Asie: města se potápějí
Bangkoku, Jakartě nebo Ho Či Minovu Městu hrozí voda. Ale co s tím?
Voda je pro lidstvo požehnáním, ale občas může být i prokletím. To když je jí najednou všude moc. To druhé v posledních letech platí zvláště pro některá bobtnající megaměsta jihovýchodní Asie ležící na mořském pobřeží. Jedná se třeba o thajský Bangkok, indonéskou Jakartu či vietnamské Ho Či Minovo Město (dříve Saigon), popřípadě o filipínskou Manilu.
Probíhající klimatická změna je jen jednou z příčin každoročních velkých záplav v těchto přelidněných městských centrech. Nejen to – tato města se také pomalu propadají a potápějí. K tomu zase přispívá nadměrná výstavba robustních těžkých budov, všudypřítomný beton, nedostatek zeleně a také dřívější nadměrné čerpání podzemních vod.
Každý rok je to stejné, ba horší: když přijde monzun, přecpaná města jihovýchodní Asie se během pár hodin ocitnou pod vodou, odvodňovací systémy nestačí přívaly pojmout, voda pak nemá kam se vsáknout, protože velké plochy pokrývá neprostupný asfalt a beton. Z měst se stávají obří vany, které se nedají vypustit.
„Ještě před patnácti lety jsme tu měli uzavřené jezírko, ve kterém místní pěstovali krevety,“stěžoval si v listu Bangkok Post Somneuk Atipanyo, opat předměstského buddhistického kláštera na jižním okraji thajské metropole. Dnes v těch místech bijí do pobřeží mořské vlny. „Tenkrát nebylo moře tak blízko, postupně však zabralo celou oblast a lidé se museli stěhovat jinam,“dodal. K jeho klášteru se dnes dostanete jedině lodí a před definitivním spláchnutím vlnami chrání stavbu masivní betonová zeď.
Budoucnost s rizikem
Podobných stížností uslyšíte v jihovýchodní Asii řadu. Voda, která byla celá staletí hnací silou rozvoje tamních měst, je dnes pomalu škrtí a topí. Navzdory maximální snaze úřadů zpomalit nápor vody provizorními bariérami a novými čerpacími stanicemi se to nedaří. Voda vítězí ve všech směrech a pomalu si pro sebe ukrajuje další a další kousek souše. Delty velkých řek v jihovýchodní Asii jsou tak trvale vystaveny riziku ztráty dalších a dalších ploch půdy.
Během bouřkového období voda útočí ze všech stran – z řek, z nebe v podobě silných srážek a také z moře. Následky bývají zničující, vedle značných ekonomických škod i časté ztráty na životech. Podle expertů jsou dnes vyhlídky pro četná pobřežní města mnohem horší, než se před třemi desetiletími
předpovídalo. Součástí toho všeho je i další nečekaný problém – rostoucí nedostatek pitné vody.
Postižené městské aglomerace se často tváří, jako by se jich to moc netýkalo: pokračují v rychlé urbanizaci a růstu. Budují další a další věžáky, byť musí vědět, že riskantní situace se tím jen umocňuje. Ekonomický význam zmíněných měst pro prosperitu příslušných zemí je obrovský. Bangkok a Jakarta představují zhruba polovinu celkové produkce svých zemí, Ho Či Minovo Město pak asi čtvrtinu vietnamské výroby.
Invaze slané vody ničí farmářům úrodu i pitnou vodu a nedává jim jinou možnost než pole opustit a hledat štěstí ve velkoměstech. Tím se pochopitelně problém dále nafukuje. Působí to celé jako začarovaný kruh.
Nechat vodu projít?
Letos v březnu publikovali odborníci v Geophysical Research Letters zprávu o poklesech pobřežních měst ve světě. Na špičce nelichotivého seznamu se skvěla megaměsta z jihovýchodní Asie, úplně nejvýš pak Jakarta. Některé její oblasti klesají o centimetr za rok, jiné dokonce o dvacet centimetrů. Čtyřicet procent plochy města je už pod hladinou moře.
Každoročně se zhoršující záplavy Bangkoku, Ho Či Minově Městě i filipínské Manile jsou pak předzvěstí věcí příštích. Existují černé předpovědi, podle nichž budou do roku 2050 centra těchto měst trvale polozatopená.
Jakartu nebo Bangkok zaplavuje velká voda už celá staletí. Jakarta stojí na měkké půdě uprostřed delty třinácti řek, Bangkok se nachází v záplavové oblasti. Dříve se Bangkok uměl se situací vypořádat promyšlenou sítí vodních cest, ty sice většinou fungují dodnes, ale už zdaleka nestačí. Časy se totiž změnily.
Vědci jsou si už prakticky jisti, že z největší míry za tím stojí změna klimatu. Vlády a městské úřady reagují na rychle se měnící podmínky tápavě a většinou pozdě. Experti tvrdí, že řešení existují, brzdí je ale nedostatek financí, neakceschopnost politiků i mizerná legislativa. Jedno je nicméně jisté – čím později se města rozhoupají, tím to bude dražší a horší.
Padají různé nápady, občas i divné. V Bangkoku navrhují někteří architekti inovativní řešení, s jejichž pomocí by se 15milionová megapole vyrovnala s dopady záplav a stoupající mořské hladiny. Princip spočívá v tom, vodu nezadržovat, nebojovat s ní, ale nechat ji projít.