Opět znárodňování, jako v 50. letech

Vrámci protiruských sankcí byl zmrazen i některý majetek ruských občanů a společností. Nadále však zůstává jejich vlastnictvím, byť mají nakládání s ním omezeno. Ozývá se volání po jeho zabavení a darování Ukrajině.

U nás ale nemůže vláda znárodnit majetek z politických důvodů. Protože bylo zabavování majetku spojeno s nacistickou (arizace) i stalinskou (socializace) totalitou, bylo po roce 1989 demokratickým důsledkem, že Listina základních práv a svobod umožňuje vyvlastnění majetku jen ve veřejném zájmu a za náhradu, která je v čase a místě obvyklá, tedy tržní cena. Dále je přípustné zabavit majetek jen jako trest v trestním řízení (propadnutí majetku či věci).

Není možné zabavovat majetek jen proto, že je vlastník občanem státu, s kterým vláda politicky nesouhlasí. My nejsme s Ruskem ve válce. A vláda nemá právo válku vyhlásit – válku vyhlašuje prezident republiky na základě usnesení obou komor parlamentu o vyhlášení válečného stavu. Ale nic takového se nestalo.

Dnes znárodnění majetku z politických důvodů není možné. I kdyby se akceptovalo, že může být ve veřejném zájmu zabavit majetek cizincům, vždy je nutné poskytnout náhradu. A potom takový krok nemá logiku. Proč by stát zabavoval majetek, který nepotřebuje, a zatěžoval se jeho správou, když by musel vlastníkům vyplatit jeho tržní hodnotu? Stát by tím nic nezískal.

Znárodňování majetku nemůže být zavedeno obyčejným zákonem, protože ochrana vlastnictví a povinnost poskytnout náhradu při vyvlastnění má ústavní zajištění. A vládní koalice neovládá většinu poslanců a senátorů pro ústavní změnu.

Navíc je taková ústavní změna ohrožením všech, kteří vládě oponují. Umožní-li se zabavovat majetek bez náhrady cizincům, protože mají určitý politický názor či jsou jen občany určitého státu, aniž by byli odsouzeni za nějaký trestný čin, je jenom otázkou času, kdy by vláda chtěla uplatnit totéž oprávnění i vůči svým domácím odpůrcům. Vždy se najde argument, že někdo rozvrací společnost, podporuje temné živly (odpůrce vlády) a kazí budování světlých zítřků podle moudrých plánů vlády. A když jej nemůžeme odsoudit, alespoň mu sebereme jeho věci a vystěhujeme ho z bytu. Ale to už jsme zpět v 50. letech minulého století!