Ztratil Olaf Scholz už veškerou soudnost?

Německý spolkový kancléř ohlásil novou politiku Německa vůči Číně a dnes na důkaz toho míří do Pekingu. Jako by Německu nestačil minulý omyl s Ruskem, který uvrhl Evropu do obrovských problémů.

Dosavadní německý přístup k Rusku a Číně přidělává vrásky celé Evropě. Stačí si vzpomenout třeba na plynovod Nord Stream, na který dlouho tolik tlačil německý průmysl. Představa byla taková, že do Německa i velké části Evropy bude proudit levný ruský plyn. Německo plánovalo, že postupně zavře jaderné a uhelné elektrárny a bude produkovat elektřinu převážně z obnovitelných zdrojů, přičemž výpadky měl vykrývat právě levný plyn dodávaný z Ruska.

Lidé jsou nepoučitelní

Všichni víme, jak to nakonec skončilo. Ruské napadení Ukrajiny pohřbilo tyto velkolepé německé plány a také ukázalo v plné nahotě zranitelnost Evropy kvůli závislosti mnoha dalších zemí včetně Česka na ruské ropě a plynu.

Lekce pro Německo i všechny země Evropské unie byla jasná: Rusko nemůže být pro svobodné a demokratické země v Evropě spolehlivým partnerem a dodavatelem strategických surovin. A z toho také vyplývalo, že existuje pouze jediné řešení: vymanit se co nejrychleji ze závislosti na Rusku a napravit tak chybná rozhodnutí z předchozích let.

Nic ale příliš nenasvědčuje tomu, že by si Evropa v čele s Německem byla schopná vzít z předchozí zkušenosti ponaučení a dělala vše pro to, aby se nestala vydíratelnou. Spíše naopak. Právě přístup současného německého kancléře, sociálního demokrata Olafa Scholze, je bohužel ukázkou toho, jak dokážou být někteří lidé nepoučitelní. Sotva se Evropa stačila vymanit ze závislosti na Rusku, má nakročeno k dalšímu podobnému problému – může se stát více vydíratelnou pro změnu ze strany pevninské Číny.

Svědčí o tom aktuální rozhodnutí německé vlády prodat podíl 24,9 procenta strategicky důležitého přístavu v Hamburku Čínské lidové republice, konkrétně čínské společnosti Cosco. Původně se mělo jednat dokonce o podíl 35 procent. Nakonec byl podíl kompromisně snížený na méně než 25 procent. Stalo se tak navzdory mnoha varováním a mínění obou koaličních partnerů, několika ministerstev, vlastních tajných služeb, Evropské komise i francouzského prezidenta. Varování bohužel nepomohla. Scholz dával jasně najevo, že žádný problém nevidí.

Tím německé sbližování s Čínou rozhodně nekončí. Německý kancléř bude prvním západním lídrem, který po potvrzení čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ve funkci navštíví dnes Peking. Scholz tak hodlá učinit s podnikatelskou delegací. Tento záměr zcela pochopitelně vyvolal na mnoha místech ostrou kritiku.

Především proto, že svoji cestu hodlá uskutečnit bez dalších vedoucích představitelů EU a navzdory údajné nabídce Emmanuela Macrona na společnou cestu, jak uvádí francouzský deník Le Monde. Z toho pramení i kritika ze strany ostatních vedoucích představitelů Unie, kteří říkají, že má-li Čína začít brát Evropu jako celek vážně, měla by být EU jednotná.

Narušená jednota

Prezident Číny dobře ví, že pokud si chce získat Evropu, musí cílit na nejvlivnější Německo.

Například estonská premiérka Kaja Kallasová prohlásila: „Je v jejich zájmu nás rozdělit. V našem zájmu by mělo být zůstat jednotní.“S tím, že „je také důležité, abychom s Čínou neměli samostatné dohody, protože by to znamenalo, že jsme jako Unie slabí“.

Evropa by alespoň v těch klíčových věcech měla vystupovat navenek jednotně. Vinou německého kancléře se tak ale bohužel neděje, a to je veliký problém.

Olaf Scholz se bohužel chová, jako by úplně ztratil veškerou soudnost. Separátní návštěva německého kancléře v Pekingu hraje do karet Číně, protože její prezident dobře ví, že pokud si chce získat Evropu, musí cílit právě na nejvlivnější Německo. Největší země Evropské unie se nedokázala poučit z tragického pochybení, jehož důsledkem se stala současná energetická krize. Německý přístup jednak k veliké radosti Pekingu vážně narušuje jednotu Evropy – a navíc žene celou Evropu do náruče Číny.