Umíte si sami vyměnit žárovku v autě?

Nejsem zrovna vášnivý kutil, na druhou stranu se nepovažuji za úplného zoufalce, který musí na každou drobnější domácí nehodu volat instalatéra. Prostě základní úkony zvládám solidně. Synovi jsem bez větších problémů smontoval dětskou postýlku, poradím si s výměnou kohoutku, zámku nebo instalací venkovního osvětlení. A proto jsem byl vzteky bez sebe, když se mi nepodařilo vyměnit „pitomou“žárovku do levého předního světla mého auta.

Dojíždím do práce každý den, bez auta se vzhledem ke komplikované rodinné logistice neobejdu. Pořídil jsem si vyloženě užitkové auto. Nebudu prozrazovat značku, abych se vyhnul možným žalobám ze strany výrobce. Koupil jsem to nejobyčejnější z nejobyčejnějších vozítek, o němž jsem předpokládal, že na jeho uživatelské zvládnutí a drobnou údržbu mi postačí čtyři roky fyziky na gymnáziu. Před lety jsem u staršího modelu stejného vozu žárovky bez problémů vyměnil.

Tentokrát jsem ale selhal. Pokoušel jsem se ohýbat tělo i ruce do nejneuvěřitelnějších úhlů, připadal jsem si jako cirkusový hadí muž. Použil jsem snad všechny představitelné nástroje z domácí dílny. Dokonce jsem vymontoval baterii, hledal jsem možné i nemožné přístupy ke světlu z přední části motoru i od blatníku. Prostě to nešlo. A když už jsem do krve sedřenými prsty dosáhl na miniaturní žárovku, nešla vytáhnout. Věřte mi, nepomohly chirurgicky jemné pohyby ani hrubá síla.

Žárovka se porouchala na cestě, což mi oznámila kontrolka palubního počítače (alespoň ten funguje skvěle). Zkusil jsem tedy nejprve výměnu v terénu, v mlze, zimě a během vlezlého deště, navíc na neosvětleném potemnělém parkovišti u benzinky. Pak jsem to zkusil doma a nakonec mi bez úspěchu pomáhal kolega z práce, žádný nešika, větší kutil než já, který už dlouhé roky testuje pro iDNES.cz automobilové novinky.

A pokud by mě někdo z vás na tomhle místě nejraději zastavil a doporučil mi, ať si zajedu do servisu, kde mi jistě ochotně a bez stresu pomohou, vězte, že jsem obvolal hned několik firem ve svém okolí a všechny mě poslaly do patřičných míst, protože zrovna nemají nic lepšího na práci než „výměny zimních pneumatik“. Takže „na viděnou“příští týden.

Štve mě to. O to více, že si připadám jako neschopný hlupák, který musel včera ráno policejní kontrole slíbit, že žárovku urychleně vymění a do té doby bude raději jezdit MHD. Štve mě, že se mi budou v pondělí v servisu za zády posmívat za neschopnost a vytáhnou ze mě stovky korun. Za úkon, který by měl přece každý zvládnout sám, protože bez světla nepředstavujete v noci nebo v mlze nebezpečí jen pro sebe, ale i pro druhé.

Vím, že pokrok nezastavím a technologie se budou i nadále vyvíjet. Schopnosti průměrného člověka se už před časem odcizily přístrojům běžné spotřeby. Můj táta ještě před čtvrt stoletím opravil v našem bytě skoro všechno sám, bez pomoci. Dnes si i na jednoduchý úkon v chytré domácnosti musíte pozvat partu školených borců.

Kdo to vymyslel, je génius. Globalizovaný systém se raduje, protože mu vyhovuje stav, ve kterém je specializace důležitější než všestrannost. Navíc když generuje příjemné zisky. A platí to nejen v případě technologií, ale i v myšlení, které se raději rezignovaně soustředí na banální detaily a unikají mu souvislosti celku. Místo originální individuality se tak člověk proměňuje v soukolí gigantického celku, kde osobitost ustupuje anonymitě. Ale to už je jiná písnička. Prostě: výměna žárovky v autě by měla zůstat snadnou operací, v zájmu bezpečnosti a hlavně zdravého rozumu.