asi kdyby na to někdo sedl, zjistil by, že ve všech případech figuruje jméno Kopáč. Dnes však existují systémy, kdy sednete k počítači a vše se dozvíte. Díky technice je to snazší. Tehdy to tak nebylo.
Vás a vaše kolegy to ale i tehdy napadlo, ne? Proč Středočechy ne?
Mě to napadlo. Ale přispěla k tomu řada věcí, někdy i náhod. Navíc nejsem úplně přívržencem technických vymožeností, já se u policie ještě vyučil, že nejlepší je blok, tužka a chodit po lidech.
Když mluvíte o náhodě, slyšel jsem, že úplnou náhodou jste pomohl odhalit i sadistického vraha a kanibala Ladislava Hojera, který mezi lety 1978 až 1981 zavraždil celkem pět žen, za což byl popraven. Jak se to seběhlo?
Dělali jsme vraždu nějakého homosexuála v Holečkově ulici. Jiný kolega dělal vraždu paní Šťastné v Motole v klasické sexuální pozici. Znásilnění, škrcení. Kolem šlo hrozných fám, že to udělal ten či onen. Jedna z nich ale trochu seděla, šlo o jednoho psychopata. Ten pak řekl, že to slyšel někde v hospodě. Dohledal se člověk, který to tam měl říkat. A ten, že to zase slyšel jinde, že o tom vykládal jakýsi Hojer. Až napotřetí na základě drbů předvedli Hojera k výslechu. Přivezli ho na služebnu v Konviktské a šli si udělat kafe. My s kolegou, co jsme vyšetřovali toho homosexuála, jsme tam měli nákres pachatele. Měl výrazný nos, stejně jako Hojer. Byl pátek, kolega říká: Dáme kafe a jdeme domů. Uviděl Hojera a s trochou nadsázky zavolal: Honzo, tady sedí náš člověk. My vůbec nevěděli, kdo to je a k jakému je tam případu. Kdyby nás poslal do p .... e, co si to dovolujeme na něj hrát, udělali bychom si to kafe a jeli domů. Já tehdy navíc začínal, kdybych věděl, co je to za vraha, bál bych se kolem něho i projít, abych to nezkazil. Ale on tam seděl, vyjeveně koukal a mě nenapadlo nic chytřejšího, než si vedle něj sednout na lavici, dát mu ruku na koleno a říct mu: Tak, hochu, kolik jsi jich zabil? Najednou koukám, že se začal třást. A povídá: Hodně, hodně. A byl venku Hojer.
Pak zjistil, že to byl plezír, takže vše odvolal. Ale nakonec to pustil. Jednu oběť za druhou. Markovič byl machr na výslechy, já se od něj učil. Takže si s ním sedli a on jim to do detailu odvyprávěl. Já k tomu přišel jako slepý k houslím. Žádné policejní umění v tom nebylo.
Vraťme se k Devadesátkám, které znovu nasvítily postavy z podsvětí, jako byl František Mrázek, Antonín Běla či Ivan Jonák. Jak na ně vzpomínáte?
Jonáka jsem sbíral. Kdo měl tehdy ruce a nohy, šel pomáhat. Řešilo se, že má dva medvědy v kleci, silnou ochranku, tři katry, nikomu se do toho nechtělo. Věděli jsme, že ho stříhají nějaké dvě kočičky na terase. To občas udělá hrdinu okamžiku. Takže jsem řekl, že tam zajedu a přitáhnu ho. Dva kolegové se přidali. Dlužil tehdy asi 160 tisíc rozvodným závodům za elektriku. Když jsme přijeli, nastoupila na nás ochranka. Já se k nim důvěrně naklonil a říkám: Hele, my jsme z rozvodných závodů, Ivan dluží na elektrice a hrozí, že se vám to ustřihne, potřebujeme to s ním probrat. On chápavě pokýval, že máme jít s ním. Vzal nás přes tři zamčené katry až na terasu, kde ty holky Jonáka stříhaly. Ochranka na něj křičela: Ivane, jsou tu z rozvodných závodů kvůli elektrice. Zvedl se, suverénně šel, ale pak mě uviděl. Jelikož mě znal od vidění z Kongresky, spadla mu brada, podíval se na ochránce, který nás přivedl. Ten se okamžitě zmenšil, vykličkoval a zmizel. Tak došlo k Jonákově zadržení. Ale to bylo všechno, co jsem na něm dělal.
Co Běla a Mrázek?
S Bělou jsem mluvil, když jsem dělal vraždu Jiřího Vrby, v seriálu Jívy. On byl kontakt Běly. Tak jsme nasadili techniku a pak ho slavnostně předvolali. Nepřišel. Druhé předvolání, že dostane pokutu. Běla volá: Já se s vámi sejdu, ale nechci na Kongresku. Tak jsme si dali schůzku ve vinárně Petra v Újezdě nad Lesy. Já udělal chybu. On přišel vymóděnej, prsteny, placka z platiny na krku. Prostě boss. Začal vykládat, že nic neví. A já, že má v Plzni bordel. Odkýval to, netajil se tím. Říkám mu: Pane Běla, abyste z toho někdy neplatil výpalné, teď se to mění každej rok. Ten se tak urazil, že jak jsme seděli tři u stolu, odsedl si ode mne, otočil se zády a bavil se už jen s kolegou. Mě vynechal. Pak ho rozstříleli jako řešeto. Byl to docela nabob. Nic důležitého k vraždě Vrby-Jívy ale neřekl. Dodnes nevím, kdo to udělal. Původně jsme si mysleli, že Černý, ale asi ne.
Vaše postava se stala přímou předlohou už pro tři filmovo-seriálové postavy. V Sametových vrazích vás hrál Luboš Veselý, v Případech 1. oddělení Bolek Polívka, v Devadesátkách Martin Finger. Jak se vám ty postavy líbí?
Luboš Veselý, to byla sympatická postava. Ale Plíšek v Případech 1. oddělení? Heleďte, ta postava se mi nelíbila, byla tragická. Polívka mi absolutně neseděl. Nikdy jsem nepřišel do práce ve flanelové košili, tesilkách a rozšlapaných botách. Dbalo se na to, že člověk musel nějak vypadat. Je fakt, že Plíšek tam byl jako zkušený policajt, ale aby si člověk lehnul na sedačku v botách? Nejsem estét, ale to bych nikdy neudělal. Nevím, proč pan Mareš s vaším kolegou Janem Malindou takovou postavu napsali. Chápu, že si ji diváci oblíbili, ale měl jsem k tomu těžké výhrady. Nikdy jsem nepil, a on tam běhá s červeným nosem, celý zmačkaný. V minulosti jsem se vyjádřil, že působí směšně a humpolácky, což bylo ještě šetrné.
Martin Finger mi sedí víc. Ale zase nechápu, proč tam měl Mareš potřebu dát, že neumím řídit a střílet. Přitom jsme spolu u policie komunikovali normálně. On byl začátečník, který přišel snad rovnou z vysoké školy. Nevím, také proč z Havloviče udělal úplného lumpa, ze mě totálního pitomce. To si léčí komplex? Měl by se na něj podívat psycholog.
Jonáka jsem sbíral. Řešilo se, že má dva medvědy v kleci, silnou ochranku...