Takový americký rasismus

Nástupem Baracka Obamy do Bílého domu měla v Americe skončit obsese rasou. Aspoň si to mnozí mysleli. Jenže to byl omyl, přidaly se další obsese.

Když byl prezidentem v roce 2008 zvolen Barack Obama, mnozí Američané si mysleli, že posedlost rasou skončila. Je-li zvolen černoch, na rase už nezáleží a každý bude posuzován individuálně. Mýlili se. Obsese rasou je v Americe větší než před zvolením Obamy.

Segregace byla zrušena a diskriminace černochů zakázána v polovině 60. let dvacátého století. Krátce poté byla zavedena tzv. affirmative action, tedy pomocná ruka černochům v podobě jejich pozitivní diskriminace při přijímání na školy a do zaměstnání. Byli přece zotročeni, pak utiskováni, tak jim dočasně pomozme k dobrému vzdělání a práci, ať vznikne jejich střední třída a životní úroveň se srovná s tou, jakou mají běloši.

Ta „dočasnost“však trvá dodnes, přes půlstoletí.

Jenže když na univerzity přijmete za účelem dosažení „diverzity“(rasové různorodosti) více uchazečů černošských s horšími výsledky testů, musíte nutně přijmout méně těch, kdo měli testy lepší.

Kdo to je? Částečně běloši, hlavně židovští, kteří jsou nadprůměrně chytří, ale především studenti východoasijského původu, kteří jsou jako skupina nejlepší. V rodinách je vychovávají k pracovitosti, píli a vzdělání, proto mají u přijímaček největší úspěch a byli by na univerzitách zastoupeni mnohem víc než v populaci.

Jenže na ně se affirmative action nevztahuje a jsou tak diskriminováni ve prospěch u testů méně úspěšných černochů a Hispánců. Sdružení asijských studentů už kvůli tomu na elitní univerzitu Harvard podalo žalobu.

Rasismus naruby

Ale pojďme dál a přidejme k tomu politiku identity. Progresivní levice člověka nahlíží ne jako jednotlivce, nýbrž jako člena skupiny dané pohlavím, rasou, etnikem, sexuální orientací, a nyní už i cis- nebo transgenderem.

Prezident Joe Biden na začátku primárek v roce 2020 slíbil, že jeho kandidátkou na viceprezidentku bude žena a k Nejvyššímu soudu nominuje první černošku. Viceprezidentkou se stala Kamala Harrisová a nyní se uvolnilo místo na devítičlenném Nejvyšším soudu.

Je tam jeden černošský (už druhý v pořadí) soudce a tři ženy (před nimi byly dvě další). Kdyby Biden řekl, že na soudce nominuje toho nejlepšího právníka, a pak by vybral černou ženu, nikdo by nemohl říci ani „ň“, protože je mnoho dobrých levicových černošských právniček.

Ale když předem řekne, že hlavní kritérium představuje být černou ženou, pak jde o diskriminaci všech mužů a žen, již jsou bílé, hispánské (tj. latinskoamerické) či asijské rasy. Připomíná to trochu staré bílé rasisty, kteří rádi dávali inzeráty „jen pro bílé“či „černoch se hlásit nemusí“. Už vidím, jak příští demokratický kandidát na prezidenta slíbí, že na Nejvyšší soud nominuje prvního gaye.

Což nás přivádí k tzv. intersekcionalitě. Bílí utiskují černé, muži ženy, heterosexuálové homosexuály, „cis“utiskují „trans“, a tak největší obětí je ten/ta/ti, kdo patří k nejvíce „utiskovaným“skupinám zároveň a zaslouží si tak největší úctu a obdiv. Kolikrát jste utiskováni, tolikrát jste člověkem.

Co je tzv. kritická rasová teorie (CRT)? Akademičtí marxisté jí říkají „kritická teorie“. Podle nich soukromé vlastnictví vede k tomu, že vlastníci (buržoazie) vykořisťují nevlastníky (proletariát); a není to tím, že buržoa-továrník je nelida. To soukromé vlastnictví ho k tomu nutně vede, tedy jedná se o vykořisťování systémové, strukturální. Řešením je soukromé vlastnictví zrušit (komunismus) nebo bohatství přerozdělovat (socialismus).

CRT tvrdí, že vykořisťování není podmíněno třídně, nýbrž rasově. Vykořisťovatelskou

rasou je ta bílá a vykořisťovanými ti tmavší, především černoši. Jedná se o systémový, strukturální rasismus. Nezáleží na tom, že existuje rovnost před zákonem, segregace byla dávno zrušena, diskriminace zakázána a už přes půlstoletí funguje affirmative action. Rasismus je prý přítomen i ve zvycích a kultuře: důraz na racionalitu, preciznost, dochvilnost není objektivní, nýbrž bělošský; stejně legitimní jsou emocionalita či hravost typické pro černochy.

Tady se ale stoupenci CRT dopouštějí skutečného rasismu, když tvrdí, že racionalita a přesnost jsou bělošské, černochům cizí. Staří bílí pupkatí segregacionisté říkali totéž…

Jeden z hlasatelů CRT, Ibram X. Kendi, v knize „Jak být antirasistou“píše, že být nerasistou, který lidi hodnotí nikoli podle rasy, nýbrž individuálně, je nemožné. Lze být jen rasistou, nebo antirasistou. Antirasistické je vše, co vede k rasové rovnosti; rovnosti zastoupení i bohatství. Rasistické je vše, co nerovnost umožňuje nebo udržuje, tedy i rovnost před zákonem a stejná pravidla pro všechny. Nerasisté jsou v tomto pohledu vlastně rasisté, neboť požadují rovnost pravidel, jež vede, jak vidíme, k nerovnosti výsledků. Konzistentní antirasismus naopak žádá rasový socialismus, tj. redistribuci bohatství od bělochů k černochům.

Reverend Martin Luther King ve svém slavném projevu ve Washington v srpnu 1963 řekl: „Mám sen, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, v níž nebudou posuzovány podle barvy své pleti, nýbrž podle svého charakteru.“Jeho sen zůstal nenaplněn. A dnešní progresivisté ho považují za rasistický. Ale existuje i jiná Amerika, ta opačná. O té příště.

Dnešní progresivisté považují sen Martina Luthera Kinga za rasistický.