Zpackané narozeniny. Slavia je out
Dva dny po 130. výročí založení slávisté řeší průšvih. Z Konferenční ligy vylétli už ve skupině.
Kdo by chtěl sepsat scénář k zápasu, který dokonale vystihne účinkování Slavie v letošním ročníku fotbalové Konferenční ligy, musel by ho vymyslet přesně takhle. Spousta střel.
Dostatek šancí. Křečovitá snaha.
A výsledek k vzteku.
Ne, vůbec není náhoda, že slávisté v Evropě končí.
Šest zápasů proti průměrným soupeřům, všechny jako přes kopírák, jen šest vstřelených gólů, sedm inkasovaných. A na závěr domácí remíza 1:1 se Sivassporem, patnáctým týmem turecké ligy.
Těžko může tým konejšit, že i kdyby nakonec některá z patnácti střel skončila vítězným gólem, stejně by to vzhledem k výhře konkurentů z Kluže nad kosovským Ballkani na postup nestačilo.
„Už bylo pozdě hasit. Postup je pryč a všechny nás to mrzí. Obrovská škoda,“hlesl před televizní kamerou obránce David Jurásek, smolař dne: poté, co zasáhl míč ramenem, nařídil slovinský rozhodčí Obrenovič spornou penaltu, díky které Sivasspor z jediné střely na bránu otevřel skóre.
Na rozdíl od Slovácka, jež v závěrečném duelu své skupiny hrálo v Bělehradě s Partizanem 1:1, měli ještě slávisté šanci na postup, ale věděli, že si už dřív zavařili. „Ze šesti zápasů jsme vyhráli jen dva, to je málo,“uznal kouč Jindřich Trpišovský.
Vypadnout už ve skupině, do které šel jeho tým coby jasný favorit, to nelze pojmenovat jinak než jako blamáž. Zvlášť když si uvědomíte, že za posledních pět sezon chyběla Slavia na jaře v Evropě jen jedinkrát: poté, co se statečně poprala s giganty v Lize mistrů.
Ve třech z předchozích čtyř ročníků navíc došla až do čtvrtfinále, dvakrát v Evropské lize a letos na jaře v premiéře Konferenční ligy.
V té chtěla prorazit i teď, o to víc, že finále se v květnu bude hrát v Edenu. Jenže sen, který slávisté jistě měli v hlavách, je fuč.
Rozplynul se den poté, co si Slavia připomněla 130 let od chvíle, kdy vznikla – coby cyklistický odbor Literárního a řečnického spolku.
Na stěnu pod východní tribunu při té příležitosti nechala zvěčnit obraz bohyně, inspirovaný dcerou bosse Tvrdíka a současně manželkou brankáře Koláře.
Na sociálních sítích sdílela vzkazy od gratulantů včetně bývalých hráčů. A fanoušci v barevných pláštěnkách na tribuně Sever vytvořili úchvatné choreo s obřím číslem 130.
Jenže narozeninovou party překryla pachuť z představení, které si Slavia nedá za rámeček. Včera se zase trápila, k jedinému gólu jí pomohl soupeř sám, když si obránce Goutas kolenem srazil do vlastní sítě centr od rohového praporku.
Soupeři, byť zdaleka nepatří k elitě, slávisty letos prokoukli. Poznali, že už je nezdobí taková živelnost a drajv jako v sezonách, kdy se ctí vzdorovali evropské špičce. Vytušili, že když se spolehnou na pozorné bránění v hlubokém bloku, může
to stačit, protože český soupeř je ve finální fázi jalový a nerozhodný.
Slavia soupeře pokaždé výrazně přestřílela, měla herní převahu, ale když potřebovala kousnout, najednou se z běsnícího rotvajlera proměnila v roztřeseného pudlíka.
Což se Trpišovského Slavii, jak ji znáte z posledních let, vůbec nepodobá. Asi se dalo čekat, že i na suverény z Edenu musí jednou sednout krize. Nic překvapivého, slabší období
potká čas od času i lepší týmy. Slávisty však musí trápit, že z toho, co nejdřív vypadalo jako dočasná bolístka, se stal – alespoň v evropských zápasech – trvalý jev.
Pojmenovat se dá jednoduše: nefunkční finální fáze. Za šest zápasů slávisté vystřelili 140krát, což je zdaleka nejvíc ze všech účastníků soutěže. Kopali i nejvíc rohů Ale kdo měl vlastně obstarat góly?
Sor, za kterého v létě Genk nabízel
čtvrt miliardy? Po zranění vyčichlý, bez zájmu, s minimálním nasazením. Tecl, v lize letos spolehlivý, včera netrefil prázdnou bránu ze dvou kroků. Schranze škrtlo zranění, Jurečka se na soupisku pro poháry nevešel, Usor po nadějném startu vyšuměl, Lingr s Olayinkou mezi klasické střelce nepatří.
I proto se Slavia protrápila až k mrzutému vyřazení, které ji bude ještě chvíli bolet.