Zač se modlí tvůrce Anděla Páně
Den po Všech svatých, 3. listopadu 2005, se změnily dějiny vánočních pohádek. Do kin vstoupil Anděl Páně.
Počátkem adventu před šesti lety přibyl Anděl Páně 2 a oba díly se staly milovanou součástí svátků. „Třetí příběh je zhruba napsaný, ale pokud nebude, nic se nestane,“soudí režisér Jiří Strach.
Uvidí diváci Anděla Páně i letos o Vánocích?
Nejen to, uvidí ho ve vylepšené podobě. Anděl Páně se tehdy točil na šestnáctimilimetrový formát, teď jej Česká televize předala svým trikařům, přidal se k nim kameraman Martin Šec a celé léto si hráli s technickou kvalitou záběr po záběru. Anděl Páně je tak nejmladším filmem, který prošel digitální rekonstrukcí, a šlo to bez Národního filmového archivu v čele s Michalem Bregantem a jeho restaurátorskými zakázkami pro Maďarsko. Anděl to má prostě shůry.
Byl jste se před sedmnácti lety podívat, jak lidé v kině reagují?
O prvním víkendu jsem nakukoval do pražského Slovanského domu; ne že by bylo zrovna plno, občas se někdo zasmál. Ale pak na festivalu v Plzni byl narvaný sál, lidi se řezali smíchy, dokonce protleskali a provýskali celé závěrečné titulky. Tehdy poprvé jsem si řekl, že by Anděl Páně mohl fungovat.
Přitom původně vznikal jen pro televizi, že?
Přesně tak. Když ho šéfové ČT viděli ve střižně, souhlasili, že by stál za distribuci, ale že už na to nejsou peníze. Čili jsem za pár měsíců musel udělat verzi pro kina a sehnat na to pět milionů. Měl jsem tehdy dlužní úpis a dost sevřený zadek, kdyby lidi nepřišli, nevím, co bych dělal. Ale dvě stě tisíc diváků podpořených laskavými recenzemi vedenými zřejmě soucitem vůči debutantovi
nakonec vydalo přesně na ty dluhy. Popularita Anděla Páně pak zrála postupně s televizním vysíláním, od roku 2010 běží na obrazovce každý rok.
Kdy jste poznal, že se z něj stala legenda?
Potenciál na zlidovění se ukázal koncem roku 2012, kdy kvůli úmrtí Václava Havla byl vyhlášen státní smutek a televize usoudila, že 23. prosince se tudíž nemůže vysílat veselá pohádka. Jenže národ se tak hlasitě vzbouřil, že v televizi Anděla Páně rychle za pár dní nasadili. Ostatně výsledky jeho sledovanosti mě překvapují každý rok znovu a znovu.
Jakému vysněnému vzoru se chce tvůrce vánoční pohádky přiblížit? Třem oříškům pro Popelku?
Mě vždy víc bavily pohádky komediální, S čerty nejsou žerty nebo Císařův pekař – i přes ten budovatelský konec, že všichni všechno budeme mít dohromady. Koneckonců už jsme tam zase, když si představím sdílené koloběžky a sdílené byty v režii Pirátů. Ale hlavně ctím to, co díky klasické filmařině nikdy nezestárne, což je zase dokonale záběrovaný Císařův pekař. Proto jsem si záměrně už při natáčení hlídal, aby se v budoucnu nepoznalo, z které doby Anděl Páně pochází. Do pohádky novotvary nepatří, co dneska letí, za pár let nefunguje.
Měl jste od první chvíle jasno v obsazení včetně Jiřího Dvořáka a Ivana Trojana v rolích čerta a anděla?
Na začátku to bylo všechno úplně jinak, ale podrobnosti si s dovolením nechám do svých vlastních pamětí.
Kdy se začalo přemýšlet o pokračování?
Druhý díl se zvažoval dlouho, ale rozhodl až geniální nápad scenáristy Marka Epsteina, že se bude odehrávat během mikulášské nadílky, tedy v jediný den, kdy čert a anděl působí mezi pozemskými smrtelníky přirozeně. Já zase připisoval ty katolické vtípky kolem světců; u prvního dílu se jich někteří děsili, u druhého zase namítali, že jsem žerty přezdobil vánoční stromeček. Jako by snad humoru mohlo být moc.
Kteří svatí ještě zbývají?
Občas sami diváci píší a navrhují i herce, ale musíme nejprve vybrat svaté a pak teprve jejich představitele. Stále chybí svatý Václav, nevěřící svatý Tomáš, pak svatý Ondřej, což je part přesně pro Ondřeje Vetchého, taky bych rád vrátil na scénu svatou Annu čili Aňu Geislerovou. A zatím chybí svatý Jiří; kdyby mi jeho roli snad pan režisér nabídl, byla by to pro mne velká čest.
Tak teď už se musím zeptat na případný třetí díl: pořád zraje v sudu jako víno?
Pořád, takové zrání trvá roky. Sice je zhruba napsaný, ale kdyby nevznikl, vůbec nic se nestane. Máme krásné dva díly, Pánbůh zaplať.
Polidštil Anděl Páně podle reakcí víru, nebo ji naopak poškodil?
Podle valné většiny ji polidštil, protože přinesl přiblížení a zhmotnění té nebeské nepředstavitelnosti. Hlasy, že víře ublížil, pocházejí od ultrakonzervativců, poměrně hodně jich zní z protestantského prostředí: berou doslova, že co není v Písmu, to musí pryč. Třeba co prý dělá čert v nebi – ale i v knize Jób si satan povídá s Hospodinem.
Za koho nebo za co se teď nejčastěji modlíte?
Nejvíc za své nepřátele.
Počkejte, to musíte vysvětlit.
Odpouštět těm, kdo vás nenávidí, je přece nejvyšší křesťanská ctnost, a nemusím ani chodit přes hranice. Stačí ta domácí zákopová válka, nenávist, jakou jsme snad nezažívali ani za normalizace. Kam jsme se v naší svobodě dostali, když jsme ani za třicet let nepochopili, že hranice svobody spočívá ve svědomí – a to se musí pěstovat a vychovávat, nikoli nechat na liberálech hlásajících, ať si děti dělají, cokoli chtějí. Můžu s někým nesouhlasit, ale ne mu přát, ať umře. Máme desatero přikázání, ale my jsme tak progresivní, že už ho nepotřebujeme. Připadáme si natolik dokonalí, že jsme propadli pýše zdánlivé všemohoucnosti; přitom vládne hysterie, dojmologie, pocitologie. Takže se modlím, aby nám Pánbůh zdravý rozum zachovati ráčil.
A co nějaká malá modlitbička ohledně vaší profese?
Existují dva scénáře, Svatý Vojtěch od Vladimíra Körnera a Svatý Václav od Evy Kantůrkové, které by se daly točit naráz, jako kdysi Pekařův císař a Císařův pekař, protože stavby a kostýmy odpovídají stejné době. Ale jen nebesa vědí, jestli na takový projekt ČT bude mít.