Když vrchní nese 15 piv
Hospoda U Pinkasů čepovala jako první v Praze plzeňské pivo už v roce 1843
Právě tady objevila Praha Plzeň. V restauraci U Pinkasů se čepovalo v roce 1843 jako na prvním místě v Praze plzeňské pivo, a to necelý rok po založení pivovaru. Čepuje se tam dodnes a doprovází ho bezpočet historek.
Zakladatelská legenda zní takto. Plzeňský forman Salzmann přespával v Praze u krejčího Jakuba Pinkase u dnešního Jungmannova náměstí, kde bylo i „parkoviště“povozů a fiakrů. „Jednou mu za přespání zaplatil dvěma sudy toho nového piva z Plzně,“vypráví manažer restaurace U Pinkasů František Novotný. Krejčímu pivo tak zachutnalo, že si na něm rovnou postavil hospodskou živnost.
Dnes je pivnice u Václavského náměstí trochu schovaná, takže ji mnozí hosté nemohou najít. Každopádně nikdy v historii pivnice nepřestala být věrná plzeňskému pivu. „Až v posledních pěti letech tu točíme i birell a černý kozel,“doplňuje manažer.
Novotný se brání klišé, které hospodu řadí mezi pražské „komerční turistické magnety“. „Chodí sem hodně Čechů včetně štamgastů, je to tak padesát na padesát, Češi a cizinci,“míní Novotný. Podnik postupně expanduje po domě, kde sídlí. Dnes má uvnitř i venku, když se to sečte, 400 míst. O hosty se stará 24 zaměstnanců a kromě piva jim servírují klasická česká jídla – guláše, knedlo vepřo zelo nebo kachnu. S jídlem se u Pinkasů neexperimentuje.
Památník první pípy
Pípa, na které se vytočila první „pražská plzeň“, zůstala jako malý památníček k vidění ve sklepení hospody. Pivo se točilo ve sklepě, kde byly uskladněné i sudy, a číšníci ho museli vynášet nahoru.
A to už jsme u „Pinkasovy noční můry“. Na stěně vedle visí fotka číšníka, který nese patnáct piv. To znamená, nese sedm piv v každé ruce, a teď pozor, patnácté pivo visí mezi a vrchní–žonglér si ho přidržuje dvěma krajními půllitry.
„Pořádáme tu pro číšníky závod Pinkasova noční můra ve vynášení piv do patra, ale při něm se nosí jen deset piv,“říká Novotný.
Pinkasovi mají a měli slavné štamgasty – třeba Jana Wericha nebo Bohumila Hrabala, který popíjel nejen v hostinci U Zlatého tygra. Chodil sem i T. G. Masaryk. V 19. století se tu scházeli členové politických stran označovaných jako staročeši a mladočeši. Protože se vzájemně moc nemuseli, jedni seděli dole – v Dolní sněmovně – a druzí nahoře – v Horní sněmovně. Právě tak se hospodské místnosti dodnes jmenují.
Klub stovkařů
V lokále je na stěně u jedné zarámované fotky zmínka i o „Klubu stovkařů“. Takový stovkař musel – a teď se podržte – vypít za den sto piv. I manažer od Pinkasů o pravdivosti této historie hodně pochybuje, ale vypráví se to. Přece jen, takový host by musel, i kdyby měla hospoda otevřeno 24 hodin nonstop, vypít jedno pivo za čtvrt hodiny.
Zakladatel Pinkas (je vyobrazen na fotce v Horní sněmovně) neměl dědice. „Podnik předal svému nejšikovnějšímu zaměstnanci Františku Brabcovi,“uvedl Novotný. Brabec už byl na rozdíl od hubeného Pinkase
správně hospodsky tělnatý. Kouká na hosty z obrazu v další části neustále expandující hospody, která se jmenuje přiléhavě Doma. Vznikla z bývalého bytu majitelů.
Dědicové původních majitelů provozovali restauraci až do roku 2001. Pak o ni přišli kvůli dluhům a dnes ji vlastní společnost Adria-Neptun, s. r. o., která provozuje i hotel Adria na Václavském náměstí a hotel Zlatá hvězda Třeboň.
Dvorek u chrámu
Kdo nebyl u Pinkasů v posledních patnácti letech, ten bude ohromen zdejší zahrádkou.
Zezadu totiž hospoda přiléhá k chrámu Panny Marie Sněžné a mezi oběma stavbami je úzký nudlovitý dvoreček, kam se vešly stolky a lavice. Plzeň ve stínu chrámu má opravdu „gotickou atmosféru“. Stojí tam 62 korun.