Skřítek, který nestárne. A Slovácko se tlačí do Evropy
Když je sám a všude kolem ticho, občas ho pohltí melancholie. Milan Petržela dobře ví, že se pomalu blíží konec. Však mu táhne na čtyřicet. „Ale jakmile si v kabině zavážu tkaničky, zase se nastartuju.“A jak!
Na pravé straně hřiště pendluje jako rychlovlak. Tahá míče kupředu, kličkuje, nabíhá si, stíhá se vracet. Jako ve čtvrtek, kdy mu stadion v Uherském Hradiště při střídání srdečně aplaudoval. Gólem a hromadou poctivé práce pomohl rozcupovat AIK Stockholm, takže Slovácko po vítězství 3:0 vyhlíží historickou premiéru ve fotbalových pohárech. Stačí nepokazit odvetu a dveře do Konferenční ligy se otevřou.
„Zahrát takový zápas v devětatřiceti, to se jen tak nevidí,“smekl trenér Martin Svědík.
Své veterány si hýčká. Kapitán Kadlec je ročník 1984, všestranný Kalabiška 1986, o Petrželově věku jsme mluvili. Ve čtvrtek se stal nejstarším střelcem Konferenční ligy, překonal totiž Roye Chipolina, kapitána Lincoln Red Imps z Gibraltaru. Petrželovi bylo 39 let a 60 dní.
Mimochodem, vůbec nejstarším střelcem v evropských pohárech je norský stoper Daniel Berg Hestad* z Molde, jenž skóroval 98 dní po čtyřicátinách. Že by ho Petržela zkusil nahánět? Proč ne? On je div přírody.
„Asi to mám v genech. Přijdu na hřiště, stoupnu si na křídlo, vezmu míč a běžím.“Zatímco jeho vrstevníci už na fotbal koukají z gauče a nijak zvlášť se netrápí tím, že se jim kulatí bříško, Petrželovy zážehové motory jsou stále v procesu. Svaly se netrhají, tělo poslouchá a jedenáctka na zádech svítí. Proti ošidnému soupeři ze Švédska si dělal, co se mu zlíbilo. I když si to zprvu nechtěl přiznat, pomohlo mu, že ho trenér Svědík o víkendu šetřil. O to byl svěžejší na pohárové předkolo.
Ve 28. minutě nejprve prudce zasprintoval, načež v šestnáctce zpomalil a počkal si, až ho najde parťák Holzer: nápřah slabší levačkou a gól. Před pauzou si dali repete a Petržela v náběhu napálil břevno.
Býval to rošťák, kterému nebylo nic svaté. Trenéry provokoval laxností, bránit se mu nechtělo. Však mu velký fotbal málem utekl. Štvaly ho řeči, že je mrňavý, tak šel jako vyučený automechanik pracovat k tátovi do dílny. Nebýt drnovického trenéra Mazury, který v něm znovu probudil zápal, žádný příběh o Petrželovi byste dneska nečetli.
Ne všechno se dalo zakrýt jeho excelentní dynamikou. Jako mladý se neuplatnil ve Spartě, z Německa prchnul po roce. Osudové mu byly jiné adresy. S Plzní získal čtyři tituly. Když mu v létě 2019 oznámili, že potřebují omladit, ranilo ho to. Necítil se jako důchodce, tak se vrátil domů, do Slovácka. Tady začínal, tady skončí a jeho dres zarámují do klubové síně slávy. Svou dlouhověkostí zůstane inspirací. Taky legendou, která zatím v kabině dělá stejně poťouchlé fóry jako hráči, kteří by mohli být jeho syny. Stále bude Milánkem, protože jak je postavou spíš skřítek, hodí se k němu zdrobnělina. Zůstane i rekordmanem. V samostatné české lize odkroutil 454 zápasů, nejvíc ze všech. Nezadržitelně se blíží k absolutnímu číslu 465, které drží reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý. Pokud ho nepřekoná na podzim, tak na jaře určitě.