„Prodal jsem svůj dům, abych měl na školné“

Pane učiteli, co pistoli? Ve Spojených státech začíná škola na pozadí starostí o peníze a bezpečnost.

VAmerice začíná školní rok, letos sice zatím bez roušek, ale s pořádnou dávkou stresu a obav o finance, bezpečnost a celý chod amerických škol. Učitelů je katastrofální nedostatek, rodiče nezvládají drahé školné na soukromých školách. Ředitelé od mateřských až po střední nebo umělecké školy jsou tak pod velkým tlakem.

Patřím mezi ně a mohu potvrdit, že podnikat v americkém školství není rozhodně procházka růžovým sadem.

„Dáváme to letos velmi těžko dohromady, museli jsme navýšit školné, myslím, že jsme kvůli tomu ztratili pár rodin, a navíc se teď velmi těžko hledají schopní zaměstnanci,“postěžovala si mi Holly, ředitelka privátní základní školy v severokarolínském městě Mooresville. Jde o prestižní zařízení, kde se za žáka první třídy platí 19 500 dolarů ročně. To je v korunách skoro půl milionu.

Až zlevní, koupím ho zpátky

Podobně jsou na tom další soukromé školy po celých USA. Znám dokonce rodinu, která prodala dům, aby měla peníze na školné svých tří dětí. „Mým cílem je zajistit synům to nejlepší vzdělání a ve státních školách je nenajdou. Jeden je v páté třídě, druhý v sedmé a nejmladší osmiletý syn je autista, potřebuje domácí výuku,“vysvětluje mi Ted. Za školné, zájmové kroužky a sport zaplatí tato rodina ročně přes 150 000 dolarů.

Ted to vyřešil docela zajímavě. Dům je ve velmi lukrativní oblasti v okolí města Charlotte. Koupil ho před pěti lety za 1,6 milionu dolarů, asi před měsícem ho prodal za 3,7 milionu a nastěhoval se přechodně do bytu. Ted počítá, že tak za pět let bydlení zase zlevní a on si koupí dům.

Zatímco někteří movitější rodiče řeší školy soukromé, další sledují nárůst cen školních pomůcek a oblečení do škol státních. Na to, že by jejich dítě šlo do soukromé školy, nikdy neměli ani pomyšlení: už jen dvě stovky dolarů navíc kvůli zdražení oblečení, pastelek, sešitů nebo školních tašek jim dokáže udělat pěknou díru do rozpočtu.

Je tady totiž stále více těch, kteří žijí od výplaty k výplatě. Jsou to většinou mladší rodiny s malými dětmi. „Moje šestiletá dcera jde do první třídy, většinu pomůcek platíme sami, je to všechno tak drahé,“říká dvaatřicetiletá Olivia.

Učitelé zběhli z oboru

Nedostatek pedagogů je jen odrazem dnešní doby. Během pandemie jich mnoho ze školství odešlo, byli často vyčerpaní z online výuky a pak si také zažádali o podporu, která byla nakonec větší než jejich vlastní plat. Teď se nevrátili, našli si jinou, často i výhodnější práci.

„Změnila jsem život, začínám novou kariéru, už nechci učit,“říká mi nadšeně pětatřicetiletá výtvarnice Jackie. „Budu prodávat zdravotní pojištění za více peněz a navíc přímo z domova.“

Jackie učila na soukromých školách dvanáct let. Znám ji velice dobře, byla vynikající, děti ji milovaly. I já jsem takto přišla ve své umělecké škole o dva učitele klavíru a zpěvu. Stačilo jim loni říct na pracovním úřadu, že v blízkosti dětí nechtějí riskovat covid. Jsou spokojení: nemusejí nikam dojíždět, už je neřídí rozvrh a nějaké online porady čas od času hravě zvládnou.

Americká média dokonce uvádějí, že problémy s nedostatkem učitelů má 90 procent amerických škol. Což je doslova katastrofální stav. Ředitelé pak musí být kreativní a nabírat takové posily, které by ještě před třemi roky neměly šanci. Jsou často bez kvalifikace nebo praxe. Chybějí totiž i učitelé základních předmětů, jako je angličtina a matematika.

Pistole před tabulí?

Toto téma se opět oživilo po květnovém útoku šíleného střelce v texaském Uvalde. Zemřelo tam 19 dětí a dva učitelé. Tragédie vystrašila tisíce rodičů, kteří začali přemýšlet nad tím, zda jejich škola je bezpečná.

Opět se rozšířily skupiny domácích škol, které jsou sice výhodné, ale každodenní setkávání ve třídě se spolužáky to nenahradí. V neposlední řadě se to snaží řešit školské úřady a učitelé. Dožadují se výcviku a možnosti nošení zbraní do školy, což povoluje už 29 států. Ve státě Ohio například mohou nosit zbraň učitelé prvních tříd už po jednodenním výcviku. Já mám zatím v kanceláři pepřový sprej. Útočník se k naším učebnám nedostane jinak než přes úřední prostory, a tudíž jedině přes mou mrtvolu.

Uštvané děti i rodiče

Letní prázdniny v USA nabíhají postupně od konce května a děti se do lavic vracejí zase týden po týdnu zhruba od poloviny srpna. Jde o hektické období, kdy se najednou po třech měsících prázdnin řeší rozvrh a odpolední aktivity, školní autobusy jsou tradičně zpožděné a na silnicích se tvoří zácpy, protože do některých škol musejí děti dopravit rodiče jedině sami.

„Před začátkem školního roku minimálně tři dny nespím, jen ta organizace aktivit, gymnastika, piano, keramika nebo basketbal, to je prostě šílené,“říká mi Sherri, matka tří dětí od věku 6 až 12 let, a nasadí přitom zoufalý výraz.

Američtí rodiče totiž chtějí, aby děti zkusily úplně všechno bez ohledu na své schopnosti a časové možnosti. První týdny školy jsou tak doslova narvané novými aktivitami. Naštěstí je vyčerpaní rodiče a uštvané děti začnou postupně vypouštět. Pak se vše uklidní a zajede do reálných kolejí. Zůstane pak většinou jen to, na co jsou schopnosti, peníze a čas.