Budeš trénovat Němky? Tak já vám ještě ukážu
Jak v sobě biatlonistka Marte Olsbuová-Röiselandová znovu našla touhu závodit
Stačí si projít poslední tři velké šampionáty. Mistrovství světa v Anterselvě? Pět zlatých medailí, tři bronzové. Mistrovství světa v Pokljuce? Dvě zlata. Olympiáda v Pekingu? Tři zlata a dva bronzy. K tomu dva velké křišťálové glóby za celkové triumfy ve Světovém poháru. Ne, žádná žena nebyla v biatlonovém pelotonu v posledních letech tak dominantní jako ona. Marte Olsbuová-Röiselandová se stala ve svém sportu královnou.
Královnou, která měla skončit na vrcholu. Aspoň takový byl plán. Ale jen do té doby, než se objevila nová výzva – zkusit pokořit manžela. Sverre
Röiseland totiž od léta trénuje německé ženy. Porazit ho a jeho svěřenkyně si Marte nemohla nechat ujít. „Rádi spolu soupeříme. Přiznávám, že je to jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla pokračovat. Chci proti němu bojovat na mistrovství světa v Oberhofu a hodně mě zajímá, co bude dělat, až pojedu o medaili s jednou z německých dívek,“směje se.
Z jejího fanouška číslo 1 se tak stal muž, kterého chce Röiselandová pokořit. „Přitom zprvu si nebyl jistý, jestli tu práci vzít. Jako Nor chtěl trénovat norské holky, ale já mu říkala, že takovou příležitost už možná nikdy nedostane a že my dva se s tím vyrovnáme,“popisovala.
Překonala sny
Přestože jsou teď soupeři na opačných stranách plotu, doma spolu biatlon pochopitelně dál probírají. A prý to na jejich společný život nemá žádný vliv. „Doma jsme vždycky hlavně manžel a manželka, což je nejdůležitější. Já se na jeho holky moc neptám, spíš on se mě ptá, jaký jsem měla den. Pořád mi trochu pomáhá s tréninkem, ale jinak se snažíme mít co možná nejnormálnější vztah,“říká.
A tak když můžou, vyrazí si spolu kamkoliv ven. Oba milují přírodu, oba milují pohyb, takže spolu chodí na procházky, kempují, plují na lodi, i biatlonu se někdy vyhýbají. I oni občas potřebují od sportu vypnout. „Zároveň se však k němu často vracíme, protože Sverre je i mým mentálním koučem. A všichni víme, jak důležitá je psychika v profesionálním sportu,“říká 31letá biatlonistka.
Díky ní se Röiselandové v posledních letech povedlo vyhrát úplně všechno. Díky ní byla dominantní nejprve na světovém šampionátu v Anterselvě, pak obdivuhodně zvládla i minulou sezonu, kdy těžko hledala konkurenci jak ve Světovém poháru, tak nakonec i na olympijských hrách.
„Bylo to fakt úžasné. Víte, já měla vždycky velké sny, ale loni jsem je všechny překonala. Hlavním cílem byla olympiáda, na kterou jsem byla hodně soustředěná. Že se kromě ní tak skvěle povedl i Světový pohár, to je bonus, ze kterého jsem i teď překvapená,“tvrdí.
Po olympiádě to vypadalo, že už se nabažila, že už si nemá co dokazovat, protože v biatlonu vyhrála několikrát všechno, co mohla. „Jenže Oberhof je nová příležitost. Teď už zase nezáleží na tom, čeho jsem dosáhla na olympiádě. Takový je sport: dosáhneš jednoho cíle, chceš jít za dalším,“říká pragmaticky.
V bídné formě
Otázkou je, jestli ještě může dokázat něco podobného. Minulá speciální sezona si totiž vybrala svou daň. Její vyždímané tělo jednoduše řeklo dost. Na jaře a v létě byla hodně unavená a často nemocná, prala se i s covidem a pásovým oparem. I proto se nemohla vrátit do tréninku tak brzy, jak by chtěla.
„Byla jsem unavená i z toho, co se v posledních dvou letech kolem covidu dělo. Kolem vší té izolace a podobně. Nebylo zrovna snadné vrátit se do tréninku po sezoně snů,“uznala. I proto, že konečně mohla taky zase začít pořádně žít. Trávila čas s rodinou, s přáteli, se sponzory. Užívala si života jako před covidovou pandemií a bavilo ji to. Z dívky, která často všechna možná lákadla odmítala, se najednou stala žena, jež si chtěla užívat krás života.
„Dřív jsem byla člověk, který na spoustu věcí říkal ne a měl trénink na prvním místě. Teď to bylo naopak. Často jsem říkala spíše ano, bavila se, užívala si víc než kdy jindy,“vyprávěla. „Ale tuhle pauzu jsem potřebovala, potřebovala jsem ji pro svou hlavu, která už nebyla nastavená na další závodění. Musela jsem ji restartovat a to se mi povedlo. Teď se jen potřebuju fyzicky dostat tam, kde jsem byla.“
Což nebude nic jednoduchého, pásový opar na ní zanechal značné jizvy. Světový pohár v Kontiolahti začíná už za 26 dní a Norka stále není v plném tréninku, musí poslouchat své tělo, které potřebuje čas. K závodnímu tempu má prý pořád ještě dost daleko, což potvrzuje i její kouč Roger Grubben.
„Aktuálně? Její forma není dobrá, není na takové úrovni, jak ji známe. Ale to se může rychle obrátit,“věří Grubben.
Momentálně není ani jisté, že se Norka stihne dát dohromady pro začátek sezony. „Takhle špatně jsem na tom na podzim nikdy nebyla. Ale nejdůležitější bude období od Vánoc, kdy použiju všechny své triky a snad se dostanu zpátky do dobré kondice. Pořád v to věřím,“říká.
Podobně jako její trenér. Podle Grubbena je totiž Röiselandová neuvěřitelně dobrá ve zvládání nepřízně osudu. „Kdysi podstoupila operaci slepého střeva a rychle se vrátila. I v posledních letech zvládla spoustu výzev, teď má před sebou další, což jí jen přidává na motivaci,“myslí si trenér.
Ta její plná náruč medailí, trofejí a titulů se nerodila vůbec snadno. Norka dlouhé roky dřela v druhodivizním IBU Cupu, až na začátku roku 2014 si zajistila pevné místo v norském áčku.
„Začala jsem s biatlonem dost pozdě a ze začátku byla vážně hrozná. Nemohla jsem soutěžit s ostatními, musela jsem začít závodit sama se sebou. Od té doby chci být vždycky lepší než loni,“tvrdí. „I letos mám pořád dost času dostat se do formy. Udělám všechno pro to, abych tu party v Oberhofu Němkám a manželovi trochu pokazila.“
Nebude překvapením, když i přes řadu problémů bude v únoru v zasněženém Oberhofu zase stát na stupních vítězů.