Vrabec v hrsti nestačí
Dmitrij Siniakov o dceři Kateřině, hvězdě tenisové reprezentace
Přiletěla z Ameriky do Skotska a za chvíli pádila na trénink. Z Kateřiny Siniakové při BJK Cupu čiší báječná nálada. Bez okolků naskočila do rozhodujícího deblu v utkání s Polkami, v němž ukázala, proč je ve čtyřhře světovou jedničkou.
V klíčové včerejší partii o postup ze skupiny proti USA ji kapitán Pála postavil i do singlu. V něm přesvědčivě zdolala světovou sedmičku Gauffovou 7:6, 6:1 a navázala na parťačku Vondroušovou, která zkrotila Collinsovou, čtrnáctku žebříčku WTA po setech 6:3, 6:3.
Svou vervou i zodpovědností postrčila Česko do dnešního semifinále proti Švýcarsku. V týmu si z ní utahovali, že vydrží cokoli a že je nezničitelná jako Terminátor. Též otce Dmitrije Siniakova tím udivila.
Překvapila vás, jak po přesunu z Texasu srší energií?
Ano. Vím, že má dobrou kondici a přizpůsobí se změně času o něco dřív než ostatní. Ale nečekal jsem, že to zvládne až tak rychle. Třeba na ni ještě únava sedne.
Má houževnatost od
přírody, nebo jste ji vychovávali, aby nefňukala a uměla se kousnout? Každé dítě asi něco přebere od rodičů. A pak třeba i ve škole. Ale sport dělá odmala a tenis sám od sebe vás donutí být na sebe tvrdší. Všechny hráčky, které jsou na žebříčku vysoko, musí fakt bojovat a nevzdávat se. Když od devíti let pořád s někým soupeříte a očekávají se od vás výsledky, tak vás to nutně formuje.
Vy sám jste boxoval, že?
To byla spíš taková epizoda. Až tak dlouho jsem se boxu nevěnoval. Moc se mi líbil, ale nedostal jsem se výkonnostně moc vysoko. Zlepšoval jsem si jím kondici. Taky jsem hrál závodně volejbal, za střední školu i za vysokou. Ale všichni raději zmiňují, že jsem boxoval. (smích)
Dcera taky?
Ano. Doteď máme doma pytel, rukavice. S mladým (synem Danielem, též tenistou) ho děláme a s Katkou pořád taky, i když s postupujícím věkem už se jí chce míň a míň.
Kateřina už jako juniorka opakovala, že se chce stát světovou jedničkou. Vadí, že se k tomu v singlu zatím nepřiblížila?
Nevadí. Čím vyšší cíl, tím lepší výsledky. Nemá smysl říkat: „Chtěla bych se dostat do Top 50.“Nemůžete se spokojit s vrabcem v hrsti.
Jak velkým úspěchem je, že už 70. týden drží číslo 1 ve čtyřhře? Nepoužívám spojení „aspoň v deblu“. V něm vyniká jiné pojetí hry. Někdo ho umí, jiný ne. Katka v něm s Bárou (Krejčíkovou) přepsala historii. Vyhrály všechny grandslamy. Uspěla ve sportu, který ve světě dělají statisíce lidí, což je něco! Spousta holek maká stejně a na největší akce se ani nepodívají. Je nejlepší z nejlepších a úspěchy opakuje.
Kde byste ji rád viděl v singlovém žebříčku?
Doufám, že vrchol teprve přijde. (nejvýš byla 31. a teď je 47.) V srpnu vyhrála stovku v Polsku, v září pak dvěstěpadesátku ve Slovinsku, kde narazila na skvělé soupeřky. Určitě může šplhat. Její tenis je vyspělejší, kvalitnější. Zaslouží si být výš.
Je složité skloubit singl a debl?
Nemyslím si. Soutěže se navzájem doplňují. Aspoň v Katčině případě. Ne každý zvládne tolik turnajů. My jsme taky ubrali v počtu startů ve čtyřhře. Ale každý má na věc jiný názor, jiný plán, jiný styl, jiné priority.
Co si myslíte o její ochotě reprezentovat?
Když ji pozvali poprvé, byla hodně nervózní. V družstvu byly super hráčky. Teď se pomalu generace střídají. Katka se zabydlela v kolektivu. Jakákoliv týmová soutěž znamená pro tenistku parádní příležitost. Najednou s krajankami nesoupeří, ale táhne s nimi za jeden provaz. Myslím, že se jí mezi nimi mentálně uleví. A zase získá jiný náhled na hru.
Uvědomujete si, že ne každá profesionálka by se pro „nároďák“obětovala jako ona?
Jak vidíte tady v Glasgow, tak zdaleka ne každá. Káťa měla nastavenou hlavu, kondičně je v pořádku. Byla připravená, rozhodnutí nezměnila. Každá holka si užívá, pokud je v týmu zdravá atmosféra a sejdou se hráčky, které se respektují a rozumějí si. Možnosti vytvořit partu jsou v tenise vzácné. Katce je v ní příjemně. Vždycky hrála za Česko ráda a dobře. Už odmalička.