Počkej, děvenko. Takhle fakt ne!
S tenisem končí Lucie Hradecká. A vypráví o vášnivých rozchodech i nástřelech na síti.
To ona typickou pumelicí vypálenou mezi zkoprnělé ruské sokyně v Moskvě proměnila mečbol a završila české tažení za prvním triumfem ve Fed Cupu po 23 letech.
Právě Hradecká a její parťačka Hlaváčková poté zaujaly davy, když si na wimbledonském centrkurtu kvačily pro stříbrnou olympijskou medaili v holínkách.
Ještě na nedávném US Open zkušená tenistka zazářila, když spolu s nadějnou krajankou Noskovou v třaskavé atmosféře na Ashe Stadium vyřadily sestry Williamsovy. Skvělá deblistka a neokázalá členka zlaté generace v sedmatřiceti ukončila kariéru. Má nač vzpomínat.
Jak je v penzi?
Pohodička! Po příletu ze světa jsem se vždycky rychle snažila přehodit do našeho času, abych mohla co nejdřív trénovat. Teď se v noci probudím a klidně si pustím seriál Koruna. Nebo mě ráno bolí záda. Co s tím? Nic… Vždyť nic nemusím.
Co si vybavujete ze svých začátků v klubu Vodní stavby Praha?
Tam jsem jako děcko začala hrát registrovaný tenis. V Hostivaři jsme halu sdíleli s moderními gymnastkami. Za hudebního doprovodu občas přiletěl na kurt kužel, švihadlo.
Další příhody z úvodu kariéry?
Taťka mě nabíral před školou, koupil mi housku se sekanou. Převlékala jsem se v autě, abych stihla trénink. Jak jsem byla slabší a nechtěla hrát ze zavřeného postavení, začala jsem i forhend hrát obouruč.
Jako Monica Selešová?
Přesně tak. Selešovou jsem měla v pokojíku na plakátu. Tehdy nikoho ani nenapadlo, že bych jednou mohla něčeho dosáhnout. Naši mě chtěli zaměstnat, abych v telecích létech měla nějaký režim.
Váš největší úspěch?
Už jenom fakt, že jsem se dostala na WTA Tour. A pak olympiáda. Ta vždycky zasáhne širší veřejnost. Psali mi bývalí spolužáci i paní učitelka ze základky, což mě potěšilo.
Co si vybavíte z léta 2012 v olympijském Wimbledonu?
Úžas. Přišly jsme s Andy (Hlaváčkovou) do All England Clubu a viděly růžové plachty. Koukaly jsme na sebe... Na trávě postavy v barevném oblečení. Byl to šok.
Co ještě si pamatujete?
Neskutečnou radost, když jsme v semifinále porazily Američanky Huberovou s Raymondovou. Už jsme věděly, že placka je naše. Ve finále jsme prohrály s Williamskami, ale nebyla to úplně jasná záležitost.
Na stupně vítězek jste posléze mašírovaly v holínkách. Tušily jste, jaký poprask způsobíte?
Vůbec! Nesnažily jsme se být zajímavé. Jen nám bylo řečeno, že máme jít v nástupovém úboru. Tedy s holínkami. Což se pořadatelům moc nelíbilo. Supervizor říkal: „Holky, vemte si s sebou tenisky!“My kývaly, ale schválně jsme si je nechaly v šatně. A když se nás na místě ptali, kde je máme, dělaly jsme vyděšené: „Ježíš, no jo. Už si pro ně nestihneme doběhnout.“
Sledovaly jste reakce?
Ani ne. Až později jsme četly články. Vnímaly jsme štěstí z medaile a atmosféru na plném centrkurtu.
Jaké jsou vzpomínky na Rio?
Smíšené. Bronz z mixu (se Štěpánkem) je super. Bylo by lepší, kdybych přivezla dvě medaile. Kdyby se nám s Andy povedlo dotáhnout semifinále proti Švýcarkám, což se shodou blbých náhod nestalo.
Při vašem mečbolu napálila Hingisová na síti Hlaváčkovou do oka. Chtěla ji trefit do hlavy?
Nemyslím si, že by dokázala namířit tak přesně, ačkoliv je výborná hráčka. Kdyby se Andy jinak pohnula, dostala by ránu třeba do zad. Nástřely k deblu patří. Bohužel se všechno sešlo úplně špatně.
Švýcarky mač otočily. Zjistilo se, že Andrea utrpěla frakturu podočnicové kosti a měla nalomený nos. Zuřily jste?
Nejdřív jsme nevěděly, co se stalo. Andy odletěl kšilt, ale na podobné nehody jsme zvyklé. Ačkoliv měla oko červené, ani nás nenapadlo, že je tak vážně zraněná. Až v šatně se vysmrkala, načež se objevil otok. Ptala se: „Hele, takhle jsem vypadala na kurtě?“Zavrtěla jsem hlavou a poslala ji na ošetřovnu.
Zvažovaly jste, že do o bronz nenastoupíte?
utkání
Obě jsme celou noc nespaly. Po vyšetření Andy všichni doporučovali, ať nehraje: „Neblbni, ublížíš si ještě víc!“Prohlásila, že zkusí rozehrávku. A já viděla, že to nevzdá.
Jenže zrak ji zrazoval. Podlehly jste Strýcové se Šafářovou. Utěšil vás bronz ze smíšené čtyřhry?
Pro mě byl mix hlavně emočně vyčerpávající. Zápasy následovaly po deblových porážkách. Přemáhala jsem smutek. Příprava nebyla ideální. O to větší radost jsem měla, když jsme nakonec porazili Indy.
Co vy a přestřelky na síti?
Bolely. Zvykla jsem si. Andy mě v Austrálii napálila forhendem do zad. Nedávno jsem při tréninku schytala jednu do hlavy. Často vám soupeř zahraje na tělo, ale nemá smysl se rozčilovat. Obvykle vás nechce zasáhnout.
Umíte rozdat i přijmout? Třeba jako hokejisté?
Přesně tak. A někdy mě nástřel probral a vyhecoval: „Tak počkat, děvenko. Takhle fakt ne!“
A co spory? V českém derby v semifinále US Open 2017 vás Strýcová obvinila, že jste zatajila teč.
Vznikla taková šavlovačka. Na poslední chvíli jsem se sehnula před míčem, který Katka (partnerka Siniaková) zahrála křížem. Vůbec nevím, jestli jsem se ho copem dotkla. Necítila jsem nic. Všechno proběhlo rychle. Bára situaci hodně rozmázla, což nebylo fér vůči Katce, které aféra zkazila pocit z vítězství, postupu do prvního finále grandslamu. Dva dny se v New Yorku neřešilo nic jiného než ta výměna.
Byly ty emoce přehnané?
Kdyby nás Bára a Lucka (Šafářová) porazily, byl by klid. Ale přidalo se zklamání z vyřazení. V danou chvíli naštvání chápu, ale po zápase to bylo zbytečné. Vždyť já nikdy neměla problém přiznat bod soupeřkám.
Skutečně?
V Pekingu se mi míč odrazil přes síť od břicha, na kterém jsem zrovna měla raketu. Rozhodčí hlásil fiftýn pro nás, ale já ho opravila. V Mexiku mě prohazovaly po lajně, balon skončil v autu. Nikdo si nevšiml, že mi lehce škrtnul o rám. Zvedla jsem ruku a ozvala se.
Jaké vztahy vládnou v párech?
Jako v každé jiné práci si potřebujete sednout profesně i lidsky. Jednou jsem dostala antibiotika a zrušila Vory (Renatě Voráčové) účast v Americe, což mi strašně vyčetla. Příště jsem se jí snažila vyjít vstříc, ale časem to stejně přestalo klapat. Začala jsem hrát s Andreou a s Vory jsme asi půl roku nepromluvily.
Rozchody jsou ožehavé, že?
Parťačky jsou na sobě závislé, no. Po nějaké době vznikne ponorka. Někdo se přes ni vyloženě profesionálně přenese, někdo ne. Člověk přemýšlí: „Jak to té druhé oznámit?“Málokdy se holky shodnou, většinou se jedna cítí ublížená.
Hlaváčková vás pustila k vodě na podzim 2013. Dotkla se vás?
Vnímala jsem to jako zradu. Měly jsme super výsledky a její vysvětlení se míjelo se skutečností. Po titulu na US Open se dušovala, že se nerozejdeme, a za měsíc byl konec. Taky jsme se pak ani nezdravily.
Jak se dvojice H+H rozklížila?
Měla jsem problémy s rukou a Andy si myslela, že nejsou až tak vážné. Vynechala jsem pár akcí, objevily se neshody. Andy chtěla někoho, s kým bude trávit čas i mimo kurt, ráda věci řídí. Já dávám přednost klidu. Po sezoně řekla, že chce hrát se Šafi, že jsou kámošky a budou spolu chodit na večeře a tak.
Je bláhové romantizovat si soužití deblových párů?
Dost často jde o čistě pracovní vztah. Nemůžete spolu trávit 24 hodin denně. Jde nám to na kurtu? Dobře, jsou to pěkně vydělané peníze. Ale budu to hrotit někam dál?
Hádala jste se s parťačkami?
Loni s Laurou Siegemundovou už jsem měla všeho plné zuby. Věděla jsem, že je svá, ale doufala jsem, že mě nebude chtít řídit. Jenže bohužel… V Římě mi došla trpělivost.
Copak?
Říkám třeba, že zaservíruju na téčko, ať zůstane na své straně. A pak slyším: „Ne, hraj to ven z kurtu!“Pořád něco mumlala, protestovala, což při zápase fakt nepotřebujete. Chytračila, i když skoro netrefila zařízení. Vysávala mě, šla jsem z kurtu úplně vyřízená. Dál to nešlo.
Teď vládnou Krejčíková a Siniaková. Vy jste nechtěně přispěla k jejich opětovnému spojení, že?
No jo. V roce 2017 jsme se s Katkou kvalifikovaly na Masters. Jenže krátce před ním jsem si ve Wu-chanu v singlu urvala zkřížený vaz. Blbý protipohyb a koleno šlo pryč. Kdybych se nezranila, vydržely bychom spolu déle. Seděly jsme si.
Ve dvouhře jste vyšplhala až na 41. místo. Nelitujete, že jste se čím dál víc soustředila na debl?
Hodně lidí říkalo, že mám v singlu na víc. Ale kombinace se čtyřhrou je složitá, pořád musíte dávat něčemu přednost. Takže nelituju. Debl mě vždycky bavil, tíhnula jsem k němu přirozeně. Na turnajích je o kolo míň, body sbíráte rychleji.
Uvažovala jste pragmaticky? Elitní deblistka si slušně vydělá.
Jasně. Objížděla jsem velké turnaje. Byla bych hloupá, kdybych se pachtila po malých akcích ve dvouhře a kariéru spíš dotovala. Mě každopádně ve všem strašně dlouho ohromně podporoval (trenér) Jirka Fencl. Mohla jsem se na něj absolutně spolehnout úplně v čemkoli.
Co mix? Šetří v něm muži ženy?
Když chcete něco uhrát, jde chlap do holky naplno. Třeba Fanda (partner Čermák) byl nejdřív moc galantní. Musel časem přitlačit. A já? Jak jsem nějakého kluka naštvala, dávala jsem si majzla. Jednou jsem to švihla z půlky kurtu na Australana Peerse. Nabíhal na síť a schytal pecku do hlavy, až mu spadla čepice. Šel pak do mě fakt tvrdě. A ještě mě napadá Američan Sock. Jak to dostal na olympiádě v Riu do forhendu, říkám Radkovi (Štěpánkovi): „Sorry, tam nejsem!“
Jen málo tenistek má takovou páru jako vy, což?
Hm. Jednou mi Filip Polášek po zápase v restauraci povídá: „Je neuvěřitelný, jaký dáváš bomby!“Potěšil mě. Taťka tvrdí, že mi už míče tolik neletí. Ale když úder hezky sedne, je to pořád docela šlupka.
Jako před 11 lety v závěru fedcupového finále v Moskvě?
No jo. Já Fed Cupy milovala. Ani jsem nebyla nervózní, pomohla mi Květa (Peschkeová). Uklidňovala mě, radila. Průstřel mezi Kirilenkovou a Vesninovou je mým oblíbeným mečbolem. Byla jsem pevně rozhodnutá, že vypálím právě tam.
Už víte, co vám bude chybět z tenisového života?
Asi adrenalin. Radost z výher. Ale zažila jsem jich tolik, že mi z paměti nezmizí. Někdo říká, že se začnu nudit už v lednu. Zatím jsem spokojená. Akorát když jsem tuhle šla doma věšet prádlo, udělala jsem si cestou ve fitku jen tak čtyři shyby.
Jaké teď máte plány?
Dělat jen to, co chci. Ráda bych víc viděla kamarády. S přítelem jsme si koupili golfové hole. Pomůžu ségře s tenisovou školičkou. Rakety si nechám. Jenom jednu obřadně pověsím na hřebík. Teprve uvidím, jestli u nás v klubu, nebo doma v altánu.