Tleskalo se samohybu i klubíčkům
Poezie lan, roztodivných samohybů a silové akrobacie. Ať už si diváci 19. ročníku festivalu Letní Letná vybrali kteroukoli ze tří zahraničních produkcí, zažili neobvyklý večer.
Velice různorodě se letos organizátorům pražského novocirkusového festivalu Letní Letná podařilo sestavit nabídku zahraničních hvězd. Do Prahy dorazily soubory ze Švédska, Francie a Španělska.
Cirkus Cirkör – Knitting Peace 90%
Devět let uplynulo od chvíle, kdy švédský soubor Cirkus Cirkör poprvé uvedl v Letenských sadech tehdy čerstvou novinku Knitting Peace. Nedávno obnovený kus přivezl i letos. Doba se změnila a možná i nároky diváků, které zde do té doby sytily další špičkové i méně zdařené produkce zahraničních novocirkusových souborů. Nabízela se tedy otázka, zda tehdy vychvalované dílo obstojí i dnes.
Odpověď je jasná – obstojí. Soubor okolo režisérky Tilde Björfors vytvořil nadčasovou show, která by se dala považovat za reklamu na nový cirkus. Vedle vynikajících akrobatických výkonů totiž tento magický kus podobně jako použitá příze a lana omotává skvělá hudba a měkké, nafialovělé nasvícení.
Knitting Peace je totiž dílo se specifickou poezií: na první pohled křehké a poetické, zároveň však stojící na základech pevných podobně jako jistota jeho aktérů. Tyto dvě roviny se organicky prolínají, aby vytvořily neopakovatelný zážitek s poselstvím o neutuchající snaze překonat se a dosáhnout zdánlivě nedosažitelného (třeba uplést mír). Tedy poselství, které nikdy nezestárne.
Johann Le Guillerm – Terces
50%
Zcela jiného zážitku se dočkalo publikum francouzského hračičky Johanna Le Guillerma. Umělec, který přes dvacet let pracuje na svém „výzkumném“projektu, pojal show jako přehlídku dosud prozkoumaných cest. Nabídl především velké množství nejrůznějších bizarních strojů, podivných hejblátek, která se pohybují na principech setrvačnosti, gravitace a rovnováhy.
I když ne vše se vždy povede přesně načasovat, publikum pak – jako nečekaná pointa – výsledný pohyb stroje překvapí. A když potleskem odmění samohyb, který bez lidské přítomnosti pomalu prokodrcá manéží jen na základě přelévající se vody, je to až pitoreskní situace vycházející z nekonečné imaginace tohoto umělce.
Vrcholem večera je závěrečné skládání složitých konstrukcí pomocí bezpočtu stejných hranolů. Číslo nepostrádá švih a gradaci, která chybí jednomu z těch předcházejících – stavění z knih se bohužel neskutečně táhne. Scénka s ulitou pak naplno ukáže, kde má Le Guillermova show limity – zatímco hraje hudba, umělec v ulitě pluje prostorem jako na lodi uprostřed magické hladiny. Teprve (a jedině) v tomto momentu se před diváky odehrává skutečné divadlo, do té doby jde jen o – jakkoli zábavnou – veletržní přehlídku.
Companía de Circo „eia“–
NUYE 75%
Zdaleka nejstandardnější show tak ze zahraničních hvězd přivezli Španělé Companía de Circo „eia“. Úvodní scénka využívající tajů černého divadla navíc maně vzdá hold naší letos zesnulé legendě žánru Jiřímu Srncovi. Soubor dále vtipně pracuje se stínem a optickým klamem, který hra světla a tmy dokáže způsobit.
Ke slovu se dostane i klasický nový cirkus. V kontrastu s lany, koloběžkou či kolem cyr wheel, tedy pomůcek, které využíval Cirkus Cirkör, si však Companía de Circo „eia“vystačí především sama se sebou.
Skoky, přemety, lidské pyramidy, to vše jen za pomoci silové akrobacie. NUYE jdou ve výkonech doslova na dřeň akrobatického řemesla a připomenou tak i tvorbu tuzemských Losers Cirque Company. S tímto týmem mají Španělé shodný i nakažlivý zápal a potřebný smysl pro nadsázku, díky němuž plyne večer v příjemně pohodové atmosféře.