Manželství pro všechny bych podepsal
Jako senátor má Pavel Fischer s manželstvím gayů a leseb problém, ale jako prezident by mu nebránil.
Šéf ANO Andrej Babiš vstoupil do boje o Hrad. Co na to jako kandidát říkáte? Beru to na vědomí. Když býval předsedou vlády, tak jsem se vůči němu nebál vymezovat, když dělal hrubé chyby. A úplně stejně budu postupovat teď. Jeho kandidatura určitě ovlivní startovní pole, ale my to pořádně uvidíme až příští týden, kdy je uzávěrka přihlášek. Nyní ještě nevíme, kdo všechno sehnal potřebné podpisy.
O Hrad neusilujete poprvé. Jak odhadujete, že bude letošní kampaň probíhat?
Úmysl kandidovat jsem ohlásil už v roce 2018, dříve než jsem byl zvolen senátorem. Není lepší test pro politika, než jsou volby. A já tímto testem prošel. Když se podívám na některé protikandidáty, kteří jsou považováni za favority, tak respektuji jejich popularitu, která je dána dlouholetým finančním i osobním úsilím, ale u mě voliči vědí, že jsem v Senátu čtyři roky nezahálel.
Sesbíral jste 52 podpisů poslanců a senátorů. Když jsou nejlepším testem volby, nebylo by lepší, kdybyste podpisy pro kandidaturu sesbíral od občanů?
Samozřejmě by mi to bylo bližší. Ale 24. února rozpoutal Vladimir Putin válku. A já si uvědomil, že nemohu opustit parlament jako někteří jiní, ale že tam musím být a pracovat. Že musím telefonovat s Varšavou a Berlínem, cestovat na Ukrajinu nebo do USA a vyjednávat pro vládu podporu v důležitých otázkách. Nebýt této vyhrocené doby, tak bych sbíral podpisy občanů.
Tím, že jste neopustil parlament jako někteří jiní, evidentně narážíte na Andreje Babiše a jeho cesty po republice...
Že objížděl republiku, je chvályhodné, ale dělal to v době, kdy měl sedět ve Sněmovně. To je faul, protože má 72 poslanců, což je velká síla. A když burcoval na náměstích, že je něco špatně, tak zapomínal na to, že by s tím ve Sněmovně mohl něco udělat.
Jak vidíte své šance? Poslední průzkum Ipsos pro podcast Insider vám přisoudil čtvrté místo se 7,4 procenta a poměrně značným odstupem na vedoucí trio Pavel, Babiš, Nerudová.
Vážím si práce analytiků, sám jsem v tom krátce také působil (jako bývalý šéf STEM, pozn. red.). Zároveň je potřeba říct, že průzkumy ukazují, co se děje ve zpětném zrcátku, co si lidé mysleli v minulých týdnech a měsících. Když se podíváte na stejné období před pěti lety, tak jsem měl před volbami dvě procenta a byl jsem naprostý outsider. V závěru mi nakonec předpovídali, že kdyby kampaň trvala ještě o 14 dní déle, že jsem mohl být ve druhém kole. Průzkumy beru s pokorou, vidím v tom odraz skutečnosti, vidím limity své i limity ostatních. Mám pocit, že nepotřebujeme pouze marketingový produkt, ale skutečné politiky. A já přináším zkušenost a silný příběh.
Říkáte, že nejste marketingový Kdo z protikandidátů jím je?
produkt.
Nechci být konkrétní. Jen vidím, jak významnou roli hrála politická reklama v tom, že se vůbec stali přijatelnými pro veřejnost. A není významnější funkce, než je prezident republiky. Tam už nejde o akademické znalosti, ale o praktické schopnosti. A já vím, že mám co nabídnout.
Už jsem zaslechl názory, že pokud se budou preference nadále vyvíjet tímto směrem a budete čtvrtým v pořadí, tak byste měl napodobit Roberta Mistríka na Slovensku a měl byste se vzdát kandidatury ve prospěch těch, kteří by měli šanci porazit Andreje Babiše. Umíte si něco takového představit?
Mám různé představy, ale jako politik musím vědět, co dělám. Představa, že ve druhém kole budou dva kandidáti, kteří byli oba členy KSČ a kteří si zadali s represivními složkami státu, je pro mě nepřijatelná. Mluvím o Petru Pavlovi a Andreji Babišovi. Volební střet je pro mě však mnohem subtilnější než jen kandidovat proti někomu. Já kandiduji pro něco.
Ale čistě hypoteticky, kdybyste měl třeba koncem roku velký odstup na vedoucí trio, byl byste schopen někomu z dalších kandidátů vyjádřit podporu?
Z práce s empirickými daty vím, že společnost je, co se týče prezidentské volby, tak dynamická, že bychom měli hypotetické otázky klást s velkou opatrností. Takže vám na to nyní neodpovím.
Nedávno Miloš Zeman udílel vyznamenání. Byl znám tím, že některá jména budila kontroverze, a také, že některé lidi na Hrad nezval. Včetně vás. Jak byste k ceremoniálu přistupoval vy?
28. říjen je svátek republiky. Všichni ústavní činitelé a ti, kdo republice slouží, by tam měli být jednou za čas pozváni. Mě pozvánka nepřišla 20 let. A to jsem během té doby působil jako velvyslanec a senátor čili ústavní činitel. To není stížnost, ale konstatování. Prezident by měl unést i kritiky. Václav Havel si při některých pozvánkách také kladl otázku, zda toho či onoho musí skutečně vidět. Ale my mu říkali, že kdyby je nepozval, tak se zpronevěří své funkci.
A co říkáte na vyznamenání, která letos naposledy Miloš Zeman udělil?
Byly mezi nimi skvělé osobnosti, které dostaly vyznamenání za hrdinství. Mám na mysli aktivní vojáky, hasiče a další. Pak tam byly také skvělé osobnosti ze světa kultury.
Ale pak tam byli i lidé, které bych osobně nikdy nenavrhnul. Nechci jmenovat jednoho, abych nezapomněl na další. Už v minulosti však bylo vidět, že si Miloš Zeman neláme hlavu s tím, že je někdo kontroverzní, a vyznamená třeba i své kamarády. A to je třeba hlídat. Miloš Zeman a jeho okolí si funkci prezidenta zprivatizovali.
V mediálním prostoru se dlouhodobě objevují návrhy na vyznamenání osobností, které budí kontroverze…
Nebuďte slušnej, řekněte jména.
Třeba bratři Mašínové, kteří se v 50. letech krvavě probili z Československa do Západního Berlína. Těm byste vyznamenání udělil?
Bratři Mašínové ve své době bojovali s režimem, který jsme posléze zákonem označili jako zločinný. Jejich boj tedy z našeho moderního pohledu dává smysl. Nechal bych si proto dopodrobna vysvětlit, jak je možné, že dodnes vyznamenání nedostali. Přijde mi, že je potřeba ocenit ty, kteří se v dané době nebáli a bojovali. Ale vím, že toto téma leží na stole čtvrt století. A redukovat složité dějiny české státnosti na jedno jméno by byla chyba. Proto to říkám obecně. Je to obrovská odpovědnost a nesmíme zapomínat ani na další.
Když jsme se dotkli Miloše Zemana, vy
jste ho kritizoval za jeho zahraniční politiku nakloněnou Rusku a Číně. Po invazi na Ukrajinu ale otočil. Řekl, že ho Vladimir Putin zklamal. Vysloužil si tím u vás omluvenku?
Miloše Zemana omlouvat nepotřebuji, o něm bude rozhodovat historie. Jeho příklon k Číně a Rusku byl ale tak nekritický, že tím vážně ohrozil naši bezpečnost. V době, kdy Rusko obsadilo Krym, popíral fakta a sloužil cizí moci. To samé v případě výbuchu ve Vrběticích. To je tak vážné, že je to buď vlastizrada, nebo neschopnost dohlédnout situaci, ve které se Česko ocitlo. Je dobře, že nakonec akceptoval realitu, ale on tak systematicky ohrožoval naši bezpečnost, že jedna omluva nemůže stačit. Navíc, kdyby bral vážně to, co říká, tak z Hradu vyhodí Martina Nejedlého. Dokud tam bude, tak ruský výsadek pokračuje.
V posledních měsících kvůli energetické krizi i vládní podpoře Ukrajiny v Praze pravidelně demonstrují desetitisíce lidí, kteří otevřeně podporují Rusko. Kdybyste byl prezident, jak byste s těmito lidmi jednal a lze to vůbec?
Každý, kdo má v dnešní době v ruce českou vlajku a zároveň hlásá, že je potřeba posilovat spolupráci s Ruskem, tedy cizí mocností, která nás ohrožuje, jedná vlastizrádně. Prezident by to měl umět pojmenovat. Mám za to, že to Miloš Zeman nedělá dostatečně. Ale i s takovými lidmi je nutné vést dialog. Musíme naslouchat jejich problémům. Oni mohou klást dobré otázky, akorát na ně mají špatné odpovědi.
Jako případný prezident se budete muset vyjadřovat k otázkám, které rozdělují společnost. Tak začněme třeba otázkou eutanazie, podepsal byste její uzákonění jako prezident?
To je věc společenského konsenzu, debaty a také zákona. Ve chvíli, kdy to Senát a Sněmovna schválí, tak je z toho zákon i pro prezidenta. Nevíme, v jaké podobě by to parlament schválil, ale to, že je to vážná věc k debatě, je pravda. Jako prezident bych ten zákon nevetoval, podepsal bych jej.
Pak je tu otázka svazku stejnopohlavních párů. Vy jste se v minulosti dopustil výroku, že byste nikdy nejmenoval homosexuála, lesbu nebo pedofila ústavním soudcem. Za tento výrok jste se pak několikrát omluvil. Prošel jste od té doby v tomto tématu, řekněme, nějakým názorovým vývojem?
Debata, ve které onen výrok padl, pro mě byla hrozně nepříjemná. Nechal jsem se do ní zatáhnout a zkoušel jsem ji ukončit. Ukončil jsem ji ale způsobem, který mi byl líto. Beru to jako faux pas, které když člověk udělá, tak se omluví a dál se o tom nemluví. Vývojem samozřejmě procházím, protože o těch věcech přemýšlím. Umím si představit, že zrovnoprávnění práv a povinností stejnopohlavních párů na úroveň manželství by mohlo jít do zákona, a v případě, že to parlament podpoří, tak by tomu prezident již neměl bránit a zákon podepsat. Tak bych se alespoň zachoval já.
Jako člověk mám osobní přesvědčení, které vychází z toho, že jsem byl vychován jako křesťan. Pro mě je manželství otec, matka a děti. To ale neznamená, že neumím rozlišit veřejnou roli prezidenta od mého soukromého názoru.
Boj bratrů Mašínů z našeho moderního pohledu dává smysl.
Ale když mluvíte o faux pas a vývoji, kterým jste prošel, do tohoto vzorce mi úplně nezapadá váš nedávný výrok v rozhovoru pro DeníkN, kde jste uvedl, že kdyby se měly dát svazky stejnopohlavních párů na roveň manželství, že se bude obchodovat s dětmi?
To byla asociace na dřívější článek, kde se o obchodování s dětmi mluvilo. Ale není to jen ve vztahu ke stejnopohlavním párům, to se vztahuje i na heterosexuální páry. Tady jsem nebyl správně pochopen.
Možná mi to tedy vysvětlíte, protože podle mě ten výrok byl poměrně jasný. Můžu vám ho přečíst: Kdybychom připustili, že dáme naroveň manželství a stejnopohlavní svazky, posilujeme tím obavy, že se děti budou shánět na trhu a že se s nimi bude obchodovat. Nikdo mě zatím neubezpečil, jak bychom garantovali, že se to nebude dít. Tohle je věc, která by se měla také připomínat.