Když na mravnostní plaketu nedosáhne ani Havel
Válka na Ukrajině, sedmnáctiprocentní inflace nebo třikrát větší zálohy na plyn se vedle toho jeví jako banální téma. Od minulého týdne Česko žije zcela jinou a podle ohlasu veřejnosti o dost zajímavější agendou. Cenou Senátu za věrnost pro manželské páry!
Návrhem na její vznik a udílení se má na svém prvním jednání zabývat nově vzniklý senátní podvýbor pro rodinu. Nu což, nápad to není špatný, ale než prvnímu páru senátorská delegace připne na hruď odznáček věrnosti, bude třeba vychytat pár much. Takže...
Netřeba asi nijak zvlášť zdůrazňovat, že v české populaci najít věrnou manželku nebo věrného manžela je asi jako hledat jehlu v kupce sena. Ne nadarmo dostává institut manželství v tomto neznabožském národě pořádně na frak. Letmý pohled do statistik prozrazuje, že od sebe jde v Česku skoro každý druhý manželský pár. Považte, jak vážná je situace. V polovině 50. let se podle dat Českého statistického úřadu rozváděla zhruba desetina manželství. Hranice 30 procent byla prolomena za normalizace v roce 1975 a v roce 2010 jsme už měli čistých 50 procent rozvodů.
Samy senátorky Jitka Chalánková a Daniela Kovářová, které za návrhem stojí a obhajují ho, zatím přiznávají, že to, kde brát kandidáty, nemají úplně domyšlené do detailu. Že by mohli jednotlivé páry mimo jiné doporučovat starostové, protože ve svých obcích znají ty správné dvojice a jejich životní příběhy. No nevím… Já třeba žiji střídavě v Praze a v Chomutově na severu Čech a obávám se, že ausgerechnet můj životní příběh nezná ani jeden z primátorů. Jasná diskriminace lidí z větších měst.
Ale situace není zase tak beznadějná. Podle Daniely Kovářové by se udělovala za věrnost zlatá, stříbrná a bronzová plaketa manželským párům, které spolu vydržely 70, 60 a 50 let, takže to výrazně zužuje výběr. Navíc svědků či případných účastníků mimomanželských nepřístojností, kteří by mohli věrnostní šampiony připravit o plaketu na cílové rovince, také naživu moc nezbude. Nakonec – docela chytře vymyšleno!
Horší to ale bude s těmi, kdo budou ocenění udělovat. Ti, kdo budou vítěze zlaté, stříbrné či bronzové plakety vybírat a dekorovat, možná ani netuší, jaký bič si na sebe pletou. Myslíte, že by se snad slušelo, aby ve věrnostní komisi zasedl šestkrát rozvedený politik, o kterém se šušká, že si to prubne posedmé? Rozhodně ne! To by měl být vzor pro všechny. Jednou a nejlépe šťastně ženatý či vdaná.
Jenže komu vydrželo manželství ve vrcholné politice? Tak si vezměme třeba premiéry… Ze seznamu možných kandidátů si můžete vyškrtnout Miloše Zemana, Vladimíra Špidlu, zesnulého Stanislava Grosse, dokonce dvakrát rozvedeného Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka, Jana Fischera, Bohuslava Sobotku i Andreje Babiše. Jenže škrtnout by se dal i takový morální maják, jakým byl Václav Havel. Ten se sice nerozvedl, ale do mravnostní výběrové komise by to asi také nebylo – a na plaketku už vůbec ne!
I přes mnohé nedostatky, které se určitě podaří vychytat, jsem vlastně rád, že takové ocenění vznikne a vedle Fučíkova odznaku nebo Janského plakety bude zase o co usilovat. A my novináři budeme podobně jako u státních vyznamenání k 28. říjnu pátrat po seznamu jmen, která to letos dostanou. A v jízlivosti nám vlastní budeme ověřovat, jestli se ocenění v minulosti někde nezapomněli. Třeba na služební cestě, v lázních, na vánočním večírku nebo v práci na kopírce. Sice ještě nevím, jak to budeme ověřovat, ale určitě budeme...
Takže příjemný začátek pracovního týdne a hlavně s humorem. Vezměte si příklad ze senátorů!