Egyptský fenomén. Zatmění dělá mraky
Děti nebyly dlouho u moře. Když bylo už v březnu jasné, že se k němu nepodívají ani letos v létě, dostal jsem doma nelehký úkol. Vymyslet podzimní zájezd, který a) nebude stát majlant, b) musí tam být teplo a c) děti nesmějí zameškat ve škole. Vyřešení tohoto rébusu bylo nakonec překvapivě snadné. Dostal jsem tip na egyptskou oblast Marsa Alam, kde jsou i na konci října třicítky. Pojedeme o podzimních prázdninách, děti tak zameškají jen dva dny. Když byla splněna i poslední podmínka – nestálo to majlant, ale jen tři čtvrtě majlantu – mohli jsme zájezd objednat.
Pídil jsem se, kam že to vlastně jedeme. Ukázalo se, že do míst, kde jsou mraky vzácností a slunce svítí skoro nejvíc na světě. Celkem 3 958 hodin za rok. Jinými slovy, nesvítí jen v noci. Jinak pořád. Na Zemi je pouze jedno město, kde září sluníčko déle, a tím je Yuma v Arizoně. Toto město zalévají paprsky slunce 4 015 hodin za rok. Pro srovnání, v Praze to dělá 1 573 hodin.
Jak se blížil odlet, sledoval jsem předpověď počasí. Slunečno, 29 stupňů. Fajn. Pak se ale prognóza změnila. Úterý 25. října, zataženo. No bezva. Takže si vyrazíme do druhé nejslunečnější oblasti na světě a zrovna přijdou mraky?
Když jsme přicestovali do hotelové oázy, obklopené pouští a průzračným mořem, slunce pálilo. První tři dny byla pohoda přímo lázeňská. Pak přišlo úterý 25. října. Předpověď bohužel vyšla, bylo zataženo. Žena se mračila.
Reklamace zatažené oblohy
Po snídani jsme zašli do hotelové recepce. Chtěli jsme zjistit, jak se dá dojet do města s krámky a restauracemi. Připravil jsem si otázku v angličtině: „Můžete nám poradit? Vypadá to, že dnes nebude svítit slunce. Jak se dostaneme do přístavu?“Když jsem ovšem vyslovil „Vypadá to, že dnes nebude svítit slunce“, muž v recepci mě přerušil. „Moment prosím,“řekl a odešel do kanceláře. Po chvíli se vrátil a s vážným výrazem v tváři povídá: „Víte, máme tady takový fenomén. Dnes je zatmění Slunce. A když je zatmění Slunce, tak je zataženo.“Nevěřícně jsem na něj zíral a vykoktal jsem: „Co prosím? To přece spolu nijak nesouvisí.“„Ano, ano. Když je zatmění Slunce, máme tady jeden dva dny mraky.“Chtěl jsem ještě oponovat, ale pak mi to došlo. Ten dobrý muž usoudil, že jako reklamuji počasí a po konzultaci s nadřízeným mi odborně vyložil, že chyba není na straně hotelu, ale tkví ve vyšší moci. Vysvětlil jsem mu, že si nestěžujeme na zataženou oblohu. Jenom chceme vědět, kudy a jak do přístavu. Celý se rozzářil: „Autobus odjíždí v 11 hodin. Tři eura na osobu. Přeji pěkný den.“
Krátce nato skutečně začalo částečné zatmění Slunce. Vůbec nijak se to neprojevilo. Tedy kromě těch mraků. Proroctví pána z recepce vyšlo jen napůl. Od druhého dne do konce pobytu sluníčko svítilo jako o život. Pak prázdniny skončily a my letěli domů. Když letoun klesal k Praze, krajinu halila bílá poklice, z níž vystupoval jen vrchol Řípu. Zatímco jinde po Česku padaly teplotní rekordy, u nás v Polabí byla mlha. Sousedi říkali, že týden neviděli slunce. Doma bylo čtrnáct stupňů. Poprvé v sezoně jsme zapnuli plynové topení.
Den po návratu od moře přišel e-mail od dodavatele plynu. Jmenoval se „Zastropování cen – rozpis záloh“. Dodavatel nám oznámil zvýšení záloh. Přestože máme zafixovanou cenu. Podivil jsem se a zavolal na zákaznickou linku. Automatický hlas mi oznámil, že s výší záloh v této chvíli nejde nic dělat.
Z dovolené jsem přijel odpočatý, klidný. Stačil jeden dopis a načerpaná energie je pryč. Vítejte doma.