Kandidátů na prezidenta hodně, osobností pomálu
Kostky jsou vrženy: kdo skutečně chtěl kandidovat na prezidenta, podal do úterý na ministerstvo vnitra oficiální přihlášku. Uchazečů o Hrad je 21, hlavní ale zůstávají v zásadě tři – Petr Pavel, Andrej Babiš a Danuše Nerudová.
Stranické kandidáty postavily kupodivu jen hnutí ANO a Okamurova SPD. Prezident je přitom politická funkce a měli by ji zastávat politici. Jestli je podle ústavy náš politický systém založen na volné soutěži stran, mělo by to platit i pro volby prezidentské. Je zvláštní, že ostatní strany, především ODS, na možnost postavit svého kandidáta rezignovaly. Navíc se zdá, že většina kandidátů na prezidenta to bere spíš jako způsob zviditelnění své osoby než jako reálný úmysl stát se prezidentem. I to je důsledek zavedení přímé prezidentské volby do našeho ústavního systému.
Podle současných průzkumů je za favorita pasován generál Pavel, kterého však dohání jeho „lampasácká“minulost, čímž stoupají šance na druhé kolo další apolitické kandidátky Nerudové. Že do finále půjde Babiš, o tom se moc nepochybuje, ale kdo ví… Ve druhém kole voleb do Senátu se většinou volí nikoliv ten, koho chceme za senátora, ale spíše volíme proti tomu, koho za senátora nechceme. To by mělo platit i pro volbu prezidenta. Tento předpoklad však narušuje zkušenost z hradní volby před pěti lety, kdy kandidáta, který nikomu nevadil, Jiřího Drahoše, porazil na hlavu výrazný a velmi kontroverzní Miloš Zeman. Osobně dlouhodobě a z principu nemám negativní volbu rád, protože je to svým způsobem popření principu demokratické volby.
Kdo říká, že není moc o co hrát, protože pravomoci našeho prezidenta jsou malé (jako v Německu či Rakousku), ten asi ústavu nikdy pořádně nepřečetl. Třeba jen nejrůznější jmenovací pravomoci a postupy bez jednoznačně daných lhůt k jejich provedení, ratifikační pravomoci, možnost účastnit se jednání vlády a parlamentu a vystupovat tam se svými názory, mezinárodně politická agenda atd.
Z podstaty věci přímá volba vždy rozděluje společnost, viz třeba dlouhodobě v Americe. A jak ukazují i dosavadní zkušenosti s přímou volbou u nás, vykopané předvolební příkopy se téměř vůbec nezasypaly, což je špatně vlastně pro všechny.
Respektovaný, ne milovaný
Jde-li o současné hradní kandidáty, ukazuje se, že zdaleka nemusí v lednové volbě platit klasický evropský model, ve kterém funkce prezidenta znamená završení předchozí kariéry státníka. Být hlavou státu by mělo znamenat, že jej respektují z titulu prezidentské funkce i jeho nyní již bývalí političtí odpůrci (prezident je přece hlavou celého státu), a podobně by to mělo platit i zahraničněpoliticky, vždyť si během své předchozí kariéry vybudoval nejrůznější vazby i v zahraniční politice. Měl by to prostě být respektovaný (což nutně nemusí znamenat i všeobecně milovaný) politik, který má již něco za sebou.
To platilo v případě všech tří dosavadních prezidentů od Havla přes Klause až k Zemanovi. Bude to platit i pro toho dalšího? Může se stát, že bude zvolen někdo, kdo má za sebou malou nebo vůbec žádnou státnickou a politickou zkušenost. Výjimkou budiž expremiér Babiš, což mu přinese kladné, ale i záporné body. Škoda, že jeho soupeřem nebude současný premiér Petr Fiala, který by prezidentování určitě uměl, možná lépe než zvládání premiérské funkce. A osobně bych si uměl představit za prezidenta právníka, třeba ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Právnická erudice by se mu v rámci různých disputací o výklad ústavních pravomocí prezidenta určitě hodila.
Různých marketingových figurek je letos mezi hradními kandidáty na můj vkus až až, od podnikatelů všeho druhu přes senátory, kteří získali svůj mandát s minimální podporou voličů, až k bývalému důstojníkovi ČSLA z let osmdesátých. Takže to může dopadnout i tak, že bude hlavou státu zvolen jako protipól všech našich dosavadních prezidentů někdo, jehož hlavní předností bude nevýraznost, tedy že nikomu v zásadě nebude moc vadit. I tohle by však Česko přežilo, koneckonců, kdyby to byla apolitická dáma a navíc dobře vypadala, něco jako prezidentka Čaputová na Slovensku (a jedna z kandidátek se jí nejen vizuálně docela podobá), tak by možná většině občanů ten stav vůbec nevadil.
Každopádně nás čeká politicky zajímavý podzim a povánoční část zimy. Jenom aby se kvůli prezidentské volbě nezapomnělo, že máme v Česku také jiné, ekonomické, energetické a s tím spojené i sociální problémy k řešení.