Nejblíž, ale zase nic
Plzeň v Lize mistrů: žádný bod, hrozivé skóre, ale aspoň pohledné loučení
Co všechno si už během kariéry musel vyslechnout. Že je motovidlo a kolohnát, že se do moderního fotbalu nehodí, že umí jen šermovat lokty, že nemá na to, aby v Plzni hrál.
Včera se mohl Tomáš Chorý, habán v útoku Viktorie, všem kritikům vysmát: Kdo z vás dal dva góly Barceloně, no kdo?
Na bod, po kterém Plzeň toužila, to nestačilo.
Na jakž takž důstojnou rozlučku s hodně rozpačitým vystoupením v Lize mistrů ano.
Ani šestou a závěrečnou šanci obrat superfavorita Viktoria nevyužila, ale aspoň se poprvé před gigantem nerozklepala. Prohra 2:4 s Barcelonou sama o sobě na pochvalu
není, ale způsob, jakým Plzeň k zápasu přistoupila, se ocenit dá. Konečně ukázala, že umí být i jiná než bázlivá, roztřepaná a nervózní. V pořádku.
Ale proč až teď?
Nedalo se takhle hrát i dřív? Těžko říct, protože včera se do zápasu výrazně promítlo, že ani jeden z týmů už neměl z hlediska postupových počtů o co hrát.
Barcelona se nepředřela, přesto vedla v poločase 2:0.
Plzeň se snažila, soupeře přestřílela, dvakrát za debutujícím barcelonským gólmanem Peňou rozezvonila tyč, ale od šesté minuty pořád dotahovala.
Když nic jiného, díky zvýšené aktivitě a životnímu zápasu obra Chorého se jí aspoň povedlo odvrátit hrozbu, že se zapíše do statistik jako nejhorší tým v historii základních skupin Ligy mistrů.
„Tentokrát jsme Barcelonu víc než potrápili. Nemáme se na co stydět,“
vyprávěl Chorý v pozápasovém rozhovoru. „Věřil jsem, že bychom mohli bodovat, ani se mi nechtělo ze hřiště. Jsem na nás hrdý.“
Dvoumetrový hromotluk si nejdřív po pauze vybojoval penaltu, kterou sám bezpečně proměnil, pak po hodině snížil na 2:3, když hlavou zatloukl do branky parádní centr Vlkanovy.
Na dostřel ale byla Plzeň pokaždé jen chvíli. Ležérní Barcelona v hodně promíchané sestavě si vždy celkem lehce odskočila zpět do dvoubrankového vedení, než zase ubrala, vydechla a nechala domácí útočit.
Bez ohledu na včerejší zlepšení platí, že nula bodů a skóre 5:24 je dost hrozivá bilance, kterou trumfují jen čerstvě nejhorší skotští Rangers.
Plzeň musela sama cítit, že se octla ve společnosti, kam nepatří. Barcelona, Inter Milán a Bayern, to je jiná sorta, jiná fotbalová galaxie.
V roli chudé příbuzné Viktoria proklouzla na šlechtický bál a bylo
na ní, aby dokázala, že ani v obnošených šatech nemusí být mezi luxusními róbami pro smích.
Po pravdě řečeno, moc to nevyšlo.
Snad kdyby bohaté a pyšné soupeře se soupiskami napěchovanými hvězdami trumfla nečekaným nápadem nebo odvahou, mohlo být líp. Ve snaze neutrhnout si obří ostudu se většinou od úvodního hvizdu soustředila na bránění, jenže giganti si ji stejně pokaždé s lehkostí vychutnali.
Je otázka, jestli měla Plzeň na víc. Kuráž v sobě vždy našla až ve chvíli, kdy už jí ani soupeři vůbec o nic nešlo. Až tehdy se zvládla zbavit křeče a snad si začala i věřit.
Platilo to ve druhém poločase domácího zápasu s Bayernem, kdy Viktoria aspoň naředila předchozí tragický výkon. Platilo to i včera a chvílemi při premiéře v Barceloně. A to bylo na pokus o lepší bilanci zoufale málo.