Vyplňovat daně není nutné každý rok
Pirátský ministr Šalomoun se pustil do boje s byrokracií. Daňové přiznání by se podávalo jen v případě změn. Firmy by nemusely sestavovat plán dovolených.
Pevně doufám, že záležitost s panem Mlejnkem už odezní a vláda se bude věnovat agendám, kterým má.
Sedí se mi vzadu dobře, mám tam dobrý výhled. Navíc jsem i mezi místopředsedy, sedím vedle Olgy Richterové.
Ministr pro legislativu Michal Šalomoun (za Piráty) připravuje antibyrokratický balíček, který má ve dvou fázích zjednodušit život firmám, živnostníkům i zaměstnancům. Změny by se dotkly také daňového přiznání, které všichni známe jako „růžový papír“. „V něm se hlásí každý rok to samé a nabízí se, jestli by se to nemělo dělat jen tehdy, když dojde k nějakým změnám,“řekl v rozhovoru pro MF DNES ministr Šalomoun. V něm se vyjádřil také k aktuální kauze kolem šéfa civilní rozvědky.
Vláda neshledala důvody k odvolání šéfa civilní rozvědky Petra Mlejnka z funkce. Přesvědčil vás, že je mužem na svém místě, a to i s kontakty na klíčového obviněného v korupční kauze Dozimetr Michala Redla?
Jednání vlády bylo neveřejné, důvěrné, takže já vám k tomu zopakuji opravdu jen ten výstup, a to, že jsme opravdu neshledali důvody k jeho odvolání.
Pirátští zástupci před jednáním vlády požadovali vysvětlení celé kauzy. Měli pochybnosti právě kvůli kontaktům Petra Mlejnka na obviněného Michala Redla. Můžete tedy alespoň říct, zda v tomto směru bylo na vládě všechno vysvětleno?
Bylo to vysvětleno v dostatečném režimu tak, aby vláda přijala rozhodnutí, jaké přijala.
Neočekáváte tedy, že by kauza měla nějaké další pokračování?
Doufám, že na vládě už se budeme věnovat něčemu jinému než jen této věci.
Ve vládě jste za Piráty. Pořád v ní chcete být, když koaliční partner má neustále nějaké potíže a na vládu to dopadá jako na celek?
Vláda má úkol vyvést zemi z energetické krize a v tomto ohledu se nemůže vzdát. Pevně doufám, že záležitost s panem Mlejnkem už odezní a vláda se bude věnovat agendám, které má.
Dobře, pojďme tedy k vaší agendě. Firmám a živnostníkům chcete ulevit od administrativní zátěže. Co přesně připravujete?
Po dohodě s podnikatelskými svazy nebo hospodářskou komorou připravuji balíček pracovně nazvaný antibyrokratický balíček číslo jedna, který by měl podle mého původního záměru zrušit podnikatelům ty povinnosti, které jsou pro ně zbytné, a tudíž zatěžující. Samozřejmě neznamená to, že by byla zrušena povinnost platit daně (smích).
Co to tedy bude znamenat?
Oblasti, kterých se to týká, jsou napříč ministerstvy. Bylo identifikováno asi dvacet třicet jednodušších věcí, které by šly optimálně zrušit nebo nahradit něčím vhodnějším. Složitější věci bude řešit antibyrokratický balíček číslo dva, který na ten první bude navazovat, ale bude vyžadovat širší diskusi.
Co konkrétně by tedy mělo být mezi těmi dvaceti až třiceti položkami, které by mohly být zrušeny v první fázi?
Tak třeba zaměstnavatel má povinnost vypracovat jakýsi plán dovolených. On ten plán vypracuje, ale pak se jím v podstatě nemusí řídit, takže třeba povinnost zpracovávat plán dovolené by se mohla zrušit. Další věcí by mohla být třeba povinnost uvádět každý rok účel, proč jste dal registrační značky do depozitu. Přitom to ani moc nikoho nezajímalo. Zavedení této povinnosti mělo řešit problém jen s autovraky. A do třetice, ale to nevím, jestli právě toto se objeví už v tom balíčku číslo jedna, je zúčtování daně. Zaměstnavatel ho dělá pro zaměstnance na takovém tom známém růžovém papíru. I v tomto případě se hlásí každý rok to samé. Nabízí se, jestli by se to nemělo dělat jen tehdy, když jsou nějaké změny.
Kdy by se živnostníci a podnikatelé mohli dočkat změn?
Na vládu by antibyrokratický balíček číslo jedna měl jít do konce srpna. Poté na tom začnou pracovat ještě různá ministerstva, což by znamenalo, že paragrafované znění bychom mohli mít do konce roku. Do parlamentu by se to mohlo dostat na jaře příštího roku. Účinnost by tedy teoreticky mohla být od 1. ledna 2024. Ale podotýkám, v současné době s ohledem na energetickou krizi to není žádná vládní priorita.
Pojďme na další téma vaší agendy. Česko má dlouhodobě problém s přijímáním unijní legislativy. V žebříčcích se umisťujeme na chvostu Evropy. Proč s tím máme takový problém?
To je jednoduché, stejně jako spousta dalších zemí máme problém s tím, že legislativu nestíháme přijímat v termínech, ve kterých máme. Záleží, jakou optikou se na to díváte. Obecně platí, že pokud se skluz týká jednoho procenta věcí, tak to takový problém není. Když jsme přebírali vládu, tak to bylo zhruba 2,5 procenta, což už je trochu děsivější. Nicméně, když se na to díváte optikou uložených pokut, tak si Česko vede docela zdařile. Historicky jsme před 10 lety dostali jednu pokutu za řízení, na které jsme se trochu vykašlali. Ale ostatní státy dostávají pokut mnohem více.
V jaké fázi jsou aktuální řízení, která proti nám Evropská komise vede?
Nejvíce nám hrozila pokuta kvůli zákonu o videoplatformách online. Tam jsme ve skluzu oproti unijnímu termínu asi o rok a deset měsíců. V červenci naštěstí zákon schválila Sněmovna a posléze to i 10. srpna prošlo Senátem. A včera mě informoval vládní zmocněnec, že posílal oznámení Komisi, ať ještě žalobu nepodává, že už to máme schválené. Čeká to jen na podpis prezidenta a posléze to vyjde ve sbírce zákonů. Komise už sice v tomto případě rozhodla o podání žaloby, ale ještě ji nepodala. A to je klíčové, protože v momentě, kdyby ji podala, tak už by nás pokuta neminula. Ale věřím, že teď už to neudělá.
Jaká ta pokuta v tomto případě měla být?
Kolem osmdesáti milionů korun zhruba.
Komise vede proti Česku celkem 19 řízení kvůli průtahům s unijní legislativou. Jaká pokuta státu hrozí?
V tom nejpesimističtějším scénáři, kdybychom se na všechny transpozice vykašlali, tak se bavíme zhruba o dvou miliardách korun. Za každé řízení hrozí pokuta hrubým odhadem od 100 do 200 milionů. Ale to se nestane.
A přijímání jaké unijní legislativy nyní hoří nejvíc z hlediska pokut?
Nejvíce jsme potřebovali schválit zákon o videoplatformách a zákaz jednorázových plastových výrobků. To už se v uplynulých měsících naštěstí podařilo. Dále hrozí riziko v případě zákona o vnitrozemské plavbě a směrnice o nekalých tržních praktikách (zákon o významné tržní síle), které stále leží v určitých fázích projednávání ve Sněmovně.
Pojďme dále. Česko možná bude brzy moci uvalovat národní sankce za závažná protiprávní jednání v mezinárodních souvislostech na jednotlivce i další subjekty mimo sankční seznam Evropské unie. Předpokládá to vládní návrh zákona, který v prvním kole podpořila i Sněmovna. Co to bude znamenat?
Slangově jde o takzvaný Magnitského zákon (ruský právník a disident, zemřel ve vězení – pozn. red.). Měli jsme ho v programovém prohlášení ještě předtím, než vypukla válka na Ukrajině. Často se s ní spojuje, ale neomezuje se pouze na ni. Ve zkratce jde o to, že demokratické země už nechtějí pouze přihlížet tomu, jak se ve světě cíleně porušují lidská práva. Někteří lidé na tom vydělávají peníze, za které si pak užívají luxusu v západních zemích. A my jsme tomu doposud jen přihlíželi. To se nyní změní.
Nepostihují už takové lidi sankční seznamy Evropské unie?
V současnosti existují dva sankční režimy. Mezinárodní sankce uvalené Radou bezpečnosti OSN a pak také sankční režim Evropské unie. Magnitského zákon řeší to, že pokud se Česku nepodaří prosadit některé jím navrhované lidi na evropský sankční seznam, tak si je napíše na národní seznam. A to třeba kvůli tomu, kdyby tu ti lidé měli nějaké majetky a hrozilo by, že než se zařadí na evropský seznam, tak je někam odkloní. Takto jim může být majetek zmrazen rychleji.
Kdo bude v konkrétních případech rozhodovat, koho na národní seznam zařadit?
Zařadí je vláda svým rozhodnutím, přičemž podklady bude zpracovávat ministerstvo zahraničí ve spolupráci se zpravodajskými službami a některými dalšími ministerstvy.
A máte představu, o jaké typy lidí se bude jednat?
Podobné osoby, které jsou už nyní na sankčních seznamech EU. Typově půjde třeba o lidi, kteří umožnili vznik separátních polostátních útvarů v Luhansku. Jsou to představitelé jejich vlád či také poslanci ruské Státní dumy, kteří umožnili mezinárodní uznání těchto útvarů. Samozřejmě se v první řadě budeme pokoušet dané osoby dostávat na sankční seznam EU, ale pokud to nedopadne, tak je napíšeme na národní seznam.
Jaké sankce budou připadat v úvahu?
Stejné sankce jako na mezinárodní úrovni. Nejčastěji jde o zmrazení majetku či vyloučení lidí z veřejných zakázek. A pokud se bude jednat o cizince, je tu i možnost jejich vyhoštění.
A kromě zmrazení, bude možné zabavený majetek i prodat?
Ano, to zákon umožňuje. Pokud někomu něco zmrazíte, tak se o to musíte starat. Stát si může za správu majetku nárokovat tři procenta z jeho hodnoty. Ale u některých věcí je jejich udržování náročné. Zákon tedy umožňuje daný majetek prodat a následně mít zmrazené peníze v úschově.
O kolik lidí se zhruba bude jednat?
Odhadem to budou jednotky nebo menší desítky osob.
Na závěr máme dvě odlehčenější otázky. Před kariérou ministra jste působil jako advokát s praxí v Třebíči a Moravských Budějovicích. Jak velkou změnou pro vás bylo přijetí ministerského postu v Praze? A nelitujete?
To nejde vůbec srovnávat. Nastupoval jsem v úplně jiné době. Mysleli jsme si, že vyřešíme covid a pak už budeme řešit koncepčně něco zcela jiného. Místo toho přišla válka na Ukrajině a primárně tak teď řešíme energetickou krizi. Ale nelituji toho, nemám na to ani moc čas. Profesně je to zajímavá výzva.
A jak se vám líbí ve Sněmovně? Předseda SPD Tomio Okamura už při úvodní schůzi s novou vládou dost výrazně upozorňoval, že jste první ministr, který sedí až vzadu ve druhé řadě, protože na vás ve vládních lavicích nezbylo místo...
Sedí se mi tam dobře (smích), mám tam dobrý výhled. Navíc jsem i mezi místopředsedy Sněmovny, sedím hned vedle Olgy Richterové.