K výročí sametu: za názor do basy!
Poslední aktivity ministra vnitra Víta Rakušana vedou k obavám o budoucnost demokratického režimu, od jehož ustavení uplyne 33 let. Vláda, v níž zastává významnou funkci, stupňuje mocenský tlak na ty, kteří, dle vnitráckého ptydepe, smýšlejí „antisystémově“. Takoví lidé, pokud působí ve státní správě, mají být podle představ ministra vnitra monitorováni, aby s nimi mohl být následně „navázán dialog“.
Jako člověk, který byl pro „antisystémové smýšlení“v druhé polovině 80. let opakovaně vyslýchán (tj. estébáci se mnou navazovali dialog) a vyloučen z vysokoškolských studií, nemohu Rakušanovy čím dál častější verbální a teď již i legislativní výpady proti jinak smýšlejícím lidem vnímat jinak než jako plíživý návrat totality. Bič na „dezinformátory“z dob covidiády, jejichž názory se z větší části ukázaly jako pravdivé, je nyní posilován o šlahouny proti těm, kteří kritizují vládu za její jednostranné hodnocení příčin a průběhu války na Ukrajině. Vysocí představitelé státu o nich hovoří jako o Putinově páté koloně, což není jen výraz despektu, ale i vzkaz BIS, případně policii a státnímu zastupitelství, aby k šíření jejich podvratných myšlenek nebyla netečná. Liberální demokracii si rozvracet nedáme!
O to komičtěji vyznívá, když týž ministr iniciuje zákon, jímž by byla znemožněna účast ve vládě lidem s pozitivním lustračním osvědčením. Proč vládě, která před pár měsíci vyzývala na svém webu angažované spoluobčany k aktivnímu udávání jinak smýšlejících lidí ve svém okolí, vadí, když nám vládnou spolupracovníci tajných služeb? Snad proto, že se lustrační zákon vztahuje na členy či spolupracovníky předlistopadové StB? Ale kdeže. Nejde o nic jiného než o zákonnou překážku pro návrat Andreje Babiše do významné exekutivní role. Důkaz?
Kdyby současné věrchušce, která si o sobě říká, že je na rozdíl od parlamentní opozice „demokratická“, vadilo posluhování totalitnímu režimu, nemohla by podporovat zvolení Petra Pavla prezidentem. Formalistická vytáčka, že angažmá v komunistické vojenské rozvědce nespadá pod lustrační zákon, je tak trapná, že ji používají jen někteří generálovi stoupenci.
Pokrytectví Fialovy vlády, tvrdící, že svým étosem navazuje na protikomunistický disent, vyznívá o to nápadněji, když se za – slovy Rakušanem obnovované politické policie – „nedemokratickou a extremistickou“SPD o prezidentský úřad uchází politický vězeň a chartista Jaroslav Bašta.
Rakušanovy totalitní předlohy ještě čekají připomínkové řízení a schvalování ve vládě, zatím se však nezdá, že by je některá z koaličních stran chtěla vetovat. Budou-li nakonec přijaty a poslaneckou stoosmičkou potvrzeny, pak nejspíš nezbude než se inspirovat článkem 23 Listiny základních práv a svobod: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“