Ogrodníková: Medaili mi neukradnou
Nikola Ogrodníková svou disciplínu charakterizuje slovy: „Oštěp je hledání.“Proto se stále snaží objevovat ideální techniku, váhu, počet kroků v rozběhu, veškeré možné detaily nutné k předalekým hodům.
Včera zvládla na evropském šampionátu v Mnichově kvalifikaci, byť si představovala lepší výkon než 57,82 metru. Pokud chce zítra ve finále napodobit stříbro z předchozího ME v Berlíně 2018, musí přidat. A žena, která právě oslavila 32. narozeniny, na medaili cílí. „I proto na sobě cítím trochu tlaku,“říká.
Tehdy, v srpnu 2018, stála po svém životním závodě na berlínském stadionu zabalená do vlajky, na copech mašle v barvách trikolory a dojatě se svěřovala: „V životě jsou před nás kladeny překážky a my je musíme překonávat, jít pořád dál. Já přes ně přeběhla až sem.“
Před čtyřmi lety si vychutnávala sezonu s velkým S, kdy se z atletky v ústraní proměnila v českou hvězdu. „Prožívám jeden velký sen. Snad je to odměna za předchozí protrápené roky,“říkala v Berlíně.
Trápení ji však čekalo i v letech následujících. Na vrcholných akcích se vícekrát výrazněji neprosadila. „Myslím ale, že jsem měla i potom některé sezony dobré,“tvrdí. „V porovnání s Berlínem mám teď víc kil, jsem silnější a rychlejší. Jeden rok máte třeba lepší nohy, ale zároveň se snažíte přicházet i na nové věci v technice. Nejde ustrnout, musíte se vyvíjet,“vysvětluje.
Zkraje letošní sezony proto zkusila změnit rozběh a krokový rytmus. Kýžený efekt se ale nedostavil. Naopak přišel pokles.
A tak se Ogrodníková před mistrovstvím světa v Eugene vrátila ke dřívějšímu schématu.
„Taky jsem byla často nemocná, letos už jsem dvakrát prodělala covid, měla jsem úpal. Všechno mi stálo v cestě, nebylo to ideální. Letošek asi budu muset přetrpět. Pořád čekám na dobrý hod. I když si myslím, že na tom nejsem blbě.“
V mezidobí oddělujícím Berlín 2018 od Mnichova 2022 dvakrát vyměnila kouče a našla si i nového přítele, hokejistu Petra Vránu.
Co by však měnit nechtěla, je cesta na stupně vítězů. „Obhajuji medaili z Berlína a nenechám si ji tu ukrást. I když sezona není kdovíjaká, je to vždy jen o jednom hodu. Věřím si. I z vody se dá vařit.“