Místní monopoly musí mít obce pod kontrolou
Tak v Rokytnici si tento týden museli školáci zacvičit, aby jim nebylo zima po těle. Seniorům v domově doporučili teplejší oblečení. A elektroměry se ve škole, v důchoďáku a ve stovkách domácností roztočily jako čamrda zásluhou elektrických kamínek, která musela zachraňovat situaci. Výrobce tepla totiž zhasnul kotle. Kdyby se někde něco rozbilo, budiž, vydržet se to musí. Ale že se nemůže dohodnout nějaká firma s nějakou radnicí – co je komu do toho, propánajána? Kvůli tomu mají lidi klepat kosu?
Těžko to může být jinak, než že obyvatele městečka v Orlických horách připravila o základní komfort směs arogance a neschopnosti na jedné, druhé nebo obou stranách sporu. Vypnout lidem topení v listopadu stejně jako vypovědět v listopadu smlouvu s dodavatelem tepla, to už chce silný žaludek. V zemi jsou tisíce obcí, na všechny doléhá stejná energetická krize a marťanské ceny energií – a čert ví, jak si s tím poradí. Ale takhle daleko to nechali dojít asi jen málokde, to je základní úhel pohledu.
O tom, že jsou tu obyčejní lidé bráni za rukojmí, není sporu. Všichni věří, že někdo couvne, protože nechat bez tepla školky nebo pečovatelské domy je za hranicí odvahy. V Rokytnici věděli o problému už dávno. Na jaře si firma s městem dohodla první zvýšení ceny, v srpnu už ale stejně neměla na nákup paliva. Spor řešil Energetický regulační úřad, jehož stanovisko si vykládá každá strana sporu jinak… Radnice nakonec od smlouvy odstoupila, zjevně bez plánu B. Takže se ve škole cvičilo a senioři získávali teplou vodu tak, že si ji ohřívali v pračce. Trvalo to dva dny – a najednou se dohoda narodila.
Jasně, že to celé není jednoduchá věc. Ale řešení se jak vidno najít dá. Když ceny vstupů prokazatelně rostou, musí se to nějak rozumně projevit i na konečné ceně. Kdo má doma kotel a ne přípojku na dálkové vytápění, má smůlu. Nikdo s ním vyjednávat nebude. Radnice i její nájemníci by měli zdražení také chápat, ovšem firma dodávající obci teplo musí být ochotná otevřít karty a doložit, o kolik a proč cenu zvedá. V Břeclavi a ve Vrbně pod Pradědem dodávala teplárnám plyn společnost, která se také začala dohadovat o ceny, ale zkrachovala dřív, než dohoda vznikla. Takže bylo třeba sehnat firmu jinou – a levnější to určitě nebylo.
Co se tak rychle vyřešit nedá a na co aktuální krize ukázala, je to, jak zranitelné obce jsou, pokud pustily z ruky lokální monopoly. Ať už jde o teplo, vodu, nebo třeba likvidaci odpadků. Situace, jako je ta v Rokytnici, nám ukazují, že může být nebezpečné svěřit je soukromým firmám, pokud nejsou dobře udělané smlouvy a nepočítají i s nejnepříznivějšími vlivy. Firmy o tento byznys logicky stojí, protože dává šanci získat zákazníky bez obvyklého úsilí. Ale je fér těžit z pohody a zříkat se odpovědnosti v těžkých časech? Chtít pro svůj klid smlouvy třeba na deset let – a pak si vynucovat jejich změnu, když se změní poměry?
Fér nefér, firma žije z vytváření zisku a těžko po ní může někdo chtít, aby nějakou veřejnou službu dotovala, když se spiknou okolnosti. Měla by mít rezervy na nepředvídatelné události stejně jako holič, výrobce strojů nebo špitál. Ale na náraz, který teď přišel, si rezervu velmi pravděpodobně vytvořit nemůže. Pokud nedostane lepší cenu, hrozí jí i bankrot. A obec zase může nebo musí vždycky pochybovat, jestli ji podnikatel netahá za nohu.
Zvládnout takové nárazy mohou jenom veřejné rozpočty. Je to důvod, proč by obce měly provozovat zmíněné obory spíše samy nebo za podmínek, které vyloučí to, aby obecní trubky vychladly.