Gigalákadlo. Ranvej, či továrna na baterky?
Je to už víc než čtvrt století, kdy na sebe Plzeň přitáhla pozornost dechberoucí investicí. Na rodící se průmyslovou zónu Borská pole se jí podařilo přilákat japonský Panasonic s výrobou televizorů pro velkou část Evropy. Plzeňský závod byl tehdy pro koncern největší mimo Japonsko a za prvních deset let investoval v Plzni čtyři miliardy korun. Dnes region poutá pozornost znovu – na nedaleké letiště Líně zvažuje příchod koncern Volkswagen se strategickou továrnou na baterie do elektromobilů. O čtyři miliardy nebo spíš víc jde znovu, tentokrát ovšem v eurech. Ale nebudí to tak všeobecné veselí jako tehdy.
Proti se postavili letci z dnešního areálu, kteří mají přijít o zázemí, a také veřejnost a část politiků, hlavně představitelé okolních obcí. Je totiž jiná doba a jiné poměry. Tehdy, na začátku 90. let, se hroutila plzeňská Škodovka a politici se snažili sehnat práci pro lidi, kterým hrozilo, že o ni přijdou. Dnes jsou v kraji desítky nových továren, montoven, pro které zaměstnance sehnat nejde. A ne úplně dobré zkušenosti s jejich existencí, vlivem na okolí, s přílivem zahraničních dělníků a s kulturou agenturního zaměstnávání vedou hlavně místní lidi k obezřetnosti.
Vláda už schválila přípravu a výstavbu strategického podnikatelského parku Plzeň-Líně v areálu s rozlohou 400 hektarů. Majitelem je ministerstvo obrany, které by pozemky mělo převést na Plzeňský kraj jako koordinátora a zřizovatele parku. Bude třeba zdemolovat letištní infrastrukturu a vytvořit novou pro strategickou rozvojovou zónu. Náklady se odhadují na devět miliard korun v následujících čtyřech letech. Projekt má posloužit i jiným zájemcům než z automobilového průmyslu. Ale hlavní lákadlo je zřejmě zájem Volkswagenu, který vybírá mezi Českem, Maďarskem a Polskem. O tuhle nevěstinku bude mela.
Zóna na bývalém letišti u Plzně má pár sporných bodů. Jednak musí armáda říct, že půldruhakilometrovou ranvej, na kterou kdysi dosedaly migy, opravdu nepotřebuje. Dále je tu spor ministerstva obrany s firmou, jíž kdysi areál pronajalo na 99 let a už dlouho se s ní o platnost té smlouvy soudí. A objevil se i problém s dostatkem vody, kterou takzvaná gigafactory koncernu Volkswagen ke svému provozu potřebuje.
Z důvodů, proč Česko nemusí být v soutěži favoritem, se objevuje ještě jeden – škodí nám prý pověst země s legislativou nevstřícnou k rychlé výstavbě. Jako výhoda se naopak jeví blízkost Německu a dálnici D5, ale třeba i zdroje lithia v Krušných horách na hranici s Německem.
Studii k projektu zadal před pár lety Plzeňský kraj a celý záměr stále podporuje. Technické okolnosti vyřešit určitě jde, zvlášť s vládní podporou v zádech. Nájemce na letišti jde vyplatit, vodu přivést pořádnou trubkou, pro leteckou záchranku najít jiný prostor, který může být mnohem menší. Ale pořád zůstává potíž se zaměstnanci – a má jich být údajně přes čtyři tisíce. Dnes tu prostě nejsou. Že to nebudou čtyři tisíce inženýrů, je nad slunce jasnější. Panasonic ve své době přinesl také technologickou špičku, ale většina zaměstnanců dělala u pásu po zaučení. Kdyby to byla jen polovina zmíněného množství, desetinásobně přečíslí sousední vesnici a přiblíží se počtu obyvatel Líní, podle nichž se zóna jmenuje.
Jak tahle věc dopadne, se zřejmě dozvíme v řádu měsíců. Pokud armáda letiště pustí, zóna tu asi vznikne bez ohledu na volbu koncernu Volkswagen. Jestli je to pro region opravdu důležité a přínosné, je velmi sporná věc, jisté ale je, že pro vesnice a města v okolí, i kdyby jim ucpali chřtán zlatem, je to podobné, jako když vedle vaší chaty v osamělém koutě přírody vyroste bytovka a nemáte sebemenší šanci na tom něco změnit.