Martin Vopěnka vystřihl jiný a excelentní happy end
Spisovatel a nakladatel Martin Vopěnka loni vydal novou knihu. Jmenuje se Poslední stanice Hamburk a charakterizuje ji jako psychologicko-pornografický román. Jaký je příběh?
Marku Stejskalovi bylo třináct let, když jeho vážně duševně nemocná matka spáchala sebevraždu. V devětadvaceti onemocněl rakovinou. Teď, po padesátce, se nemůže zbavit trpkého pocitu, že mu život leccos dluží.
Díky spekulacím s bitcoiny je sice takzvaně za vodou, v Praze má krásnou vilu, v níž žije s manželkou. S ní? Spíš vedle ní, Markova psychika pracuje poněkud vykolejeně, ovládá ji jakýsi nedefinovatelný pocit viny. A snad aby ho umocnil, vybírá si náhodné lidi a představuje si, že je zavraždí. Aby s ním vina zůstala navždy.
Porno, které nevadí
Ne, Martin Vopěnka ve svém novém románu Poslední stanice Hamburk nenechá svého hrdinu spáchat zločin, místo toho mu přivede do cesty dávného spolužáka Černáka. Kdysi surovec a třídní grázl teď v Hamburku produkuje pornografické filmy a vlastní pár nevěstinců.
Pozve Marka, aby za ním přijel, a nastane osudové setkání s krásnou pornoherečkou a Černákovou milenkou Veronikou. Láska jak trám, jak už to bývá, když se stárnoucí muž zblázní do mladé krasavice. Ta láska je však oboustranná. Ale co s tím?
Marek se opět zabývá myšlenkami na vraždu, tentokrát by samozřejmě měl být obětí Černák.
Takhle vylíčená vypadá Poslední stanice Hamburk jako poměrně obvyklý a banální příběh. Vopěnka je ovšem zkušený a rutinovaný autor a i jeho předchozí knihy dokazují, že banalita je mu cizí. Takže podíváme-li se za historku o jednom, byť zvláštním milostném trojúhelníku, objevíme pozoruhodný obraz současného světa i minulosti.
Roste zvědavost
Věcný a nesentimentální náhled do minulého režimu včetně lží o Černobylu, jehož havárie mohla být jednou z příčin Markovy rakoviny. Lhostejnost v mezilidských vztazích – a na druhé straně silná rodičovská láska. Zbožnění peněz. Starost
o další existenci lidstva – „prožrali jsme planetu“.
Hodně pasáží v románu nutí k zamyšlení. A za pozornost stojí i Vopěnkův jazyk, do jehož celkové kultivovanosti vpadají jako granáty obscénní, až vulgární a pornografické prvky. Kupodivu to vůbec nevadí.
Při četbě poslední třetiny knihy přibývá s každou další stránkou zvědavosti: jak se z toho autor vylže? Navzdory Markově osudové lásce a snům o společném životě s Veronikou je happy end přece vyloučený. A přesto na něj dojde. Jen je jiný. Nečekaný. A excelentní, přesně v duchu toho, o co Vopěnkovi skutečně jde.