Naši kulturu podpoříme
PRAHA Dvojka kandidátky koalice Spolu v Praze Jiří Pospíšil chce v hlavním městě trvalé sídlo pro muzeum totalitních režimů. Místní kulturní instituce podle něj bojují s nižší návštěvností, která se stále nedostala na předcovidovou úroveň.
O kultuře se často říká, že je to zbytná věc. Jakou budoucnost předpovídáte české kultuře teď, když čím dál více lidí sužuje vysoká inflace a dopady energetická krize?
Souhlasím s vámi. Dnes je nutné primárně řešit sociální problémy občanů, vyplývající z energetické krize. Zároveň bychom ale nikdy neměli rezignovat na podporu české kultury, protože jak už kdysi řekl Jan Mládek: „Přežije-li kultura, přežije národ.“Myslím si, že odpovědná politická reprezentace by měla i v těžkých dobách najít prostředky na podporu české kultury. Prioritami našeho programu pro letošní komunální volby jsou samozřejmě doprava a bydlení. Ale nezapomínáme ani na kulturu – pro nás to není zbytná věc. Proto náš program obsahuje řadu konkrétních kroků, které pro pražskou kulturu chceme udělat.
Jaké?
Kromě stavby koncertního sálu Vltavské filharmonie, který mají ve svém programu asi všechny kandidující strany, my myslíme i na menší a finančně méně náročné projekty – například vytvoření trvalého sídla pro Muzeum paměti XX. století či vrácení pomníku Václava Radeckého na Malostranské náměstí.
Proč usilujete o navrácení tohoto pomníku? Přece jenom maršál Radecký je pro někoho poměrně kontroverzní osobnost.
Máte pravdu, nám jde také o to, vyvolat veřejnou debatu. Jde o mimořádně kvalitní umělecké dílo od bratří Maxových, významných sochařů devatenáctého století. Mimo to je Radecký jeden z mála českých vojevůdců, kteří se mezinárodně proslavili. Podobně jako třeba Jan Žižka. Není důvod, aby tam i přes určitou kontroverznost jeho osoby pomník nestál. Radecký je součást našich dějin a my bychom to měli reflektovat. Tím nemyslím být nekritičtí, ale neměli bychom se za ně stydět a pomníky schovávat.
Zmínil jste i sídlo pro Muzeum paměti XX. století. Pro jeho potřeby teď Praha dočasně obnoví historický Dům pážat na Hradčanech.
Ano, to je pro nás mimořádně důležitý projekt. V končícím volebním období jsme tento institut prosadili i přes určitou zdrženlivost našich koaličních partnerů Pirátů a uskupení Jana Čižinského Praha sobě.
Pro někoho je to okrajové téma, ale pro koalici Spolu je to důležitý bod. Myslíme si, že tragédie našich dějin je třeba si připomínat. A to jak nacistickou, tak komunistickou – tu dnes zejména. Mladá generace má to štěstí, že komunismus už nezažila. Možná i proto si úplně neuvědomuje, jaké hrůzy kvůli němu v minulém století náš národ postihly. Pokud bude hnutí Spolu v Praze vládnout, zajistíme, aby mělo Muzeum paměti XX. století dál zajištěné financování, dál se rozvíjelo. Pokusíme se vyřešit i jeho trvalé sídlo, které umožní mít kvalitní, velkou expozici, aby školy a veřejnost mohly toto muzeum navštěvovat.
Mnoha Pražanům se třeba nová budova Vltavské filharmonie zdá moc nákladná.
Ano, ale je nutno dodat, že příští koalice bude mít za úkol vyjednat financování tohoto projektu, na němž by se měl podílet i stát. Filharmonie
nebude sloužit jen Praze, bude pro celou republiku. Jde o největší kulturní investici za posledních téměř dvacet let. Velmi pozorně jsem sledoval výstavbu Labské filharmonie v Hamburku. Ta byla nákladná a neustále se prodražovala. Zaznívalo mnoho kritických hlasů, ale dneska jsou Němci rádi, že ji postavili. Dnes je ta budova plná lidí, chodí tam studenti a Hamburku to přináší peníze do cestovního ruchu. Praha si takovou stavbu zaslouží. Ostatně, zaslouží si ji celá naše země. Dalším generacím bychom neměli předat jen udržované historické centrum Prahy, ale i něco, co bude symbolem naší doby, na to by se peníze měly najít. Bez dohody na financování i ze strany státu by nicméně bylo lehkovážné v projektu pokračovat.
Sedíme ve Werichově vile nedaleko Musea Kampa. To před dvěma roky postihl požár. Do toho
jste se trápili s covidovými uzávěrami. Jak muzeum naskočilo do nové sezony, která se zatím jeví přívětivě?
Zájem návštěvníků o pražské kulturní instituce se bohužel do stavu před covidem ještě nevrátil. Chodí jich méně. A to platí i pro Museum Kampa. Tam jsme tak na dvou třetinách návštěvnosti oproti době před covidem. A to i přesto, že nyní máme naprosto skvělou výstavu dvou sochařských legend Olbrama Zoubka a jeho ženy Evy Kmentové. Vystavujeme i méně známá jména, třeba Barboru Blahůtovou. To je velmi zajímavá sochařka, která před rokem 1968 studovala v Itálii u slavného sochaře Mariniho. V roce 1975 emigrovala, působila v zahraničí a vrátila se až po revoluci. Dnes už je to také starší dáma a my jsme rádi, že její díla můžeme návštěvníkům přiblížit. Ostatně ne každému se v zahraničí podařilo uchytit a mnoho lidí přestalo tvořit. I tohle je třeba připomínat. A i tohle je jeden z odkazů Medy Mládkové, který se snažíme naplňovat.
Je slabá návštěvnost jediným problémem pražských kulturních institucí?
To určitě ne. Mnohé pražské kulturní instituce se teď potýkají se zvýšenými náklady na provoz. Už teď se hovoří o tom, jak budou například hradit vzrůstající náklady na energie. Jsem si ale jistý, že pokud bude naše koalice po volbách vládnout, přijde s návrhem, jak kultuře pomoci. Nechceme nechat padnout ani lidi, ani českou kulturu. Moc dobře si totiž uvědomujeme, že Prahu dělá městem převážně kultura a lidé, kteří za ní jezdí.