Tak kdy vypukne třetí světová válka?

Otázka v titulku možná působí trochu nepatřičně, na druhou stranu ani po smrti následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este nikdo nečekal první světovou válku. A podobným spouštěčem by se mohla stát agrese Ruska na Ukrajině. Jak by k tomu mohlo dojít? Jednoduše, Rusové již rozpoutáním konfliktu zpochybnili mezinárodní řád, který budoval Západ v čele se Spojenými státy od roku 1945. Strukturu pravidel a institucí, které měly co nejvíce vytěsnit „nespravedlivou“sílu z řešení sporů mezi státy.

Teď však Rusko únorovým útokem na Ukrajinu přišlo s „pravěkým“řešením – za všech okolností musí platit právo silnějšího, který si může urvat, co chce. Jinými slovy: malé státy na hranicích velmocí bez ochrany aliancí typu NATO by v podstatě neměly žádnou šanci.

Co to má společného s třetí světovou válkou? Podobných vlků v mezinárodní politice tiše čeká na ukázku slabosti a neochoty Západu bránit svůj řád hned několik. Na okamžik anarchie, kdy se bude přeskupovat moc.

Západ proto musí na Ukrajině ukázat, že je jí ochoten pomoci zadržovat expanzi Moskvy. Ne proto, že by šlo o dokonalý režim, ale proto, aby potvrdil platnost svých pravidel. Pokud by Rusko dostalo možnost svého souseda rozporcovat a získat větší část jeho území, mohlo by jít o první krok ke třetí světové válce.

Stačí se podívat na Tchaj-wan, který nedávno navštívila šéfka americké Sněmovny Nancy Pelosiová. Čínu, která chce ostrov ovládnout, to rozčililo doběla a odpověděla vojenským cvičením. Aby ukázala, že ho je schopná dobýt vojensky, i kdyby mu Američané pomáhali. Současně vypálila několik raket do blízkosti Japonska, aby ho varovala před pomocí Tchaj-wanu.

Tady by už nešlo o válku obra s menším státem, tady by se Američané i Evropané přímo střetli s Čínou, což by hrozilo jaderným konfliktem. Západ si totiž nemůže dovolit ztratit zemi, kde se vyrábí většina klíčových čipů nejen do aut.

Na šanci čeká také šíitský Írán, kde mimochodem nedávno jednal Vladimir Putin. Láká ho expanze na Blízkém východě. Nejen v Iráku a Libanonu. Pak by hrozil potenciální střet s Izraelem a sunnitskými spojenci USA.

Paradoxně čeká i Turecko. Kdo mu nabídne víc. Jako člen NATO sice spolupracuje se Západem, ale současně pokukuje po ziscích území v Sýrii a po plynových a ropných polích ve Středozemním moři, což vyvolává tření nejen s Řeckem, které si na ně činí nárok, ale i s celou EU. Kdyby Západ začal po válce na Ukrajině krvácet, je otázkou, jakou stranu by autokratický sultán Erdogan nakonec zvolil.

Třetí světové válce nahrává i doba – covidem rozvrácené ekonomiky, narušené dodavatelské řetězce, obří inflace, obava z růstu cen energií a potravin.

Velkou nejistotu vyvolává hlavně Čína. Země se totiž dostala mezi supervelmoci, má moderní armádu. Jenže současně se teď příliš nedaří její ekonomice, kterou dusí neustálé uzávěry kvůli covidu, a komunistický vůdce Si se přitom chce stát druhým Mao Ce-tungem.

Autoritativní státy podobné situace řeší expanzí. Je tak na Západu, aby upevnil svá spojenectví v Evropě i Pacifiku proti revizionistickým mocnostem a jako na začátku studené války je zadržoval. Bohužel se přitom nesmí ohlížet na to, zda spolupracuje s demokraty. Musí jednat pragmaticky, aby udržel svůj řád, alternativou je dočasná anarchie v mezinárodních vztazích a přeskupení moci, které by s sebou přineslo nepřehledné prostředí, v rámci něhož by se mohla klidně ztratit ta Evropa, kterou teď známe.